Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování nad DSB 2019 (No. 12)

    Něco před šestou jsem doputoval k Janáčkovu divadlu. Vstup do monumentální budovy byl omezen na jediný vchod. Asi stovka návštěvníků byla směrována pravou stranou foyeru k honosným dveřím vedoucích do zákulisí. Dívky s ceduličkami ukazovaly cestu: Tudy, prosím.

    Najednou jsem stál na bočním jevišti. Zjihl jsem. Málem si mi podlomila kolena. Mab, to už je mnoho let, co jsem tudy chodil. Hráli jsme Shakespearův Sen noci svatojánské. Pan Karlík metal salta a já byl za milovníka…

    Múza se usmála a spustila. Nowy Teatr Varšava Francouzi. Mezinárodně oceňovaný polský režisér Krzysztof Warlikowski se inscenací Francouzi z roku 2015 vydal do vesmíru Proustova sedmidílného románu Hledání ztraceného času, aby v něm našel současnou Evropu. Vytvořil přitom rozsáhlou a naprosto fascinující fresku doby, v níž se staleté hierarchie a pořádky rozpadají, aniž by už existovaly nové; doby nápadně podobné té naší.

    A dodala: Proustovo Hledání ztraceného času – to je sedm svazků poeticky přesných záznamů, 4 215 stránek pokusů o zachycení uplývajícího času a více než 300 různých postav. Člověk musí být buď blázen, nebo génius, aby se ho pokusil uvést na divadle…  Starý pane, čekají nás čtyři a půl hodiny, zvládnete to?

    Sen noci jsme hrávali tři hodiny…

    Mab se smála: To jste byl mladý…

    Široká jevištní plocha, daleko na jejím horizontu se bělá dlouhý barový pult. U levé boční stěny se nachází rozkládací válenda. Pravou boční stěnu tvoří svítivými lištami pojednaný hranol. Za ním, jako z tunelu, vjíždí na scénu prosklené vagony obsazené honorací města. Dámy a pánové se nudí, tlachají, intrikují, flirtují. Tanečník v roli hotelového sluhy v masce černocha chodí na špičkách baletních střevíčků. Přiváží květinu, zmijovce titánského, s dlouhým, falu podobným trčícím pestíkem. Obřadně jej navlhčí rosnou mlhovinou a nechá stát před barem. Vagony mizí v tunelu. Dění se přesouvá před luxusní bar a na pohovku. Zní šlágry. Nad barem jsou promítány širokoúhlé pohledy na les, na louku, na mořské koníky, na orchideje, na líbající se milence. Objetí a kopulace jsou časté.

    Herci používají mikroporty. Český překlad jadrné polštiny je promítán nad barem. Slov je moc, titulků mnoho. Vagony přijíždějí, pobudou a odjedou. Balerína je zpěvačkou i prodejnou souložnicí, aristokrati zvrácenými fauny. Vulgarity se mísí s hovory o ničem. Italská královna skřehotá: Při odchodu mě nedoprovázejte. Spisovatel je pozorovatelem života ploužícím se společnostmi dýchánků, debat, večírků. Kuřák, drogista a možná gay…

    O přestávce řekla Mab: Je to nekonečně dlouhé a studené. A venku lije. A jak. Nebýt deště, tak odejdu. Představení jak za skly vláčku. Není v něm jediné sympatické osoby, se kterou bych se mohla ztotožnit. Hledání ztraceného času. Taková rozmazaná paleta hnusných slov a barev. Hezký byl jen violoncellový koncert. Virtuos hrál a nad ním klíčily, rostly a rozkvétaly lány pampelišek. I motýlci tam létali. Polský pohled na Francouze je kritický…

    Nebylo mi nejlíp. Nedobře se mi dýchalo. Múza poskakovala, mluvila, neodporoval jsem, jen poslouchal.

    S úsměvem viníka na tváři jsem se vrátil doprostřed první řady. Nad barem byl promítán název Sodoma a Gomora. Postavy děje zestárly. Důstojník lál všemu. Jako v hospodě nad kusem žvance plísnil mravy a jevy vedoucí k rozpadu společnosti. Geronti se posouvali po širokoúhlé ploše jeviště na ztuhlých údech, z očí jim koukala smrt. Spisovatel se změnil k nepoznání… Podobal se generálu Dreyfusovi, který se mihnul v začátku toku divadelního chrlení symbolů, znaků, podobenství a prohřešků…

    Postavy děje zestárly. Foto Tal Bitton

    Bylo něco po jedenácté, když dozněl potlesk a já opouštěl jeviště, na které se již nikdy nevrátím…

    Múza se mračila.

    Řekl jsem: Vizionářské představení s pokornou bravurou herců sloužících filozofii díla a režijním mistrovstvím je perlou festivalu

    Mab vyprskla: Pchá… A zmizela.

    Pchá… Foto Tal Bitton

    Půlnočním autobusem, s rozpáleným tělem, jsem cestoval domů do Komína.

    Brno – Komín, 2. 6. 2019

    Nowy Teatr Varšava, Polsko – Marcel Proust, Krzysztof Warlikowski: Francouzi (Francuzi). Dramatizace Krzysztof Warlikowski, Piotr GruszczyńskiRežie Krzysztof Warlikowski, režie Krzysztof Warlikowski, dramaturgie Piotr Gruszczyński, výprava Małgorzata Szczęśniak, světelný design Felice Ross, hudba Jan Duszyński, Paweł Mykietyn, choreografie Claude Bardouil. Účinkují Agata Buzek / Magdalena Popławska, Magdalena Cielecka, Ewa Dałkowska, Małgorzata Hajewska-Krzysztofik, Maria Łozińska, Maja Ostaszewska, Claude Bardouil, Mariusz Bonaszewski, Bartosz Gelner, Wojciech Kalarus, Marek Kalita, Zygmunt Malanowicz, Piotr Polak, Jacek Poniedziałek, Maciej Stuhr. Premiéra 3. 10. 2015. Psáno z festivalového uvedení v Janáčkově divadle, pondělí 27. 5. 2019.

    ///

    Více o Krzysztofovi Warlikowském na i-DN:

    Nahlížet, kam hledět není dovoleno

    Divadelní obětina aneb Acheronta movebo

    Nechutné historie Polska (No. 3)

    Více o inscenaci na i-DN:

    Svět bez Boha – Dialog Wrocław (17.–24. října 2015)

    Více o DSB na i-DN:

    Divadelní svět Brno


    Komentáře k článku: Mudrování nad DSB 2019 (No. 12)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,