Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování nad DSB 2019 (No. 10)

    Jeden z nejvýraznějších současných evropských režisérů, držitel Evropské divadelní ceny Jan Klata inscenoval se souborem pražského Divadla pod Palmovkou dramatickou báseň Johana Wolfganga Goetha Faust. Pořídil jsem nejlepší místa, koupil vstupenky doprostřed první řady…

    Co je zlo, představu máme… Foto Petr Neubert

    V Mahenově divadle čekala překvapení. Při vstupu do skořepiny zlaceného sálu s baculatými andělíčky byly nabízeny čelenky se svítícími červenými růžky a černým srdíčkem a uprostřed jevištní forbíny stál stožár s korunou čtyř amplionů na vrcholku. Povídám: Mab, pamatuješ, takovými tlampači se v době válek ohlašovala nebezpečenství. Mab kontrovala citací z programu: Co je zlo, představu máme, jakou však má dnes podobu dobro? Co přináší Faustův příběh o hledání lidskosti a snaze proniknout do nejhlubší podstaty života a zákonitostí přírody pro naši současnost? Existuje ještě naděje?

    Na forbínu přichází muž v rouše středověkého šantaly. S úsměvem hostinského vybídne obecenstvo: Dejte si, prosím, na hlavy čelenky a stiskem tlačítka je rozsviťte, abychom mohli začít. Máme před sebou třiapůlhodinové představení, čím dřív budete svítit, tím dřív začneme. Až bude přestávka, čelenky vypněte, baterie jsou drahé. Po představení čelenky vraťte. Jsme chudé divadlo…

    Zvedá se opona, tlampače škrábou slova. Foto Petr Neubert

    Mnohé hledištní hlavy zasvítí, pokušitel v rouše šantaly s úsměvem na tváři odejde. Zvedá se opona, tlampače škrábou slova. Jevištní pláň obepíná zeď. Vzadu, uprostřed zdi, je výklenek v něm skulptura, nad ní cedulička. Socha se hne, mluví, sestupuje z piedestalu. Učenec Faust vstoupí na prkna, jež znamenají svět. Muž tuctového zevnějšku vyslovuje všetečné otázky tužeb po poznání podstaty života, touhy po nimbu nezapomenutelnosti a uznání. Setkává se s mámivým zástupcem mocí pekelných Mefistofelem. Půvabnou osobou, upnutou do svůdných kalhot, s furiantským knírkem pod nosem. Klátí se na koturnech podobných dívčím střevícům. Pane Klata, kdo by odolal…? Říká se, za vším hledej ženu. Váš Mefistofeles ženou jest…

    Mefistofeles ženou jest Foto Petr Neubert

    Faustovo upsání se ďáblu se podobá odběru krve v ambulantní ošetřovně. Faust píše podpis injekční jehlou… Mefistofeles a Hospodin jsou vládci všeho. Mefistofelovo satanství je silnější. Plní Faustovy touhy beze zbytku.

    Faust se stává dychtivým poutníkem putujícím za poznáním, rozkošemi a slávou. Je uznávaným vědcem, mravokárcem i vojevůdcem. Zamiluje se do nevědomé, na vozík upoutané, přírodou znetvořené Markéty mluvící hlasem pisklavého komára. Jedinou nevinnou bytost nechá vláčet bahnem obvinění z hříchů a zatracení…

    Silnou stránkou Klatovy inscenace jsou ansámblové scény. Foto Petr Neubert

    Silnou stránkou Klatovy inscenace jsou ansámblové scény. Sborové recitace textů a variace pohybu připomínající obřadní rituály se staly působivě strhující podívanou.

