Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zaráz 2020 (No. 7)

    Orient expres Hradiště – Zlín: Díl čtvrtý: Klasické finále!

    Čtvrtý ročník bilančního festivalu Zaráz vyvrcholil v pátek, dne 17. 1. léta páně 2020, duem dramaturgických evergreenů. Ranní setkání s uherskohradišťskou verzí slavného muzikálu Chicago tvůrčího tria Ebb-Kander-Fosse, pro mne bylo menším šokem. Nikoli však z úrovně dispozic souboru pro daný žánr, jež jsou enormní a důvěrně známé, ale ze skutečnosti, že i inscenace, v níž jsou bez výjimky skvostné ženy takřka non-stop v negližé, mně může nudit. Režírující Linda Keprtová, jež se dosud věnovala primárně opeře, totiž zcela rezignovala na satirickou linii předlohy, a inscenuje ji jako sled efektních předvídatelných obrazů, jimž sice nechybí formální brilance, aktuální přesah však ano. Na decentně surreálný vizuál, nad nímž by i David Lynch znělku z Modrého sametu uznale zahvízdal, je však radost pohledět. Výprava Evy Jiříkovské se naštěstí chvályhodně vydává mimo hranice obvyklých klišé, a její důsledně realizované vize ideálně zrcadlí vnitřní život morálně rozvrácených postav, i dějiště příběhu. Ocenění zasluhuje i brilantní light design, jenž je dalším z důkazů, že co do úrovně technických složek Slovácké divadlo směle konkuruje současné špičce. Výborně šlape živá kapela i herecký ansámbl, veškerá má hořkost tedy pramení z nenaplnění podstaty Chicaga, jíž je společenská kritika, a z ní přímo pramenící citová ambivalence ze sympatie s amorálními charaktery. Kájínek tuší! Kdo ale toužíš „jen“ po lehkých múzách, jistě budeš potěšen!

    Herečka Pavlína Hejcmanová, Chicago. Foto: Marek Malůšek © 2019

    Dveře za letošním Zarázem pak inscenačně zavřela Smrt obchodního cestujícího v Městském divadle Zlín. Slovenský veterán Ľubomír Vajdička režíruje jedno z kanonických dramat 20. století s pokorou a koncentrací na herecké výkony. Příběh životního pádu Willyho Lomana zde naštěstí není zneužit ke kritice kapitalismu, ani coby sladkobolný obraz zhroucení jednoho amerického snu, ale funguje především jako niterné drama společenství, jež se přes osobní neshody jeho členů i nepřízeň osudu, snaží nalézt vzájemný soulad. Do mikrokosmu Millerovy dramatiky se coby Willy Loman 15 let po premiéře Všech mých synů skvostně vrátil Radoslav Šopík, jemuž v roli oddané manželky Lindy empaticky sekunduje Helena Čermáková, která by snad dokázala interpretačně povznést i memoáry Ladislava Hrušky. Jednou z nezpochybnitelných předností Vajdičkovy povrchně neefektní inscenace je rovněž i kreace Zdeňka Lambora v nesnadném partu Lomanova syna Biffa – jež je filigránsky přesně artikulovanou jevištní definici modlitby za respekt, i lásku otcovskou. Městské divadlo Zlín tentokrát servíruje přiznaně konzervativní podívanou, jež je však do detailu promyšlená i precizně realizována, a jako taková se stává vítaným darem pro diváky i tvůrce své. Naprosto nemám problém!

    Smrt obchodního cestujícího. Foto: archiv divadla.

    V domácích poměrech stále v podstatě unikátní bilanční přehlídka Zaráz se už dávno stala jedním z mých oblíbených přístavů na rozbouřené řece jménem divadelní festivalová sezóna. 4. ročník mj.  potěšil progresivně se zlepšující úrovní organizace, pestrou řadou celodenních aktivit, i radostí ze vzájemného setkávání. Rovněž velké díky organizátorům, kolegům, i zúčastněnému studentstvu z opavské Kulturní dramaturgie, brněnské JAMU, a pražské divadelní vědy za příkladnou účast, skočné tance i neúnavné diskuse, a to nejen během cest festivalovým autobusem! Naopak intenzivně zarazila nulová účast adeptů divadelní vědy z Brna i mé vlastní alma mater, jež by nejvíc žíznit měla, po kvalitním divadle. Vážení, přišli jste o hodně! Zarázu zdar!

    Více o festivalu Zaráz na i-DN:

    Zaráz


    Komentáře k článku: Zaráz 2020 (No. 7)

    1. Marie Vávrová

      Profilový obrázek

      Zdá se,
      že estetická kritéria, podle nichž DN hodnotí inscenace, jsou opravdu ta klíčová: “setkání s uherskohradišťskou verzí slavného muzikálu Chicago tvůrčího tria Ebb-Kander-Fosse, pro mne bylo menším šokem. (…) i inscenace, v níž jsou bez výjimky skvostné ženy takřka non-stop v negližé, mně může nudit.“

      15.02.2020 (2.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Paní Vávrová,
        reagujte jakkoli ironicky, kriticky, jízlivě či výsměšně, ale vězte, že text nenapsaly DN, ale konkrétní autor. Je to jeho názor, jeho postoj, jeho styl, jeho uvažování o divadle. Tedy neexistují žádná „estetická kritéria, podle nichž DN hodnotí inscenace“, ale jedině a pouze estetická kritéria daných autorů. A KlariN je jeden z výrazně osobnostních, který používá trochu punkový způsob psaní, často s velkým nadhledem, provokativností, vtipem a sebeironií. Tak je myslím dobré číst i tento jeho text.
        Upozorňuju na to proto, že je to častý čtenářský omyl (nejen čtenářů DN) – zaměňovat autory s listem. V DN ale publikuje řada velmi různorodých autorů, jejichž styly a přístupy, včetně estetických a hodnotových kritérií jsou značně rozdílné. Právě na tom si v DN zakládáme – nahlížet na divadlo z různých úhlů, různými osobnostmi a různými způsoby.

        15.02.2020 (10.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,