Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Lidskost je… (No. 1)

    Mezinárodní divadelní festival Pražské křižovatky letos již pátým rokem přináší do českého prostředí inscenace z dílen současných zahraničních tvůrců. Tematicky je pojí především ohledávání svobody, lidskosti a etické či morální hodnoty. Letošní jubilejní ročník zahájil Jan Burian, ředitel Národního divadla, společně s duem SKUTR (Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka), umělečtí šéfové Činohry Národního divadla, v prostorách zrekonstruované Státní opery, do jejíž prostor se vedení Národního divadla, mimo operní tvorbu, snaží nově prosazovat i činoherní produkce.

    Na scéně se postupně představí značné množství postav, přičemž z jejich prvotních reakcí lze vysledovat mnoho nevyjasněných vztahů a skrytých bolestí. Foto: archiv divadla

    Zahajovací inscenací Pražských křižovatek se stala inscenace Bál slovenského režiséra Michala Vajdičky (který v prosinci uvede inscenaci Hordubal na prknech českého Národního divadla) v podání činohry Slovenského národného divadla. Inscenace volně vychází z tvorby slovenské spisovatelky Timravy (Božena Slančíková-Timrava), jejíž díla se zabývají zkoumáním lidí a prostředí, v němž žila. Vajdička se ve svém díle věnoval dvěma zásadním tématům, na které se Timrava ve svých dílech často soustředila – lásku, zásnuby a tvrdost prírodných podmienok [která] zodpovedá za povahu tamojšieho ľudu: tvrdá i tá príkra a drsná.

    Ocitáme se na bále. Nejde ovšem o „bál“ ve stylu osmnáctého století se vším leskem a pompou. Jedná se spíše o taneční zábavu na jedné slovenské dědině v období komunismu. O zasazení do tohoto období nám, kromě kostýmů postav (práce Kataríny Hollé), vypovídá především scéna (Pavol Andraško), která se svými dominantními scénickými prvky (v podobě obrovské sochy dívky se srpem a chlapce s kladivem) i například rekvizitářem ztělesňuje esenci tehdejší doby.

    Na scéně se postupně představí značné množství postav, přičemž z jejich prvotních reakcí lze vysledovat mnoho nevyjasněných vztahů a skrytých bolestí. Ačkoliv se zdá davový mumraj chaotický, jedná se o záměr režiséra Michala Vajdičky.

    Vzájemné popichování přechází postupně do výčitek. Karty se míchají a vztahy, které se rozkryly na začátku, se pozvolna deformují. S postupujícím večírkem se jednotlivé postavy niterně vysvléknou a publikum má možnost hledět na jejich obnaženou, pravou podstatu, která vrcholí tragédií – smrtí nejčistší z postav.

    Poskládat příběh každé z postav se může po první hromadné scéně zdát značně komplikované, nicméně Vajdičkova schopnost pečlivě strukturovat jednotlivé příběhové linie umožňuje divákům je snadno rozklíčovat. Postavy se na scéně plynule střídají, aniž by to působilo krkolomně či nelogicky, a zároveň na scéně zůstávají v takovém počtu, aby se dal pozvolna složit jeden střípek z mozaiky příběhu za druhým. Jeho precizní režijní práce se výrazně projevuje v závěrečné scéně, když se všechny postavy znovu střetnou – scéna je rozvrstvena tak, aby bylo stále jasné, kam má směřovat divákova pozornost.

    Mimo svou schopnost srozumitelně členit scénu a jednotlivé příběhy, využívá Vajdička v Bále precizního balancování na hranici hořkosti a komiky. Ač se příběh postupně stává tragičtější a čpí z něj hutná, depresivní atmosféra, režisérovi se daří až do samého konce vkládat do díla humorné vsuvky. Ke konci, když už trpkost dosahuje vrcholu, sice komediální prvky působí spíše směšně, ale jsou do díla vsunuty tak, aby divák nebyl ubit dusnem, které by bez humorných intermezz bylo neúnosné.

    Dominantou Vajdičkovy režie je vytvoření plastických postav, které i přes svou směšnost a tragičnost nepůsobí jako karikatury. Božena Slančíková-Timrava stvořila panoptikum zrcadlící naši, občas těžko přiznatelnou, náturu a Michal Vajdička tomuto panoptiku za pomoci herců činohry Národného slovenského divadla vdechl život, aby nám ukázal, že lidskost umí, i přes svůj půvab, být nesnesitelně krutá.

    ///

    Státní opera, Praha – Božena Slančíková-Timrava a Daniel Majling: Bál. Režie: Michal Vajdička, dramaturgie: Daniel Majling, scéna: Pavol Andraško, kostýmy: Katarína Hollá, hudba: Marián Čekovský. Hrají: Alexander Bárta, Anežka Petrová, Tomáš Maštalír, Ľuboš Kostelný, Diana Mórová, Jozef Vajda, Zdena Studenková, Daniel Fischer, Ľubomír Pauovič, Kamila Magálová, Jana Oľhová, František Kovár, Monika Horváthová, Monika Šagátová, Mária Schumerová, Richard Autner, Lenka Fecková, Laura Jankurová, Viktória Jurištová, Oliver Asztalos, David Kakaš. Hráno v rámci festivalu Pražské křižovatky 17. 10. 2022.


    Komentáře k článku: Lidskost je… (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,