    Představení je dehonestací křesťanství. Foto Petr Neubert

    Mab se zlobila: Představení je dehonestací křesťanství. Je hrubě napadán mariánský kult. Panna Marie je držákem kytary, sochy Panny Marie slouží jako sloupky, s šetřícími páskami kolem hlav ohraničují území spáchaného zločinu. Nedotknutelnou knihou knih – Biblí – jsou zatloukány do podlahy hřeby. Stádo opic ukřižuje svého spasitele. Biskup staví všude kostely. Bohu zasvěcená, postižená Markétka je obdarována zlatem – límcem, náhrdelníky, prsteny. Úchylný Faust v ní vidí potěšení. Ničit někoho je prý normální. Mefistofela chodí s cedulí – nebeské orgie. Svatí muži drží v dlaních rozříznuté plody grepů a kiwi. Hlazením dužin se ukájejí. Fuj! Na to se dívat nebudu. Zmizela.

    Rozsviťte růžky. Foto Josef Herman

    Po přestávce se na jeviště dostavil středověký šantala a s úsměvem požádal: Dejte si opět na hlavy čelenky a rozsviťte růžky, abychom mohli pokračovat.

    Postavám Fausta a Mefista dali nečekanou podobu Jan Teplý a Tereza Dočkalová. Foto Petr Neubert

    Na odvážnou, provokující inscenaci Jana Klaty jsem dokoukal bez múzy. Hrůznosti Faustova putování k smrti jsem sledoval s hořkostí v ústech. Z nebes černých balvanů se snesly modravé skulptury Marie panny. Mefistofela vrátila Fausta na piedestal. Svět potemněl. Nastala temná noc. Doba pokání, čas cestování do lůna komínského domova.

    Klatý pane Klata, abyste nakonec nebyl mocnými světa uvrhnut do klatby… Foto Petr Neubert

    Neděle skončila, úlevný spánek však nepřicházel. Šeptal jsem: Klatý pane Klata, abyste nakonec nebyl mocnými světa uvrhnut do klatby

    Brno – Komín, 31. 5. 2019

    Divadlo pod Palmovkou, Praha – Johann Wolfgang Goethe: Faust. Režie a divadelní adaptace Jan Klata, překlad původní hry Otokar Fischer, dramaturgie Iva Klestilová, Ladislav Stýblo, výprava Mirek Kaczmarek, choreografie Maćko Prusak. Účinkují Jakub Albrecht, Tomáš Dianiška, Tereza Dočkalová, Vendula Fialová, Martin Hruška, Jan Hušek, Milan Mikulčík, Jan Teplý, Ondřej Veselý, Kamila Trnková, Iwana Wojtylová, Adam Vacula, Jan Vlasák a soubor. Psáno z festivalového uvedení v Mahenově divadle 26. 5. 2019.

    ///

    Více o Janu Klatovi na i-DN:

    Nebojte se

    Jan Klata v Divadle pod Palmovkou

    William Shakespeare, Klatův současník

    Teď a tady budu měnit svět

    Klata je tvůrcem divadelní reality

    Jan Klata

    Více o inscenaci Faust na i-DN:

    Jak se zkouší s Klatou

    Faust jako test naší povrchnosti

    Více o DSB na i-DN:

    Divadelní svět Brno


    Komentáře k článku: Mudrování nad DSB 2019 (No. 10)

    1. Zdeněk Pololáník

      Profilový obrázek

      Stačí mi věta dojmu z představení:
      dehonestace křesťanství. Je to velice slušné vyjádření slušného pisatele recenze. Stačí však stručné vyjádření náplně scén a je mi jasné, že jde opět o svinstvo inspirované hrou Naše násilí, vaše násilí, kdy útok na slušnost, mravy, křesťanské hodnoty, věřící v Boha vložené do inscenace se považuje za hrdinství. Projev bezohlednosti, drzosti a necitlivosti vůči názoru, úctě k názorům jiných lidí, řekl bych bližním – ale toto slovo je již mnohým neznámé. Jakým přínosem je takové představení pro návštěvníky?
      Urážkou i náboženství a sprostými výrazy se nenadchnou ani slušní ateisté – stálý (avšak marný) boj. Anomálií je v současné době mezi lidmi víc než v minulosti…
      Marná SNAHA UHASIT SLUNCE PLIVÁNÍM PROTI NĚMU.

