Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    …Next Wave 25… (No. 2)

    Druhý večer 25. ročníku festivalu …příští vlna/nextwave… patřil politické gastronomii. Stará aréna Ostrava přivezla do undergroundového sklepení Studia Paměť projekt herce Lukáše Adama a režiséra Pavla Geiguše Pekingská kachna. Tak trochu jinou tradiční čínská lahůdku v tak trochu jiné restauraci…

    Pekingská kachna vypráví o masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu roku 1989 a nejen o něm… Foto archiv souboru

    Znáte recept na pekingskou kachnu? Opeřence oškubete, vykucháte a natřete směsí sójové omáčky, cukru a černého rýžového octa. Pod kůži napumpujete vzduch, aby se pěkně oddělila od masa, a kachnu pověsíte za krk na pár hodin někam do sucha. Pak do ní nalijete horkou vodu a tělo na oprátce zavěsíte do pece. Poté, co se asi 40 minut za pravidelného otáčení zevnitř dusí a zvenku peče dozlatova, můžete křehké maso servírovat. Moment. Neměli jste ji nejdřív podříznout?! Vítejte v Číně!

    Soudě podle informací z internetu prošel dokumentární politický kabaret Pekingská kachna od prvního uvedení proměnou. Avizovaný akt s krvavým masem v první části inscenace se na scéně Studia Paměť nekonal a diváci mohli veškerou pozornost soustředit na poetickou výpověď. Text Krveprolití napsal čínský spisovatel a básník Liao I-wu v bezprostřední reakci na zmasakrování demonstrantů na náměstí Nebeského klidu 4. června 1989. Tvůrci ho vložili do úst postavě neznámého muže, kterého zná celý svět z několika filmových záběrů. Číňan s nákupními taškami v rukou stojí den poté ráno proti koloně tanků a brání jim opustit místo činu. Lukáš Adam, stylizovaný do onoho anonymního hrdiny, se oddělí od projekce. Litanie s naléhavým refrénem vyzývá k pláči a popisuje zvěrstva režimu a osobní pocity jeho budoucí oběti. Adam ji servíruje do divákům se zvnitřnělým výrazem studenta filozofie, který byl právě konfrontován s realitou a pronikl až k jejímu jádru. Naléhavost střídá s udivenou rezignací a chladnou samozřejmostí, bez velkých gest. Hlavou mi bleskne tvář Jana Palacha. Adama doprovází robotickými pohyby čtyřčlenný sbor herců a hereček. Interakce a strnulé nepřirozené úsměvy sjednocují výrazně rozdílné typy do unifikované masy. Čínská zeď ignorace a slepé poslušnosti. Ty bezcitné stroje se ani nezachvějí. Jen Asiat Michal Sikora, označený páskou s nápisem „pozorovatel“, s mírně servilní úklonou nespustí ze zatčeného hrdiny krysí pohled. Přestrojení zatčeného soudruha do stejnokroje zakončí operace pilou a kleštěmi. Symbolický akt přerodu mohl být osudem onoho muže před tankem.

    Krveprolití… Foto archiv Stará Aréna

    Druhá část pro dva herce klade na hlavního aktéra větší nárok a má jisté slabiny. Příběh z knihy od Liao I-wu Hovory se spodinou o kanibalismu během hladomoru v Číně po tzv. Velkém skoku může překvapit hlavně obsahem a politickým kontextem. Náhodné setkání dvou mužů nad čajovým servisem je v podstatě monologem Lukáše Adama, o poznání méně přesvědčivého než v předchozím výstupu. Šokující fakta podává Sikorovi s civilním výrazem, ale právě uvolnění, přirozenost tu poněkud chybí. Od definitivního přerodu z pózy nahrbeného starce do role odosobněného vypravěče se linka vyprávění drží v podstatě v jedné poloze. Trochu rozpačitý kontrast k velkému finále.

    Life is a Cabaret… Foto archiv Stará Aréna

    Závěrečná scéna symbolizuje mediální obraz Číny tak, jak se ho komunistická vláda snaží oficiálně prezentovat. Life is a Cabaret. Flitry, stejné křečovité úsměvy, výprodej z Broadwaye, český herec Made in China Michal Sikora. Za tím vším ekonomický růst, postavený na bezostyšném kopírování cizích nápadů. Reklamní spoty na bezkonkurenčně levné produkty, za něž v sériové výrobě pokládají život úderníci, živení v dětství bílým jílem. Kolik jich padne za krtečka? Adam v kostýmu vrchního kabaretiéra s cynickým nadhledem losuje z mísy čísla. O současných obětech to ale není. Diváky atakuje příběhy jednotlivců z celkem 202 přiznaných obětí událostí na náměstí Nebeského klidu. Respektive těch několika šťastlivců, jejichž smrt vešla do dějin. Za zbytek zazní pouze závěrečný výčet čísel, promítnutých na stěnu s kadencí kulometné střelby. Každý život je ostatně jen brusinka v čokoládě, kterou vám protagonista obloukem hodí do klína. Symbolické pojítko událostí roku 1989 se sametovou revolucí v Československu korunuje imitace prezidenta Zemana. Kdepak zůstala soška „vábící“ kočky Maneki Neko, která se mihla scénou v úvodu? A cáry masa sežral pes, ale i v psím břiše ještě pláčeš dál!

    ///

    Více na i-DN:

    Zítra začíná …příští vlna/next wave…

    …Next Wave 25… (No. 1)


    Komentáře k článku: …Next Wave 25… (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,