Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Po líčka v pantomimě!

    Unikátní festival pantomimy Mime Fest (17. 9. – 21. 9. 2019) letos v září oslavil v Poličce již osmé narozeniny. Tamější rodák, umělecký ředitel festivalu a přední mim českého prostředí Radim Vizváry letošním ročníkem opět rozšířil povědomí o světové pantomimě u nás a o naší pantomimě v zahraničí. Čtyřdenní festival představil účastníkům i místním deset současných reprezentantů nonverbálního divadla, přičemž přítomni byli umělci ze všech koutů světa – od Francie, přes Polsko, Japonsko až po Chile.

    Zahajovacího představení se ujal reprezentant mladé generace německé pantomimy Jannis Eggelsmann, který se jako Dr. Till v představení „Don’t Escape“ pokoušel uniknout z ponorky, ze které – jak již název napovídá, není úniku. Inscenace si pohrávala s fantazií a propojovala monotónní temporytmus s magickými prvky reprezentovanými hrou světel a imaginace. Představení využilo i taneční choreografií Eggelsmanna s Ingrid Havemann, která v představení ztělesňovala element vody. Dílo se scénografií reprezentovanou bílým plátnem v zadní části scény v první chvíli uchvátilo, ale monotónní tempo postupně vedlo k úpadku pozornosti.

    Projekt Heroes vznikl ve spolupráci souboru Losers Cirque Company s mime Radimem Vizvárym. Foto František Ortmann

    Očekávaným představením druhého dne Mime Festu se stala podvečerní inscenace Heroes Radima Vizváryho ve spolupráci s Losers Cirque Company v režii Daniela Špinara. V nově uváděném díle se Špinar s Vizvárym pokusili propojit pantomimu s novým cirkusem, a zvolili si k tomu abstraktní téma pohybu na pomezí života a smrti. Chvílemi zábavná, chvílemi dojemná ale po celou dobu vizuálně poutavá inscenace uchvacovala primárně svými technicky náročnými akrobatickými prvky, kterých se aktivně účastnil i mim Vizváry. Nebylo tedy překvapením, když inscenace během několika chvil po skončení sklidila dlouhý standing ovation.

    Le Voisin, Benoît Turjman . Foto: archiv festivalu

    Obrovské ovace si vysloužila i vycházející hvězda francouzského mimu – Benoît Turjman, který se svým komediálním představením „Le Voisin“ ještě téhož večera dokázal během svého působení na jevišti vytvořit povznesenou atmosféru. Jeho show se skládala z několika příběhů, ve kterých se postava Souseda (Le Voisin) dostávala do komických situací. Turjman celou dobu pracoval s diváckou imaginací a zvuky, které jako by vypadly z kresleného filmu. Přesto ale zůstal tento francouzský mim ve svém humoru decentní a nenucený, což mělo za následek pozitivní ohlas publika v podobě neustávajícího smíchu.

    S vážnějším kusem se na scéně ve čtvrtek 19. září objevil polský soubor Warsaw Mime Center Company s poetickou inscenací Marcel – hrou vzpomínek postavené na okouzlující hudbě, světlech a detailně propracovaných kostýmech.  Intenzivní a funkční technická stránka díla umožnila souboru pracovat s prolínáním snové fantazie a dějových fakt tak, aby vše zůstalo srozumitelné a dostatečně čitelné. Ač se jedná o cyklus vzpomínek, k sentimentálnosti soubor sklouzl pouze v úplném závěru.  Ze souboru šesti herců exceloval představitel hlavní role Bartłomiej Ostapczuk, který byl zároveň i jedním z lektorů.

    Isncenace Recepční. Foto: archiv festivalu

    Z dalekého Finska se do Poličky dostala i klaunská komedie s názvem „Recepční“ v podání Kallo Collektive (Inga Björn a Kristiina Tammisalo), které podobně jako předchozího večera Benoît Turjman svým umem pobavily publikum. Vystoupení dvou mladých, sympatických slečen, které umožnily divákům nahlédnout do nudného života recepčních na hotelu, ukázaly, v co všechno se taková hodinová „nuda“ může zvrhnout. Protagonistky se nebály vzájemného zesměšnění, a bavily publikum elegantně jednoduchým humorem ve stylu protahování obličejů, tanečních výstupů a došlo i na jednoduché, ale působivé kouzelnické triky.

    S opravdovými kouzelnickými triky přijel na Mime Fest brazilský umělec Dan Marques, který si jako doprovod zvolil půvabnou francouzskou hadí ženu Anaelle Molinario. Společně poličskému publiku předvedli, jak složitá může být žádost o ruku v inscenaci Lavo Ta Novo. Představení, které se odehrálo v pátek odpoledne, oslovilo příchozí působivými kouzelnickými triky s téměř neuvěřitelnou pružností hadí ženy. Celá inscenace byla zasazena do působivého swingového rámce, kdy publiku oba umělci předvedli i své taneční schopnosti.

    City Lights. Foto Kasia Chmura

    Povznesenou náladu publika udržela i slavná německo-francouzská dvojice Bodecker & Neander, která se učila pantomimu ještě od samotného Marcela Marceau. S inscenací „Světla města“ sehráli v pátek 20. září v Tylově domě několik etud, ve kterých kromě pohotové proměny kostýmů uchvátili svou čistou hereckou prací. Sympatická dvojice kromě pantomimy zapojovala i iluzionistické prvky, a funkční práci s dynamikou, kdy se publikum dočkalo nejen komických a dojemných příběhů, ale širokou škálu doplnil i příběh s hororovými prvky. Předvedené umění mimu publikum ocenilo zaslouženým potleskem ve stoje. Někteří šťastlivci pak měli tu možnost absolvovat s Bodeckerem a Neanderem workshop, ve kterém mohli nahlédnout za oponu jejich umění.

    Lektorkou předposledního workshopu byla japonská umělkyně Sumako Koseki, která v předposlední večer festivalu v inscenaci „Potkala jsem své já“ představila, jak vypadá tradiční tanec Butó. Její taneční výstup byl propojen s projekcí, ve které využila ukázky ze své starší tvorby. Jelikož je, slovy seminaristů, tanec Butó úzce spjat s meditací, bylo třeba nechat představení Koseki působit primárně emočně. K tomu dopomáhala i propracovaná hudební dramaturgie, která se prolínala s jednotlivými tanečními výstupy.

    Velkým finále festivalu se stal již tradiční galavečer Mime Evening, kde se prostřídali všichni účinkující s vlastními krátkými výstupy, a tak se společně rozloučili s festivalem. Závěrečný potlesk ve stoje, byl gestem vděku, které patřilo nejen uměleckému šéfovi Radimu Vizváry, ale také celému organizačnímu týmu a všem, kdo se na letošním ročníku festivalu podíleli. Opravdové loučení a děkování mělo ale podobu následného rautu, hlasité hudby a atypicky pro festival pantomimy – spoustu slov. Osmý ročník byl zakončen festivalovým heslem „Mime must go on!“, které předjímá, že se všichni nadšenci nonverbálního divadla mají stále na co těšit. V tuto chvíli třeba na devátý ročník.


    Komentáře k článku: Po líčka v pantomimě!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,