Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2020

ročník 29
12. 5.–25. 5. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    OhnMoc/BezMacht (PDFNJ 2019)

    Čtyřiadvacátému ročníku Pražského divadelního festivalu německého jazyka, který od 16. listopadu do 3. prosince opět proměnil Prahu v město česko-německé, dramaturgická rada přiřkla motto Moc a bezmoc (Macht und Ohnmacht). V osmi vybraných inscenacích z německy mluvících zemí se zastřešující téma odráželo v rovině politické, etické i osobní.

    Abstraktní scénografie nabízí pro Molièrovu klasicistní komedii mravů Misantrop otevřené interpretativní možnosti, a to nejen pro titulní postavu (Ulrich Matthes, vlevo) FOTO KIVA

    Ambivalenci moci a bezmoci nejvýrazněji vyjádřila asi jevištně strohá, a přesto myticky velkolepá Penthesilea z Bochumi. Milostný cit, proti němuž jsou i nejmocnější rekové naprosto bezmocní, rozdmýchá mezi Amazonkou Penthesileou a hrdinou Achillem tvrdý souboj pohlaví se zkázonosným vyústěním. Kde je sobecká touha po boji (a tedy i moci), tam se láska a vášeň stávají uzurpátorským vražedným nástrojem.

    Scénickými prostředky podobně strohý a herectvím rovněž virtuózní Misantrop zase objasnil, že ti, kdo nadřazeně odmítají přijmout všeobecnou přetvářku a dvojí morálku za jediný způsob přežívání, jsou v takto nastaveném světě bezmocní cokoli změnit.

    Ve vídeňském Štěstí a pádu krále Otakara Dušan D. Pařízek s režijní jasnozřivostí vyjádřil, že každá mocenská expanze musí nutně narazit na nějaké hranice, byť neviditelné, formované nezkrotným egem a vladařskou rivalitou. A pocit bezmoci je pak o to destruktivnější…

    Drásavou bezmoc slepnoucí matky-emigrantky, která chce před definitivní tmou zachránit alespoň svého syna, v jevištním šerosvitu vykreslila hamburská inscenace Tanec v temnotách.

    Stejně bezvýchodným, a proto značně iritujícím dojmem působila bezmoc milenců z berlínské Noci v Lisabonu, prchajících před diktaturou nacistické moci, jejichž situace byla navíc vztažena k současné imigrantské krizi.

    V mnichovském Farm Fatale se téma omezilo na schematicky vyjádřenou bezmoc nad devastací naší planety, Identita Evropa v kooperaci Lichtenštejnska, Lucemburska a Německa naťukla některé neuralgické body Evropské unie (posílí státy vstupem do tohoto politického konglomerátu své mocenské postavení, nebo se naopak stanou bezmocnějšími?).

    Hravá švýcarská libůstka Girl from the Fog Machine Factory sice zobrazila konec idylických časů v továrně na mlhostroje, ale proti bezmoci bojovala závěrečným obrazem vyjadřujícím mlhavou naději v lepší zítřky.

    Rýsuje se ovšem ještě jedna odnož předestřeného tématu, totiž moc a bezmoc festivalové dramaturgie. Ve svých začátcích v devadesátých letech byl PDFNJ festivalem nových objevů, iniciačních zážitků a převratných experimentů. Inspiroval a formoval mnohé tuzemské tvůrce, až se občas zdálo, že české divadlo jen neinvenčně kopíruje německé vzory. Jenže od té doby srovnalo se zahraniční tvorbou krok. Máloco nás přiměje zírat s otevřenými ústy a to je dobře – vypovídá to o poučenosti tuzemských tvůrců. Ovšem nároky kladené na festivalovou dramaturgii, ty podle všeho stále vězí alespoň jednou nohou v devadesátkách. Dramaturgie PDFNJ už z principu nemůže neustále šokovat a objevovat (nikoli Ameriku, ale Německo). Letošní ročník potvrdil, že Jitka Jílková a Petr Štědroň v celém německojazyčném prostoru (festival má ostatně i společenskou, družební funkci) vyhledávají prokomponované, režijně, scénograficky a herecky vycizelované jevištní tvary, kterým kvalitu nikdo neodpáře. Zda se zrovna trefují do individuálního vkusu toho kterého diváka, to je věc druhá. Hovořit o řemeslné kvalitě je u nás takřka zakázáno, jenže faktem je, že v německojazyčné oblasti tato „maličkost“ tvoří základ, na němž lze teprve stavět, a to klidně bláznivé, vykloubené, obrazoborecké či dekonstruktivistické vize. A že letos na PDFNJ převážilo tradičnější interpretační divadlo, opírající se o slavné dramatické, prozaické či filmové předlohy? O návratu k zobrazení příběhů lidských individuí se v německojazyčném prostoru hovořilo už na konci devadesátých let. Tak jsme tu asi přece jen pořád trochu pozadu…

    Misantrop

    Girl from the Fog Machine Factory

    Tanec v temnotách

    Štěstí a pád krále Otakara

    Identita Evropa

    Farm Fatale

    Noc v Lisabonu (pro)

    Noc v Lisabonu (proti)

    Penthesilea (pro)

    Penthesilea (proti)

    Zimní slunovrat


    Komentáře k článku: OhnMoc/BezMacht (PDFNJ 2019)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,