Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Kontext Reportáž

    Wintrův Rakovník: Festivalová vlaštovka

    I když je celospolečenská situace stále značně nepříznivá, divadelní provoz se vcelku úspěšně vrací do původních kolejí. Nové premiéry, reprízy, ale především festivaly. Jedním z festivalů, jehož působení bylo po dvou letech obnoveno, je i Wintrův Rakovník. Ačkoliv se festival nekonal v plné síle a místo původních čtyř dní trval pouze dva, přinesl i tak několik zajímavých kousků z prostředí amatérského divadla.

    Foto: archiv postupujícího souboru

    Otevíracím představením celého festivalu se stala Havlova Vernisáž v podání divadelního spolku Vojan z Libice nad Cidlinou. Režie se ujal režisér a dramaturg Městského divadla Český Krumlov Jaromír Hruška. Inscenace byla značně aktualizována, o čemž vypovídalo především scénografické provedení v podobě ezotericky vyhlížejícího příbytku plného nejkurióznějších malicherností (například warholovsky laděný obraz Miloše Zemana, soška žirafy opírající se o obraz zapadajícího slunce, truhla místo stolu a mnoho dalšího).

    Do tohoto prostředí vstupuje relativně nevýrazný, nevýřečný Bedřich (Vojtěch Sehnal), do kterého se pustí jeho přátelé – snobské figurky neschopné existovat bez Bedřichovy pozornosti, velmi působivě provedené Tomášem Čivrným v roli Michala a Barborou Vaňkovou v roli Věry. Celá inscenace pomalým tempem dospívá k šílenému závěru, který přiměje Bedřicha šílenou dvojici vnucující mu svůj povrchní a rádoby dokonalý život opustit.… a záhy na to se vrátit.

    Jaromír Hruška nahlíží téma pokrytectví a v typicky havlovském stylu opakování stejných replik jinými ústy poukazuje na to, že slušný člověk se i přes všechen svůj odpor vrátí a zůstane zaseknutý v pochybném světě Věry a Michala.

    Porota ve složení dramaturga Divadla J. K. Tyla Plzeň Zdeňka Janála, vedoucího Databáze českého amatérského divadla Milana Strotzera a režiséra v Divadle A. Dvořáka v Příbrami Milana Schejbala se v případě této inscenace zabývala především jistou nedotažeností z hlediska časové ukotvenosti. V inscenaci se totiž objevily prvky ze současnosti (obraz prezidenta), ale ve stejnou chvíli obsahoval havlovské odkazy na minulý režim v podobě například nepodepsaných pohlednic, na možnost cestovat do „Švajcu“ nebo gramofonové desky Karla Gotta v němčině.

    Mimo jiné řešila porota i to, že hudební mezihry, které inscenaci rozdělovaly na části, působily spíš kontraproduktivně a tříštily budované napětí. Na druhou stranu ale ocenily herecké výkony protagonistů a využití bílé tabule, na které v průběhu představení Věra s Michalem kreslili různé emotikony a kreativním způsobem zachycovali redukci lidských emocí na pouhé znaky.

    Druhý den festivalu zahájila inscenace Slánské scény Slaný, která přivedla na scénu hru bratří Čapkových Ze života hmyzu. V jejich provedení šlo především o apokalyptickou vizi rozpadajícího se světa režiséra Miroslava Pokorného. Místo původního tuláka v roli vypravěče ho nahradila postava komika (David Šarboch), který provázel publikum v jednotlivých scénách.

    Dílo se skládalo z několika částí a každá z nich zpracovávala alegorickou představu autora o současnosti – objevili se fluidně-genderoví, sexuchtiví motýli (Ondřej Šimanovský, Kristýna Beránková, Vladimír Kryštof Maliňák, Marek Seghman, Marek Jakeš); mafiánsky pojatý lumek (Jan Fany Fanta) s partou parazitů (Tomáš Vott, Marek Seghman, Marek Jakeš), krvechtivý cvrček (Vladimír Kryštof Maliňák) či všudypřítomní flegmatičtí slimáci (Martin Musch, Michaela Chrapová).

