Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Lidskost je… (No. 3)

    Poslední den mezinárodního festivalu Pražské křižovatky byl oproštěn od politické tématiky a věnoval se bolestnému osudu Marguerite Gautier a Armanda Duvala. Původní dílo Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího zadaptoval současný francouzský režisér Arthur Nauzyciel a jeho dílo bylo promítáno v Kině 35 v prostorách Francouzského institutu.

    Foto: archiv souboru

    Čtete správně, opravdu se hrálo v kině. Nicméně, neměli jsme před sebou skutečné herce, nýbrž jejich zaznamenané projekce. Arthur Nauzyciel se totiž v období koronavirové krize, kdy bylo jeho Théâtre National de Bretagne nuceno zavřít, rozhodl svou inscenaci zaznamenat. Proces zaznamenávání však nabral trochu jiný kurz a z divadelního záznamu se stal divadelní, autorský film. Finální výsledek, který publikum mohlo shlédnout v Kině 35, je částečně artový film a částečně velmi povedený divadelní záznam podobný těm, které nahrává britské Národní divadlo (u nás se projekce promítají v rámci distribuce Aerofilms pod názvem NT Live).

    Příběh Dámy s kaméliemi je zadaptován tak, jak jej známe z knižních předloh (Nauzyciel ve svém provedení spojuje román i divadelní hru). Ve stručnosti jde o tragický příběh kurtizány Marguirete (Marie-Sophie Ferdane) a jejího milence Armanda (Hedi Zada), kteří se do sebe bláznivě zamilují. Do cesty jim ovšem vstoupí nepříjemné rodinné peripetie, kdy je Marguirete nucena vztah ukončit z důvodů, které se Armand dozví až po její smrti. Dumasovo dílo je plné silných vášní, úvah o lásce i kurtizánách a nabízí spoustu prostoru k tvůrčí hravosti, které se Nauzyciel chopil s vervou.

    Foto: archiv souboru

    Film se odehrává v jednom pokoji, který svou výrazně vyzývavou rudou barvou (polstrované stěny, koberec i dva gaučíky) evokuje prostor určený k citovým či vášnivým projevům. Ačkoliv se prostředí díla často proměňuje, režisér inscenaci si zvolil pokoj Marguirete jako univerzální prostor, jakýsi středobod veškerého dění. Vypravěč slovy definuje prostor, světla a projekce mu dávají formu.

    Ve chvíli, kdy do inscenace vstoupí projekce, z divadelně-filmového díla se stává čistě filmová záležitost. Respektive, Nauzyciel střídavě využívá pohled na film ve filmu, čistě divadelní záznam a film. Čistě filmové projekce na plátně jsou uváděny s černobílým filtrem, díky kterým záběry působí jako vzpomínky – čímž ve své podstatě jsou. Zachycují totiž úmrtí Marguirete a následně její záznamy z deníku přednášené jí samotnou. Propojení těchto dvou médií umožnilo vytvořit výrazný, kontrastní obraz, kdy na jevišti vidíme postavu Marguirete, ještě stále zdánlivě živou, a zároveň diváky doprovází její posmrtná řeč z deníku. V kontextu celého příběhu má tento obraz dojemný účinek, jelikož je následován nedobrovolným loučením Armanda s Marguirete, který Nauzyciel okem kamery zachycuje velmi citlivě v jemném, teplém světle.

    Nauzycielův minimalistický přístup inscenování se projevuje i v herecké akci. Jeho přístup do jisté míry působí odosobněně, jelikož většinu času je řeč postav pronášena nepřímo – mluví směrem k divákovi, ale zároveň reagují na postavu, která stojí vedle nich. Tento přístup se často objevuje právě u ústřední dvojice, čímž inscenace podtrhává jejich míjení a nenaplněnou touhu být spolu.

    Foto: archiv souboru

    V tělesném hereckém projevu pracuje režisér díla se symbolikou pohybu – nejvýraznější je u objetí. Jedna z postav se z něj pozvolna vytratí a druhá z postav zachovává ruce stále ve stejné pozici jako by tam objímaná postava ještě stále byla. Tento symbolický akt se několikrát zopakuje především u hlavních dvou hrdinů, přičemž jeho význam se pozvolna proměňuje – z prvotního útěku z ostýchavosti se stává nechtěné odmítnutí. I přes to, že jsou pohyby minimalistické, herecký projev veškerou potřebnou emočnost trefně vkládá do přednesu a grimas.

    Příběh této nešťastné lásky se odehrává v prostředí kurtizán, což Nauzyciel reflektuje formou erotična a tělesnosti. Většina postav (kromě Marguirete a Armanda) je od začátku nahá, či polonahá, a působivým zvratem je, že se s postupujícím dějem oblékají. V samotném závěru pak stojí všechny postavy oblečené. Tento přístup k postavám lze interpretovat jako postupné „skládání“ obrazu postav, kdy pro nás zpočátku představují pouze nahá, která se postupně formují a stávají se plnohodnotnými postavami.

    Ačkoliv má Nauzycielova inscenace erotický náboj, zobrazená erotičnost nikdy nepřekračuje hranice vkusu, stěžejním tématem stále zůstává nenaplněná láska. Arthur Nauzyciel příběh této dvojice zachycuje výraznou a hravou formou, která i přes svou působivost stále umožňuje vyniknout citlivému zachycení milostné tragédie. V Nauzycielově pojetí má lidskost podobu oběti, kterou přinášíme na úkor lásky.

    ///

    Kino 35, Praha – Alexandre Dumas mladší: Dáma s kaméliemi. Režie: Arthur Nauzyciel, adaptace: Valérie Mréjen, Arthur Nauzyciel, Pierre-Alain Giraud, asistent režie: Julien Derivaz, scénografie: Riccardo Hernández, světelný design: Scott Zielinski, režie, kamera a střih filmu: Pierre-Alain Giraud, zvukový design: Xavier Jacquot, kostýmy: José Lévy, choreografie: Damien Jalet, asistentka scénografie: Claire Deliso, asistent režie: Aliocha Allard, asistentka kostýmů: Marion Regnier, zvuk: Florent Dalmas, Vassili Bertrand, video: Stéphane Pougnand. Hrají: Pierre Baux, Océane Caïraty, Pascal Cervo, Guillaume Costanza, Marie-Sophie Ferdane, Mounir Margoum, Joana Preiss a Hedi Zada. Hráno v rámci festivalu Palm Off Fest 20. 10. 2022.


    Komentáře k článku: Lidskost je… (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,