Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2020

ročník 28
18. 2.–2. 3. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Poslední let 8@8

    Divadlo Letí je jedno z předních českých divadel, které je známé svou dramatickou orientací směřovanou na současnou českou a zahraniční tvorbu. Kromě celovečerních inscenací nabízí pro zvídavé, nadšené, začínající či nejisté diváky nově vzniklá díla „ochutnávkovou“ formou v podobě cyklů scénických skic s názvem 8@8. Po téměř patnácti letech fungování se ale divadlo rozhodlo posunout dál a koncept změnit. Letošní ochutnávkový večer se tak stal oficiálně úplně posledním.

    V duchu komična se po nějakou dobu nesla i poslední skica s názvem Karkulka a vlk iráckého autora Hassana Abdulrazzaka. Foto: Jan M. Heller

    Sbohem a šáteček?

    Cyklus 8@8 byl každoroční specialitou Divadla Letí (ve spolupráci s uměleckou agenturou DILIA a platformou Fabulamundi), kdy se během jednoho večera načrtlo a představilo několik současných domácích či zahraničních dramat. Za celých patnáct let existence se 8@8 může pyšnit přibližně sto pěti představenými díly, ze kterých byla následně více než polovina uvedena jako celovečerní inscenace (ať už v Letí či v jiných divadlech).

    Letošním ročníkem dalo Letí sbohem atraktivně koncipované akci, která fungovala jako stimul propojující umělce s divadly a tvůrce s diváky. Tvůrčí tým divadla ale formu 8@8 neopouští úplně. Dle slov umělecké šéfky Martiny Schlegelové Letí stále plánuje prezentovat současné hry, od nového roku ale chtějí pojmout koncept odlišně. Z plánů, které Schlegelová odhalila, se nový dramaturgický koncept bude věnovat primárně propojování současné divadelní produkce s dalšími druhy umění.

    Prezentace nových her jsou ale v Letí stále hudbou současnosti. Na již ukončený cyklus 8@8 se divadlo rozhodlo navázat poměrně čerstvě uvedeným konceptem (opět pod vedením dramaturga Davida Košťáka) s názvem Večeře s novou hrou, který má být ochutnávkou současné dramatiky, která nasytí oči i žaludek a další díl této nové kuriozity lze očekávat po novém roce.

    Překladatel skic David Košťák. Foto: Šárka Bilinová

    Není pohádka jako pohádka

    Vliv mladičké aktivistky Grety Thunberg, která již téměř rok burcuje svět k akci proti nezvratně se blížící ekologické katastrofě, se zrcadlí i v divadelním prostředí, a to již o několik let déle, než na sebe mladá adeptka na Nobelovu cenu za mír strhla pozornost. Nebylo proto překvapením, že se na posledním večeru cyklu 8@8 objevily tři krátké skicy (v překladu Davida Košťáka) s tématikou klimatické změny, které vznikly v rámci iniciativy Climate Change Theatre Action (která upozorňuje na stav naší planety již od roku 2015).

    Rozlučkový večer s patnáctiletým cyklem 8@8 byl zahájen črtou afrického dramatika Mike van Graana s názvem Hashtag You Too, kterou Letí pojalo jako rozhlasovou hru. Vážná dramatická ukázka v podobě krátké filipiky proti lidskému pokolení byla zasazena do soudní síně, kde probíhá rozepře soudkyně s obhájkyní, ve které po celou dobu netušíme, koho obhájkyně tak vehementně brání. Proces, založený na vážných a zrůdných proviněních, soudkyně zamítá ve chvíli, kdy vyjde na povrch, že obětí je matka Země, a viníkem není nikdo jiný než člověk.

    Od Graanova závažného zpracování tématu klimatických změn se večer posunul do veselejší roviny. Následně byla totiž uvedena komická skica Alistera Emersona s názvem Dnes ráno spadlo z nebe šest polárních medvědů. Absurdní moment, kdy z nebe na zem spadne šest polárních medvědů, využil autor jako základní situaci, se kterou se následně musejí vypořádat média v dané zemi. Žurnalisté kupí nesmysl na nesmysl jen proto, aby nemuseli přiznat, jak se celá věc ve skutečnosti má, a tak do televizních zpráv následně proniká blábol absurdnější, než je sama původní situace. Překlad Davida Košťáka využívá současných reálií v podobě zmínek o kauze Čapí hnízdo, hnutí Milionů chvilek pro demokracii či Miloši Zemanovi, což ukázce nejen dodává na aktuálnosti, ale především činí celou záležitost o to humornější.