    V nápaditých kostýmech a ve velmi dobře provedených hudebních číslech zpracovává režisér Miroslav Pokorný obraz hroutícího se světa, jenž je uzavřen pesimistickým vyzněním – všichni, včetně komika, umírají a jediný, kdo přežije, jsou slimáci, kteří se závěrečným „hlavně, že je dost kapusty“ mizí dál proplouvat životem.

    Porota označila inscenaci za temný kabaret s groteskně pokřivenými postavami. Ocenila spoustu odkazů, jež se v inscenaci objevují (například cvrčkovo srp a kladivo, kterým je sám ubit či nepokryté hajlování), a které odkazují k opakující se historii.

    Nad čím se ovšem porota pozastavila, byla zdlouhavost některých situací. Milan Schejbal problém pojmenoval konkrétněji – mohl spočívat ve volbě groteskního herectví, které ne všichni protagonisté dokázali „naplnit obsahem“. Kvůli tomu se mnohé pasáže staly pouze tezemi a temporytmicky vypadávali. Co by podle Zdeňka Janála pomohlo, je redukce situací, což by dopomohlo k jejich zrychlení. Dílo by pak mohlo být „vzdušnější“ a poutavější.

    Na závěr Wintrova Rakovníka se představila muzikálová veselohra režiséra Divadýlka na dlani z Mladé Boleslavi Petra Matouška. Jednalo se o adaptaci Dumasova díla Tři mušketýři s názvem Mušketýři aneb Co už Dumas nenapsal. Veselá hudební taškařice, v níž se základní premisou stává snaha kardinála Richelieu (Jeník Hendrych) vyvolat konflikt francouzského dvora s Habsburky.

    Politická rovina hry je obohacena o spoustu kreativních prvků, jako jsou milostné konflikty, téměř detektivní rozplétání minulosti některých postav (příkladem je vražedné dvojče dvorní dámy Madelaine – Květa Horáková) nebo vytváření alternativních verzí historie (možnost, že královna Anna Rakouská (Simona Matoušková) mohla zplodit syna Ludvíka XIII. (Radek Kotlaba) s jedním z mušketýrů). Matouškova tvůrčí hravost se rozšiřuje i na pole jiných dramatických děl, kdy do svého díla infiltruje postavy, které se s mušketýry nikdy nesetkaly – příkladem za všechny je přítomnost Cyrana de Bergerac (Petr Matoušek).

    Působivá hravost inscenace, kdy jsou funkční mluvené pasáže prošpikované vtípky a intertextuálními narážkami, je uzemňována statickými zpěvnými scénami. Kdykoliv došlo na muzikálový akt, zůstaly postavy téměř nehybně stát a jen zpívaly, což oproti svižným dialogickým scénám vytvářelo velkou dynamickou propast, která narušovala jinak funkční gradaci.

    Porota inscenaci vytkla především zbytečnou vážnost. Inscenace se místy tvářila jako historické drama, ačkoliv obsahovala spoustu komediálních prvků přicházejících zevnitř inscenace. Například postava Plancheta (David Durdis), která se nebála narušovat čtvrtou stěnu a funkčně tak přispívala k vybudování komických situací. Dalším příkladem je i porotou oceněné improvizované zahlazování chyb, které přispělo k zintenzivnění zábavné atmosféry. Porota proto projevila lítost nad značnými režijními rozpaky, které z inscenace činili vážnější hru, než bylo třeba.

    V samotném závěru druhého a posledního večera ukončila trojice odborníků festival rozhodnutím, že na postupovou přehlídku Divadelní Piknik Volyně pošle inscenaci Jaromíra HruškyVernisáž.


    Komentáře k článku: Wintrův Rakovník: Festivalová vlaštovka

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,