Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

Láska hronovská, 2021 (No. 2)

Druhá sada hronovská budiž zahájena mým opětovným setkáním s uměleckou, tvrdošíjně umanutou tvorbou aktuálně převážně pražského souboru Teď nádech a leť.

Volné umělecké uskupení sdružené kolem Davida Zelinky dlouhodobě nepatřilo k mým favoritům, a to zejména pro své insitní nakládání s divadelními prostředky a inklinaci k citové ždímačce. O to více jsem byl překvapen, a následně i na komoru zasažen, jejich posledním projektem Strategie růže, jenž prostor Myšárny niterně rozžil neformálním setkáním na vlně storytellingu, do něhož spontánně zasáhl i derviš české divadelní publicistiky Vladimír Hulec, který přispěl svou troškou do mlýnice lidských osudů, jež všechny byly odvyprávěny osobitě, ovšem bez nežádoucího nátlaku na publikum. Překvapivě účinná seance nad bezbřehou různorodostí lidského bytí. Nejkomornější hronovský sál coby centrum bezprostřední mezilidské interakce? To si dám líbit. Divadelní spočinutí rovné nejkvalitnějšímu křenu. Laskomina!

Muzikálová divadelní variace slavného filmu z tvůrčí dílny tandemu Lipský-Brdečka Adéla ještě nevečeřela v podání Divadla RADAR/Hrobeso Praha s sebou nese řadu styčných bodů s libickým Slaměným kloboukem. Shodná je zjevná herecká suverenita, jejímž vrcholem je zejména výkon Ondřeje Pečeného v roli komisaře Ledviny, v němž s nadhledem definuje ironickou definici češství, aniž by se přitom nechal svést zbytečně lacinou evokací odkazu Rudolfa Hrušínského. Shodná s filmem je i dramaturgická orientace na nekontroverzní retro klasiku a nenáročný humor.

Parodická atmosféra šestákových detektivek je vystižena jednoduše, přesto účinně. Klavírní doprovod Martina Sedláčka je bezmála brilantní, a to i přesto, že interpretuje Brouskův neinvenční muzikálový balast. Problémem je ovšem neúměrná délka rutinně otextovaných písní, jež negativně retarduje děj, a místy i zpěv, jemuž často nebylo rozumět. Režie Luďka Horkého si rovněž často přespříliš rozumí s původní profesionální muzikálovou vizí Radka Balaše, a to až do té míry, že lze hovořit o volném remaku. Ani zde se tedy nezrodil důstojný soupeř Malého krámku hrůz, ale spíš nijak nepohoršující průměr. Fanoušci originálu i žánru lehkých můz mohou být uspokojeni. Čas hronovský je však drahý a mnohá jiná potěšení skýtá!

Kladenský V.A.D. léta respektuji za pokornou službu autorskému divadlu a nespornou schopnost nepovrchně bavit i neokázale a s nadhledem disputovat nad závažnými tématy. O to víc mne mrzí, že s jejich aktuální novinkou jsem se nepotkal.

Úl by nejspíš chtěl být stylistickou variací na Havelkovy Vlastníky, zpestřenou o hudební inspiraci v rondo formě, inscenace však nejvíce ze všeho připomíná crossover neobratně pro divadlo adaptované rozhlasovky s aluzí na raná díla Miloše Formana. Spolkový život je transponován do – častými přestavbami značně ubíjejícího – leporela, z něhož se sice semtam vyloupne vtipná pointa či působivé herecké sólo, jako v případě skoro pantomimické kreace Portugal Sukovy, vedle nějž by zhubl i všestranný talent Josefa Hlinomaze, či temperamentního alfa samce Zbyňka Vratiče v podání Jerolíma Buška, jinak však vládne monotónnost. Chtěl jsem být pobodán, a zatím mne uspávají. Spásou by mohla být pevnější dramaturgie i uvolnění ronda a především radikální redukce většiny prostorových změn.

Raději než med, satirický jed!

Pokračování příště.

///

Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK. Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.

…

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 4. srpna 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Láska hronovská, 2021 (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