    V duchu komična se po nějakou dobu nesla i poslední skica s názvem Karkulka a vlk iráckého autora Hassana Abdulrazzaka. Autor tradiční pohádku nejen aktualizoval, ale také ji pojal poměrně netradičně, k čemuž využil princip cyklení. Karkulka je totiž drzá a neslušná puberťačka se zbraní vždy po ruce, zatím co vlk je spíše hladový vlček, který se snaží přežít. Celý cyklus pohádky se od začátku do konce opakuje třikrát – nejprve ve skoro tradičním pojetí, které známe, tzn. vlk sežere babičku (v tomto případě proto, že se babička sama omylem zabije) a Karkulka následně zastřelí vlka. V druhém cyklu ale vlk umírá hlady na prahu babiččina domu, a tak je Karkulka nucena babičku zastřelit, aby se vše mohlo opakovat. Třetí cyklus už sklouzává do jakési hořké tragikomedie, ve které se vlk už ani neobjeví. Pochází totiž z ostrova, a ke Karkulce se může dostat pouze přes zamrzlé jezero, které ale vlivem klimatických změn roztálo, a tak vlk uvázl na ostrově a Karkulka tak může poslouchat pouze jeho nešťastné vytí.

    Divadlo Letí pojalo poslední skicu jako loutkohru, jejíž součástí byli ale i postavy herců (babička, maminka). Díky loutkám a zasazením celé minimalistické scény na bar ve Vile Štvanice působila hra jako komorní dětské představení. Právě spojením určité dětské naivity a hraček tvůrci umocnili komičnost ukázky, z níž o to víc vynikla finální hořkost.

    Vrcholem finálního večera bylo inscenované scénické čtení Textilní trilogie rakouského dramatika Volkera Schmidta. Foto: Šárka Bilinová

    Býti šičkou

    Vrcholem finálního večera bylo inscenované scénické čtení Textilní trilogie rakouského dramatika Volkera Schmidta, jehož překladu se ujala šéf dramaturgyně Městských divadel pražských Jana Slouková. Drama pojednává o třech šičkách – Liesl (Milada Vyhnálková), Kathi (Tereza Švejdová) a Hanni (Kateřina Neznalová), které se rozhodnou vzdát se starého života v nehumánních podmínkách a utéct za hranice, kde se jejich cesty rozdělí. Publikum tak sleduje osudy tří žen, které touží po lepším životě.

    Drama zpracovává několikero závažných témat, které Schmidt rozvíjí na osudech jednotlivých postav. Především ale z různých úhlů pohledu zpracovává ženské otázky rezonující v současné společnosti. Na osudu Liesl poukazuje autor na pomíjivost krásy a objektivizaci žen – Liesl se totiž stane vydržovanou prostitutkou v jedné z východních zemí, ze které je vyštvána poté, co ztratí půvab a krásu, čímž už pro muže ztrácí hodnotu.

    Na Kathi je poukazováno na problém domácího násilí páchaného na ženách; zejména se autor zaměřuje na znásilnění a manipulaci. Kathi je totiž uklízečkou v domácnosti bohatého diplomata, který ji bije a později po ni požaduje pohlavní styk. Slibuje Kathi modré z nebe, čemuž ona nevěří, a on tak nakonec využije svého mocnářského postavení a k aktu je jedna ze tří aktérek dramatu nakonec stejně donucena.

    Posledním osudem poukazuje Schmidt na snahu žen bít se za svá práva a rovné postavení, kdy by jim bylo nasloucháno stejně jako mužům. Hanni je žena s vlastními neoblomnými názory, žena revoluce, která se rozhodne bojovat za práva prostitutek a je ochotna jít přes mrtvoly, pokud bude třeba. Zprvu nachází u žen tohoto povolání podporu, spoléhá i na pomoc svých dvou přítelkyň šiček, které mají vlivné kontakty u mužů. Po nekonečných protestech ji ale už nikdo neposlouchá a od revolučních hesel ji vrátí zpátky na zem až Liesl s Kathi, které ji svým příchodem dočasně zachrání.

    Schmidtova hořkosladká trilogie je psaná jasným a nekomplikovaným jazykem, který je (přes závažnost zvolených témat) prodchnut komickými promluvami. Trilogie ve finále končí tragicky – všem třem ženám nezbude nic jiného, než se vrátit zpět do systému a skončit tak, jak začaly – jako šičky toužící po nesplnitelných snech.

    Představení je u konce – poslední črta dohrána, vše potřebné řečeno a divadlo zavírá. Byl to večer plný dojetí, vděku a nových očekávání. Cyklus 8@8 byl sice oficiálně ukončen, ale jeho patnáctiletý odkaz nadále zůstává inspirací pro formující se nové projekty tohoto progresivního divadla.

    ///

    Divadlo Letí, Praha – 8@8: Volker Schmidt, Mike Van Graan, Alister Emerson, Hassan Abdulrazzak. Režie: Martina Schlegelová, překlad: Jana Slouková, David Košťák, dramaturgie: Marie Špalová, David Košťák, scénografie: Jana Špalová, produkce: Barbora Jakubcová, Michaela Kášová, Pavla Klouzalová, Eliška Zemanová. Hrají: Natália Drabiščáková, Milada Vyhnálková, Tereza Švejdová, Kateřina Neznalová. Premiéra 12. 12. 2019.


    Komentáře k článku: Poslední let 8@8

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,