      03.06.2019 (0.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Pane Pololáníku,
        kolegové už vám to napsali dobře, slušně, ale přisadím si. Na představení Frljiče jsem byl a mohu doložit, že to nebyl žádný útok na slušné (ti, co se tak označili, sami vyvolali výtržnost a správně byli potrestáni), věřící a prostě ty podle vás „správné“. Ale obrana svébytného, nám samozřejmě nepříjemného názoru v komplikovaném světě, který se nám mění před očima, je plný opravdových hrozeb, na které lidstvo bude muset reagovat a nevystačí s vírou v Boha, s vírou v ochranáře typu Babiše a dalších. Prostě nevystačí se zdejší snahou zavřít se, tentokrát dobrovolně, před celým světem a marně doufat, že se to přežene. Nebo se vám líbí, kam se to tady se „slušnými“ xenofobními názory dotáhlo?

        03.06.2019 (16.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pane Pololáníku,
      mluví z Vás nedůvěra v kritické, společensky angažované, občansky odvážné, politické divadlo. Či možná dokonce odpor k němu. Ale k divadlu i divadelní kultuře stejně jako ke společenskému diskursu patří. Stejně jako víra v – jakékoli – Bohy. Či ateismus. Takové divadlo bojuje za svobodu a demokracii a zasazuje se o ně, nikoli (pseudo)náboženští fundamentalisté používající často stejná slova (slušnost, mravy, náboženské hodnoty…) jako nyní Vy.
      Frljić i Klata jsou velmi odlišní tvůrci, stejně tak i jejich inscenační výsledky. Jde však vždy u nich o výrazné gesto směrem ke společnosti. Jde jim právě o základní lidské a existenciální hodnoty nás jako individualit i nás jako občanů tohoto světa, této civilizace. Dehonestováním jejich inscenací či dokonce jich jako tvůrců přitakáte zlu daleko víc (viz tzv. Slušní lidé na jevišti Frljićova představení před rokem) než oni svými provokativními inscenačními postupy.

      03.06.2019 (2.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Jan Šotkovský

      Profilový obrázek

      Pane Pololáníku,
      vám opravdu stačí autorem recenze reprodukovaný názor někoho, kdo zhlédl třetinu (!) celé inscenace, abyste ji označil za svinstvo? Komuže vyčítáte bezohlednost a neslušnost?

      03.06.2019 (16.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Jaroslav Tuček

      Profilový obrázek

      Vážení,
      jak je z mého psaní snad patrné, jde o stylizované texty, ve kterých se snažím spíše o reportážní popis dění než kritické reflexe. Slouží mi k tomu i postava – občas reálné, občas fiktivní – múzy Mab. Tím, že jsem napsal, že odešla, jsem nemyslel ji jako konkrétní osobu, ale poměrně velkou skupinu o přestávce odcházejících diváků s nahlas deklarovaným názorem, který jsem jí vtiskl do úst. Berte mé texty a popisy vždy jako stylizované psaní o daných představeních či akcích, snažící se zachytit atmosféru oněch událostí a – samozřejmě – i mé pocity z nich podkládané mými vzpomínkami a životními zkušenostmi. Nejde tedy o přesný otisk reality.
      To jen na vysvětlenou…

      03.06.2019 (18.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Že jde o reflexe, a ne kritiky,
        je opravdu zřejmé a v tom považuji vaše psaní za cenné. Nicméně nějaké stanovisko vyjadřujete a tady se přece nemůžete schovat za diváky, kteří odešli o přestávce, navíc nic takového z vašeho psaní čitelné není. Víte, jsem už alergický na argumentaci divákům líbí-nelíbí = dobré-špatné. Divácký ohlas je jedna důležitá stránka věci, samozřejmě, ale nemůže se za něj skrýt pisatel, natož aby to něco vypovídalo o kvalitě či nekvalitě produkce – vypovídá to jen o jejím úspěchu či neúspěchu, jestli našla nebo nenašla adresáta.
        A hlavně, vidíte, kam vaše narážka dovedla pana Pololáníka. Ostatně s ním jsme polemizovali, nikoli s vámi.

