Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 1)

    Pražský divadelní festival německého jazyka vykročil v sobotu 19. listopadu 2016 do další dekády. V Divadle na Vinohradech zahájila jeho 21. ročník inscenace režiséra Thomase Ostermeiera Hamlet z berlínského Schaubűhne am Lehniner Platz. Festival otevřela ředitelka Jitka Jílková krátkým uvítáním nejvýznamnějších hostů. A na děkovačku přišel i režisér Thomas Ostermeier.

    FOTO ARNO DECLAIR

    Rakev s mrtvým králem se nedaří dostat do jámy… FOTO ARNO DECLAIR

    Být, nebo nebýt není otázka na Yoricka, ale apel na nás. V live projekci se na řetízkové oponě vznášejí Hamletovy oči. Žádný patos, jen téměř věcný přednes. Co slovo, to zářez. Představení otevírá slavný monolog a pak se ještě dvakrát vrátí. Strohá scéna. Ze stříbrného rámu splývá clona ze zlatých řetízků, vertikálně je přetíná dlouhý prostřený stůl s židlemi. Jeviště pokrývá zemina, připravená přijmout mrtvoly i zbytky svatební hostiny. Nová setba nikde. Jen odpadky, tupý meč a koruna. Vytryskne gejzír vody a hlína vlhne pod jemným deštěm. Důstojnost ceremonie se rozpouští. Rakev s mrtvým králem se nedaří dostat do hrobu v propadlišti. Zděšený hrobník se gestem omlouvá, leze do jámy a zase ven, klouže, padá, vdova div nespadne za ním a tak dále. Černá groteska. Rocková skladba skupiny Godspeed You! Black Emperor duní s intenzitou na pokraji snesitelnosti. Obraz vás vtáhne do situace a dál už se jen vezete.

    Dynamická zkratka pro šest herců se vešla do dvou a půl hodiny bez přestávky. Shakespeare mluví moderním jazykem v současném prostředí, je interpretován v duchu brechtovské tradice a s důrazem na herecké divadlo. A také prostoupen myšlenkovými konstrukcemi. Tvůrci i herci si pohrávají s akcenty (i za pomoci mikrofonu), odkazy a parafrázemi na tak vybroušené úrovni, že si spojíte poetický dialog o klenbě nebeské s ozónovou dírou. Ostermeier se odvolává ke „generaci Hamlet“, německému fenoménu z přelomu tisíciletí. Stručně vysvětleno: plně si uvědomujeme aktuální problémy světa, ale nejsme schopni vymyslet řešení. Nemůžete zatknout nespravedlnost, globální oteplování, napsal v roce 2008, kdy měla inscenace premiéru, novinář Matthias Matussek. Na to jsou společenské systémy krátké. Generace Hamlet to v hloubi duše ví. Bude muset bojovat s duchy svých otců a hledat nové odpovědi. A musí si pospíšit, protože mnoho času nezbývá. Ústřední téma existenční a existenciální nejistoty nabylo v inscenaci groteskních rozměrů.

    hamlet-ostermeier

    Žádný melancholický princ, ale Hamlet-Maschine s klesající sebekontrolou… FOTO ARNO DECLAIR

    Hamlet v podání Ostermeierova dvorního herce Larse Eidingera je nekonvenční pivní brach středního věku a klaunské postavy, velké dítě. Prezentuje se hip-hopem uprostřed svatební tabule jako human beat box machine. Buransky rozkopává plechovky s pivem, šlape do talířů. Žal proměňuje v záchvaty agresivity, je pubertálně vulgární a lascivní. Žádný melancholický princ, ale Hamlet-Maschine s klesající sebekontrolou, který si plete hadici na vodu s kulometem a v honbě za důkazem běhá po scéně s kamerou. Když přizná pózu a sundá „tukové“ vycpávky, oblékne štíhlé tělo do extravagantního dámského prádla, aby ve slapsticku s Horatiem předvedl matku a usvědčil strýce. Dovede být vtipný a sympatický, když slabikuje český titulek „Past na myši“, nebo sarkastický, když si nechá rozsvítit a označí jednoho z diváků za zločince. Když se ale před závěrečným soubojem vrávoravě vydá po opěradlech sedadel na cestu hledištěm, je jeho šílenství tak přesvědčivé, že zavládne nervozita.

    Hranice iluze a reality je neustále relativizována, a to nejen zcizovacími efekty. Kromě Eidingera vystupují všichni ve dvojrolích. Vrchol schizofrenie představuje splynutí Claudia s duchem mrtvého krále (oba Urs Jucker), ale i spojení postav Horatia a Güldensterna (Damir Avdic). Gertruda se před zraky diváků mění v Ofélii. Stačí odložit paruku a sluneční brýle. Element ženské proradnosti a sexuality však zůstává a Hamletova potřeba ho pokořit vrcholí pokusem o znásilnění obou. Monolog psychicky zlomené Ofélie (Jenny König), otrocky poslušné dcery, patří k vrcholným momentům inscenace. Robert Beyer v roli direktivního otce Polonia přehrává tak, že si vzpomenete na Louise de Funèse.

    Ostermeierův Hamlet působí navzdory hluchým místům v závěru jako smršť. Posedlost po pomstě se stupňuje tváří v tvář nestydatému cynismu, velikost umírá na malost. Být, nebo nebýt? Dál už je jen mlčení.

    main-theaterhamlet-4469

    ///

    Více o inscenaci Ostermeierova Hamleta na i-DN:

    Soukromý FDNJ 2015 (No. 2)

    Nahý Hamlet a létající papež na avignonských cimbuřích (vyšlo v DN 15/2008)

    ///

    ///

    Ostatní díly festivalových zpravodajství:

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 2)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 3)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 4)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 5)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 6)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 7)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 8)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 9)

    (Politické) výpovědi německého divadla (No. 10)

    ///

    Více na i-DN:

    Čelákovické glosy (No. 2)

    Politické výpovědi německého divadla


    Komentáře k článku: (Politické) výpovědi německého divadla (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,