Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Milostné pozdravy ze Zlína (No. 1)

    Festivalová sezona naplno přebírá vládu nad plynutím mého času, a žezlo krále aktuálně třímá zlínský kulturní klenot Setkání/Stretnutie. Opakovaně se vracím do jeho přátelské náruče, neb je mi nadmíru sympatický koncept dramaturgických novinek, místní genius loci, i schopnost organizačního týmu precizně řešit nenadálé zapeklitosti.

    Foto: archiv festivalu

    Ta se naplno projevila již na startu 26. ročníku, kdy díky uvíznutí spolku JEDL na dálnici muselo být prohozeno pořadí uvedených inscenací. Nutno říci, že většina diváctva nečekanou změnu bez problémů i reptání přijala. A zdánlivý karambol nakonec i ke zrodu excelentního večera přispěl, protože autorská inscenace Válka Roseových nebude, mimořádně uvedená na hlavní scéně Městského divadla Zlín, se stala vynikající předehrou pro raně-noční uvedení Manželské historie. Tradiční úvodní zdravice otevírající festivalový hodokvas byly tentokrát stručné, i přiměřeně divácky přívětivé, a pocta Miroslavu Plešákovi, jenž byl In memoriam poctěn Cenou Martina Porubjaka důstojná i dojemná. Intenzivně rovněž oceňuji změnu generálního partnera, kdy výrobce zbrojního arzenálu vystřídala přední obuvnická firma. Tleskám.

    Manželská historie. A. Fialová, L. Trmíková, D. Prachař. Foto: Zuzana Lazarová

    Nutno říci, že ani jedné z komorních inscenací jejich uvedení na prostorově velkorysé hlavní scéně MdZ výrazně neuškodilo. Úvodní dramatický duel manželů Michálkových je sympatickou jednohubkou, která je nejen vtipná, ale překvapivě úderná v pointách i partnerské introspekci. Stojí na suchém, sebeironickém humoru, i scénicky funkčním kontrastu strohého stand-up (ne)herectví Petra Michálka a nenucené graciéznosti jeho ženy Kateřiny. Vulgarismy přirozeně koření svižně ubíhající děj, který svou samozřejmostí i nadhledem, s nimiž komentuje běžné situace společného rodinného soužití, okamžitě navazuje bezprostřední kontakt s hledištěm. Letmá souvislost s filmovým předobrazem, i její tuzemskou inscenační variantou bez problémů funguje. Zvážil bych zrušení přestávky, která není důsledně dramaturgicky argumentována, jinak ale jednoznačně převažuje spokojenost. Byť slovy autora, nejsem cílovou skupinou. Zatím. Ideální zábava pro párové tmelení. Neváhejte vstoupit.

    Válka Roseových nebude! Kateřina a Petr. Herečka a ředitel. Ona chodí spát pozdě, on brzy vstává. Foto: archiv divadla

    Do divadelních vln spolku JEDL vstupuji opakovaně, a velmi rád. Nejinak tomu bylo i v případě Manželské historie, která je pro mne osobně jednou z vrcholných inscenací několika posledních let, a nutno říci, že v repertoáru jedné z mých nejoblíbenějších divadelních grup zdaleka není jediná. Fatální tvůrčí i milostný vztah mezi Siri von Essen a dramatikem Augustem Strindbergem se zde stává pronikavou paralelou s osobní a uměleckou existencí životních partnerů herečky a autorky scénáře Lucie Trmíkové, a režiséra a uměleckého lodivoda JEDLu, Jana Nebeského. Řadou společných projektů k dokonalosti vybroušená spolupráce s třetí nepominutelnou personou spolku Davidem Prachařem je zde navíc skvostně oživena přítomností Anny Fialové, jež do promazaného soukolí zapadla skvěle. Zčásti šokovaný Zlín se stal svědkem nelítostné vztahové vivisekce,  extaticky požitkářských explozí černo-černého humoru, i nekompromisně zničující lásky. Škoda jen, že použité filmové projekce byly pro některé z diváků obtížně viditelné. Jinak šlo ovšem o královsky povedený festivalový start, zakončený frenetickým potleskem kolektivně nadšeného publika. Dámy hromadně oceňovaly vypracovanou muskulaturu páně Prachaře a pochvalovaly si slivovicový raut, muži zas pěli ódy na krásu Lucie a Anny. Můj večer pak vyvrcholil přátelskou rozpravou s Emilem Viklickým mj. nad jeho osobní účastní na tvorbě soundtracku k Modrému sametu Davida Lynche. Zlíne, plníš lidská přání, i nejtajnější sny!

    ///

    Pokračování příště!


    Komentáře k článku: Milostné pozdravy ze Zlína (No. 1)

    1. Oldřich Sivý

      Avatar

      Kolik bylo těch slivovic,
      že píšete jméno Emila Viklického s ypsilonem?

      09.06.2022 (8.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr KlariN Klár

      Petr KlariN Klár

      Vážený pane Sivý,
      děkuji za Vaše upozornění. Za své pochybení, jež bylo promptně opraveno, se Vám i panu skladateli upřímně omlouvám. Na vině nicméně není alkohol, jemuž jsme ten večer nikterak neholdovali, jen únava z dlouhé cesty a psaní po nocích.
      Přeji Vám hezký den.

      09.06.2022 (9.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,