        04.06.2019 (12.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Jaroslav Tuček

        Profilový obrázek

        Pane Hermane,
        je myslím jasné, že v textu, kde píšu o dehonestaci křesťanství, vyjadřuju názor múzy Mab – tedy ne svůj. Nevím, proč by to v reportáži nemohlo zaznít. A jejími slovy argumentuji důvod odchodu některých diváků. Neodcházeli proto, že se jim inscenace „jen“ nelíbila, ale proto, že se v některých scénách autor dotkl jejich náboženského přesvědčení. Na to snad mají právo. Na konkrétních situacích ukazuju, proč došli k tomuto závěru. Nic to nevypovídá o umělecké kvalitě inscenace ani o tom, zda na to má její autor právo, či ne. O tom nepíšu a sám se za nic neschovávám. Dále píšu, že jsem představení dokoukal „s hořkostí v ústech“, z čehož je snad patrný i můj dojem z něj. Takové postupy psaní a uvažování jsou snad zcela korektní. Co si z mých – i jiných – reportáží kdo vezme a jak je přečte, je jeho věc, na to nemohu mít vliv.
        Svou předchozí reakcí jsem nechtěl a ani touto nemíním s nikým polemizovat, jen jsem poukázal na důvod, proč jsem onu situaci – odchod múzy Mab – použil, jak a proč vznikla. A že bych byl rád, kdyby tak byla vnímána.

        05.06.2019 (1.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Josef Herman

          Josef Herman

          Pane Tučku,
          teď jsem znejistěl… nevyjadřujete svůj názor, ale názor múzy Mab?? Dehonestaci křesťanství tedy odmítla Mab, ergo vy ji přijímáte?
          A kde přesně prosím píšete, že odešli diváci?? Pořád to místo nemohu najít…

          05.06.2019 (20.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Profilový obrázek

          Ozývám se jako redaktor
          tohoto příspěvku. Nechci vysvětlovat cizí texty, ale ano, tak je to napsané a nevidím v tom žádný problém. Múza Mab (pro pana Tučka – jak v této diskusi napsal – zástupce části diváků) odešla kvůli – dle ní či nich – dehonestaci křesťanství. Tak je to napsané a nevím, co je na tom nesrozumitelné či autorsky špatně.
          Pan Tuček se ve svých Mudrováních často vyjadřuje nepřímo, spíše evokuje atmosféru událostí a opatrně vyjadřuje své pocity. Zkušenější čtenář si za postavu Mab dosadí víc diváků, jiný bude „věřit“ autorovi. Proč ale ne? Odešla múza. Docela symbolické, poetické vyjádření situace, jak ji autor viděl a zažil. O tom podává zprávu.
          Pan Tuček není člověk, který by razantně divadelníky a jejich různé výstřelky odmítal. Je od Petera Scherhaufera zvyklý na různé divokosti. Tak jen suše poznamenává: „putování k smrti jsem sledoval s hořkostí v ústech“. Jasně – s velkou mírou ostychu a pokory – vyjádřený osobní postoj. Netušíme a nemůžeme vědět, do jaké míry je to odsudek, či jen povzdech, obava. V tom jsou – podle mne – Tučkova Mudrování cenná. Autor otevírá brány divadla a interpretace nechává v maximální možné míře na čtenáři. Nejde o ostře kritické bitvy, ale o evokativní obraz světa divadla.
          A ještě jeden můj komentář k textu. Za autorův nejpodstatnější postřeh tohoto Mudrování považuju závěrečný, vyjádřený větou: „Klatý pane Klata, abyste nakonec nebyl mocnými světa uvrhnut do klatby…“ Nenápadně jím odkazuje i k loňskému Frljićovi. Autor si je – jak vidno – plně vědom možných (brněnských) reakcí na Fausta (Klatu) a obává se jich.

          06.06.2019 (15.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,