Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nechutné historie Polska (No. 3)

    Představení dnes už evropsky známého režiséra Krzysztofa Warlikowského lze v Polsku navštívit jen vzácně. Soubor sice získal ve Varšavě vlastní Nowy teatr, jež sídlí v postindustriální budově, která je ještě relativně ve městě, hraje však převážně v cizině. V Polsku vystupuje jen několikrát za rok, a pokud nějaká inscenace je zde prezentována, tak buď v nějaké jiné postindustriální budově, nebo často v nových televizních ateliérech. Tak tomu bylo i s jeho předposlední inscenací Koniec (Konec), která se hrála velmi daleko od centra, na samém kraji Varšavy. Už jen se tam dopravit – nevlastníte-li automobil – stálo mnoho fyzického úsilí.

    Koniec-poster

    Režisér od jisté doby nepracuje s pevným textem, ale dává přednost kompilacím. Tady vyšel z Kafkova Procesu a jeho povídky Lovec Grakchus, dále z novely laureáta Nobelovy ceny J. M. Goetzeeho Elizabeth Castolfo a v neposlední řadě ze scénáře B. M. Koltése Nickel Stuff.

    FOTO

    Pocit viny, základní téma inscenace, se táhne jako červená nit celým představením. FOTO MAGDA HUECKEL

    Pocit viny, základní téma inscenace, se táhne jako červená nit celým představením. Josef K., zde spíše úředník z povídky Lovec Grakchus /Maciej Stuhr/, nakonec uzná svoji vinu a po smrti se vrací zpátky na zem jako postava pohybující se někde mezi životem a smrtí. Elizabeth Castolfo, spisovatelka, která jezdí předčítat svoji tvorbu na venkov, se setkává s úředníkem /Marek Kalita/, který – při její žádosti o možnost projít symbolickými dveřmi – plní roli dveřníka. Musí nejprve vyplnit dotazník a popsat svůj „smysl života“. Tuto roli brilantně zvládla Ewa Dałkowska, starší členka souboru. Popsané téma se proplétá s osudem nemanželského Tonyho /Koltésův scénář/, prodavače v arménském obchodě. Jedná se o homosexuálního tanečníka se silným pocitem viny z nutného odmítání žen a emocionálně závislého na matce, jediné ženě, kterou je schopný milovat. Jacek Poniedziałek, protagonista souboru a Warlikowského „osobní“ herec, si v této postavě zopakoval jakousi parafrázi vztahu syna k matce z Hamleta. Tu – zde i Gertrudu v Hamletovi – hraje Stanisława Celińska.

    FOTO

    Za jedno její zhlédnutí není ani vycvičený divák schopný postihnout všechny nuance tohoto čtyřhodinového kusu. FOTO MAGDA HUECKEL

    Inscenace je nabita nápady, metaforami, komplikovanými přechody. Tvůrci, vědomi si složitostmi textu i jevištního dění, doplnili program částečným vysvětlením děje i historie postav, jak tomu bývá v operních programech. Scénu, opět podobnou kontejnerové, s videem souběžně zaznamenávajícím živé akce herců a přiblížení detailů jejich tváře, vytvořila Małgorzata Szczęśniak. Hudba, která je kompilační, tvoří sugestivní podkres /mimo jiné také Nino Rota z filmu Osm a půl/ této divné, snad až Lynchovské atmosféry celé inscenace. Za jedno její zhlédnutí není ani vycvičený divák schopný postihnout všechny nuance tohoto čtyřhodinového kusu. Jedno je však hned patrné: jde bezesporu o mistrovské divadelní dílo. Zdá se, že Warlikowski je v současné na vrcholu svých tvůrčích sil.

    /Pokračování 31. 7./


    Komentáře k článku: Nechutné historie Polska (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,