REPORTÁŽ: Jdeš na Malou? (No. 4)
Vyprávěla mi ten příběh jedna známá: kdesi u metra na ni vyrukovala jakási ztrhaná ženština s tím, že nutně potřebuje dvě stovky na vlak, aby se dostala domů. A že je ona kamarádka dobrá duše, požadovaný finanční obnos nešťastné paní věnovala. O týden později opět stojí u stanice metra. Přichází tatáž osoba a spouští tutéž melodramatickou ofenzivu. Známá povídá: Vy už zase potřebujete domů? Vždyť to samé jste po mě chtěla před týdnem. Žena okamžitě vystupuje z role a dotčeně odsekne: No vy naděláte! Každej se nějak živí!
Myslel jsem si, že šmejdům jsem nikdy v ničem nenaletěl. Ale inscenace Janka Lesáka, Natálie Preslové Strýčkové a kolektivu mne vyvedla z omylu. Že i tato klasická situace, na kterou jsem ve svém životě natrefil minimálně dvakrát, se dá považovat za šmejdské jednání, mi došlo až v NoDu. A nebyl to poslední aha! moment, který jsem při sledování představení Šmejdi útočí zažil. Na rozdíl od setkání s ubohými dámami v Letňanech a Holešovicích, které se nutně potřebovaly dostat do Děčína, jsem však tentokrát vyvázl bez ztráty korunky.
Jakkoli se bohulibá inscenace snaží být spíše komedií, obzvlášť silná se mi zdála v okamžicích, kdy výrazná divadelnost na chvíli ustupuje potřebě diváky informovat o nekalých praktikách všeho druhu. Dech mi vyrazilo zjištění, že nejvíc podvedených se nachází ve věkové kategorii 18–59 let, a nikoli mezi seniory, ačkoli zmatené babičky nazdařbůh podepisující vyčůrané kupní smlouvy jsem si se šmejdy až doposud stereotypně spojoval.
Jinak ovšem Šmejdi útočí plně dostojí svému názvu, když publikum provedou rozmanitou krajinou nejrůznějších sviňáren, se kterými se člověk jednadvacátého století může setkat. Je libo seberozvojový kurz se zázračnou knihou v ceně za pouhých 80 000 Kč? Nebo snad starý trik s investicí do milovníka v nouzi? Celku každopádně prospívá angažmá profesionálního kouzelníka Aleše Hrdličky, jehož čísla jsou nejen kompaktně zapojena do inscenačního tvaru, ale zároveň přinášejí svěží a napínavý vhled do tajů balamutění lidské mysli.
A co je mi na inscenaci Lesáka, Preslové a spol. obzvlášť sympatické: nevtíravě, avšak zároveň nepřehlédnutelně vzdává hold české novinářce Silvii Dymákové. Právě ona svým filmem Šmejdi rozproudila celospolečenskou debatu o podvodných prodejních praktikách, která nakonec vedla k prakticky úplnému konci bestiálních předváděcích akcí pro důchodce a důchodkyně. Počin v Divadle NoD je tak možné vnímat jako volné pokračování – třeba i s podobným sociálním přesahem. Aktuálním a potřebným.
///
Další reportáže z festivalu Malá inventura:
REPORTÁŽ: Jdeš na Malou? (No. 1)
REPORTÁŽ: Jdeš na Malou? (No. 2)
REPORTÁŽ: Jdeš na Malou? (No. 3)
Komentáře k článku: REPORTÁŽ: Jdeš na Malou? (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
