Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    …Next Wave 25… (No. 3)

    V pražské premiéře se na festivalu …příští vlna/nextwave… představila humorná satira Opletal olomouckého Divadla na cucky. Chtělo by se napsat, že mladý režisér Michal Hába se v ní velice razantním, až obrazoboreckým způsobem vyrovnává s osobností Jana Opletala. Jenže ono vlastně o Opletala vůbec nejde. Inscenace mnohem spíš přináší dosti nesourodou směs humorných postřehů o české nátuře či o tendenci dezinterpretovat historická fakta. Hába nevypovídá o minulosti, naopak se sarkasticky vysmívá současnosti.

    Herci v inscenaci Opletal po české vlajce chtě nechtě šlapou… FOTO Lukáš Horký

    Tvůrci trefně tematizují především povrchnost dnešní doby, a to nejen záměrně přelétavou a klipovitě svižnou formou výstupů, jejichž ostré přechody neúnavně podbarvuje rozjuchaný diskohit. Opletalův životopis, který na začátku Růžena Dvořáková s hitlerovsky expresivní dikcí německy odrecituje, samozřejmě pochází z Wikipedie, trojice aktérů si rovněž neustále plete Opletala s Palachem (nakonec jim to tedy přichází vytmavit Palachův duch v podobě mluvící ruky) a za hlavní symbol české státnosti platí hokejový dres a pivo (po vlajce, která vykrývá hrací prostor, se chtě nechtě jenom šlape). Absurdní kontury získává také problematika manipulace s fakty: úryvek z Mnichovského komplexu Jana Tesaře aktéři vydávají za Opletalovu maturitní práci.

    Růžena Dvořáková, Ondřej Jiráček a Adam Joura jsou pro Hábův parodický koncept ideálními interprety, neboť velice dobře ovládají brechtovské zcizovací herectví, umí pracovat s ostrými střihy mezi rozdílnými emočními polohami a mají cit pro komickou pointu. Ale inscenace možná místy působí až příliš rozbíhavě. Tvůrci se odmítají vzdát kdejakého povedeného vtípku ve prospěch celku. Diváky tedy na jednu stranu průběžně baví ironickými glosami na téma vyprázdněných konvencí postdramatického divadla či přednáškou o původu českého chlebíčku, na druhou stranu se ale zároveň snaží udržet jednotnou dějovou linii, která se věnuje za vlasy přitaženému detektivnímu pátrání po vrahovi Jana Opletala.

    Sérií chytrých a vůbec ne podbízivých fórků se samozřejmě divák nechá velice rád strhnout, v druhé polovině představení jsem ovšem měla pocit, že se Hábův koncept začíná myšlenkově vyprazdňovat. Do jisté míry jsem v něm dokonce začala postrádat osobnost Jana Opletala, jehož portrét v nadživotní velikosti na nás po celou dobu shlížel zpoza herců.  Proč se v názvu ohánět Opletalovým jménem, když nakonec poslouží jako pouhý odrazový můstek pro současnou satiru? A neexistuje v českých dějinách vhodnější osobnost, která by Hábovu jevištnímu sarkasmu posloužila lépe, a to nejen svým jménem? Ačkoliv jsem se tedy většinu představení dobře bavila, z hlediště jsem odcházela s pocitem, že tvůrci zůstali leccos dlužni nejen Opletalovi, ale také divákům.

    Recenze vyjde také ve zpravodaji festivalu …příští vlna/next wave…

    ///

    Recenze inscenace v DN 12/2018:

    Jan Opletal na cucky

    ///

    Více o festivalu na i-DN:

    Zítra začíná …příští vlna/next wave…

    …Next Wave 25… (No. 1)

    …Next Wave 25…(No. 2)


    Komentáře k článku: …Next Wave 25… (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,