Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 6)

    V neděli dospěl festival do své poloviny a v Divadle na Vinohradech nabídl velkoformátovou inscenaci hry Heinera Müllera Pověření s podtitulem Vzpomínky na revoluci v podání Schauspiel Hannover. Vznikla ve spolupráci s Ruhrfestspielen Recklinghausen, premiéru měla 11. září 2015 a v letošním roce hostovala na rakouském festivalu Wiener Festwochen. Německá kritika označila inscenaci za nejautentičtějšího Müllera všech dob.

    FOTO Katrin Ribbe

    Tři velvyslanci francouzské revoluce – sedlák Galloudec jako rudý krotitel, černoch Sasportas s modrou tváří a bývalý otrokář Debuisson v bílém pierotském kostýmu FOTO Katrin Ribbe

    Režiséři Tom Kühnel a Jürgen Kuttner reflektují Müllerovu výzvu ke komické interpretaci jeho dramat a pod heslem Liberté, Égalité, Fraternité glosují význam revolucí a téma porevoluční společnosti v moderních dějinách formou cirkusové atrakce v barvách trikolory. Tři velvyslanci francouzské revoluce – sedlák Galloudec jako rudý krotitel, černoch Sasportas s modrou tváří a bývalý otrokář Debuisson v bílém pierotském kostýmu – mají exportovat na kolonizovanou Jamajku revoluční ideály za účelem vyvolání převratu. Ve Francii ale mezitím převezme moc Napoleon a trojice neví, jak se svým „pověřením“ naložit.

    Setrvačnost dění likviduje ideologii a její pěšáky, nebo je vrací k jejich maloměšťácké existenci. A otroci jako metafora všech utlačovaných, kteří nejsou ochotni a schopni převzít odpovědnost za vlastní život, se utíkají pod jistoty biče otrokářů. Tady a teď žijeme v postrevoluční době neo-biedermeieru, který neuznává minulost a ví, že nemá budoucnost, řekl režisér Jürgen Kuttner. Jeho slova zrcadlí první scéna: ruský námořník jako z křižníku Potěmkin, který se uvede efektním tancem s rudou vlajkou, chce doručit dopis zapomenutého pověřence, ale naráží na ignoranci postav v bizarních vycpaných kostýmech čajového porcelánu.

    FOTO Katrin Ribbe

    Ein Kessel Buntes v rytmu vytížené gilotiny… FOTO Katrin Ribbe

    Pomocí kostýmů a odkazům k varietní kultuře vznikají metafory vzorců chování. Velká klec na scéně, roztleskávači v maskách pudlů, koloniální idylka s houpačkou, kouzelnická gesta s vlajkami, zdůraznění faktu, že krvavá revoluce je kolonialistka rodu ženského stejně jako Anděl zoufalství. Takový Ein Kessel Buntes v rytmu vytížené gilotiny.

    „Atraktivní“ vizuál tradiční televizní socialistické zábavy by však sám o sobě nestačil. Ostrý hrot společensko-politické satiry, který vám posléze vrazí hlouběji do mozku monology herečky Corinny Harfouch, stojí na kombinaci obrazu s hlasem autora. Ačkoliv dění na jevišti živě doprovází kapela Die Tentakel von Delphi patřičně manéžovým repertoárem, virbly a dalšími akcentacemi, ansámbl mluví na playback. Tvůrci použili záznam prvního čtení z divadelní zkoušky z roku 1980 v autentickém podání a neosobním přednesu Heinera Müllera a dovolili si i pár mixážních vtipů. Herci včetně postavy autora s přehnanou nonverbální gestikou otevírají ústa na reprodukovaný text. Trefný efekt loutkového divadla vrcholí DJ mixem Müllerova mefistofelského Ha, ha!, ale režijní asociace na základě loutkových mechanismů pokračuje.

    Live video přenáší ze zákulisního černého divadla na oponu groteskní metafory boje Dantona z Robespierrem v Marattově vaně nebo v ringu. Později i pohled do fiktivního konspiračního bytu, odkud na nás jako z nevědomí nadále působí revolucionáři minulého století s Leninem v čele. Che Guevara sedící na WC vypadá sympaticky jako Frank Zappa na známé fotografii, Mao Ce-tung v téže pozici vzbuzuje odpor a těžko říct, co je v případě totalitního vůdce pro budoucnost horší. Videoprojekce zákulisních hereckých akcí stupňuje důraz na proporcionální rozdíly a prostupování iluze a reality, které odstartovala Corinna Harfouch kafkovsky laděným monologem Müllerova Muže ve výtahu.

    Inscenace Pověření je nejen „nejautentičtějším Müllerem“, ale i provokativním postmoderním divadlem, které diváka vrhne do teatrálně nekorektní politické manéže, aby mu odhalilo psychologii historické spirály. A v té se naše současná společnost točí stejně, jako opakovaná sekvence Müllerova hlasu: Revoluce je maska smrti. Smrt je maska revoluce.

    O inscenaci též zde: Čelákovické glosy (No. 2)

    ///

    Ostatní díly festivalových zpravodajství:

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 1)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 2)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 3)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 4)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 5)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 7)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 8)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 9)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 10)

    ///

    Více na i-DN: Politické výpovědi německého divadla


    Komentáře k článku: (Politické) výpovědi německého divadla (No. 6)

    1. Petr Feyfar

      Profilový obrázek

      K představení
      se vyjadřuje i Vl. Just: http://www.divadelni-noviny.cz/auftrag-nebo-povereni-proti. Jeho článek jsem komentoval A okomentoval jsem i recenzi I. Žáčka http://www.divadelni-noviny.cz/rapujici-heiner-muller-v-playbacku-pro. K té autentičnosti: kdosi v německém tisku snad skutečně inscenaci označil za „nejautentičtějšího Müllera“ (co to vůbec znamená – buď je něco autentické, nebo to autentické není!), docela by mne zajímalo, zda by to tak cítil i Müller.

      07.01.2017 (19.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,