Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Festivaly

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 779)

    Světla Janáčkova divadla jsou matnější. Hlubina orchestřiště voní dálkami. Průzory strohého empíru z kamene prosvítají vody všeobjímající matičky Volhy. Hudba čeří její hladinu. Na šikmou plochu prostranství vstupuje chůzí husopasky něžná dívenka Káťa Kabanová.

    Širá Rusi, bolestiplná, tvé písně jsou temné. Opilá oplzlost Kátina strýce Dikoje je bezbřehá. Manžel Tichon, slaboch, jeho matka, tchýně „Kabanicha“, zlá. Ráda velí všemu a všem. Chůzi po zkosených rovinách ovládá dokonale, i když v nevzhledných botkách vypadá komicky.

    Režisérka Tatjana Gürbaca vede aktéry k civilně psychologickému herectví, velkooperně patetických gest je vidět minimum. Hudební nastudování a řízení orchestru dirigentem Tomášem Netopilem je vynikající, Janáčkova hudba zni ve vší vášnivosti a kráse.

    Život malého městečka je k uzoufání a Kátina mysl hříšná. Schovanka Varvara je hříšnicí.

    Proplétání vroucích zpěvů dívek a jejich roztoužených těl je fascinujícím básnivým obrazem.

    Učitelský Kudriáš je švarný muž a Boris statný záletník. Jejich slavičí trylky rozechvívají srdce žen. Při milostném sblížení Borise s Káťou se rozhoupá kamenný svět jevištní dekorace.

    Život malého městečka je k uzoufání a Kátina mysl hříšná. Foto Carole Parodi

    Múza špitne: Tohle je jako sen, divadlo je zázrak!

    Hromy, blesky, zhůry padá déšť, lidé s deštníky křižují jeviště. Káťa bolestí šílí. Jsem vina, zhřešila jsem!!

    Zpěv proniká do srdcí, do morku kostí. Diváci přestávají dýchat. Kátina bolest je převeliká. Herecký výkon pěvkyně absolutní!!

    Chci tleskat, ale bojím se, abych nerušil. Foto Carole Parodi

    Múza šeptá: Bravo, Corinne Winters, bravo!

    Chci tleskat, ale bojím se, abych nerušil. Hudba géniova se valí jako vlny v rozbouřené Volze.

    Obyvatelé městečka s odporem sledují Kátino přiznání. Aktéři dramatu rozestavení na šikmé ploše s hrůzou v očích civí. Na snovém ochozu dívenka pohazuje a chytá červený míč. Varvara utíká do Moskvy. Kam se však vrtne Káťa? V tichosti zouvá střevíce a bosa stoupá do kopce vstříc svému osudu…

    Tchýně Kabanová zpívá: Díky Bohu, díky Bohu…

    Hromy, blesky, zhůry padá déšť, lidé s deštníky křižují jeviště… Foto Carole Parodi

    Múza pláče, já též…

    Bouře potlesku zachvacuje sál. Diváci vstávají ze sedadel, křičí bravo a hází na jeviště bílé růže. Fantastická představitelka Káti Kabanové slézá na rampu a dojata kytičky zvedá. Úspěchu v Janáčkově Brně si zjevně považuje…

    Socha Leoše Janáčka je utopena ve tmě. Sestupuji po schodišti, múza šeptá: Mistře, byla to velká paráda

    Brno – Komín, 16. 11. 2022 

    Grand Théâtre de Genève, Ženeva, Švýcarsko – Leoš Janáček: Káťa Kabanová. Dirigent: Tomáš Netopil, režie: Tatjana Gürbaca. Soubor: Grand Théâtre de Genève Orchestre de la Suisse Romande. Scéna: Henrik Ahr, světelný design: Stefan Bolliger, kostýmy: Barbara Drosihn. Obsazení: Kateřina: Corinne Winters Tichon, Ivanyč Kabanov: Magnus Vigilius Savjol, Prokofjevič Dikoj: Tomas Tomasson, Boris Grigorjevič: Aleš Briscein, Marfa Ignatěvna Kabanová: Elena Zhidkova, Váňa Kudrjáš: Sam Furness, Varvara: Ena Pongrac, Kuligin: Vladimir Kazakov, Glaša: Mi Young Kim, Fekluša: Natalia Ruda, Une femme du peuple: Mi Young Kim, Un homme: Natalia Ruda. Janáčkovo divadlo, Brno 13. 11. 2022 v rámci Festivalu Janáček Brno 2022.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 779)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Nejen Káťa Kabanová,
      ale všechny Janáčkovy opery sklízejí úspěchy všude, kde je přijmou do repertoáru. Pisatel Tuček přibližuje jejich souhrn v provedení letošního festivalu v Brně, kde mají mnoho režijních podob v hostujících zahraničních inscenacích. K jejich obecnému přijetí bylo třeba celou řadu let.
      Již samotný výběr námětů byl ve své době neobvyklý. Vzpomínám, kdy nám v hudební výchově na gymnáziu v Brně říkal prof. Josef Slimáček, jeden z posledních žáků Janáčkovy školy, že pochopení jeho operní tvorby bude potřebovat řadu let a odhadoval 50. Patrně myslel hlavně na opery, protože orchestrální a sborová tvorba zaujala ihned.

      20.11.2022 (20.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,