Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Havel 80: Praha/Brno 2016 (No. 1)

    Stejně jako se v pondělí 3. 10. se poprvé zkřížily cesty inscenací v rámci nově vzniklého divadelního festivalu Pražské křižovatky, tak se snad symbolicky podle jeho názvu na několika místech v centru města střetávala vozidla s tramvají a zmoklí cestující potkávali na zastávkách spoje s jinými čísly, než jsou zvyklí.

    prazske-krizovatky-poster-long

    Menší chaos mohl zapříčinit, že první akci na piazzetě Národního divadla – film Andrey Sedláčkové Život podle Václava Havla (2014) –  si mnoho diváků vychutnalo soukromě z pohodlí domova. Chtěla jsem představit Havlovu osobnost z různých aspektů a zachytit to nejdůležitější – tedy jeho rodinu, lásky, tvorbu a politickou činnost v rámci dané stopáže. Film má 70 minut, což je na úžasný život Václava Havla málo. Ale doufám, že se mi přesto podařilo popsat dramatikův osud v kontextu našich dějin, nebo spíše naše dějiny v kontextu jeho života. (A. Sedláčková v rozhovoru pro denik.cz)

    prazske-krizovatky-poster

    Následující studený, ale slunečný úterní podvečer přivítal několik desítek diváků opět na piazzetu Národního divadla ke slavnostnímu pokřtění tohoto prostoru v nově vzniklé náměstí Václava Havla a odhalení instalace Kurta Gebauera věnované Václavu Havlovi – velkého červeného srdce, na něž je možné psát vzkazy, jež poté budou „zality“ do jeho výsledné podoby. Děkovná a slavnostní slova pronesli ředitel Národního divadla Jan Burian, ministr kultury Daniel Herman, primátorka Adriana Krnáčová, herečka Vlasta Chramostová a samozřejmě Dagmar Havlová.

    Před Gabauerový Srdcem pro Václava Havla umístěným na piazzetě Národního divadla - náměstí Václava Havla. FOTO archiv

    Kurt Gabauer, Dagmar Havlová, Jan Burian, Vlasta Chramostová, Adriana Krnáčová a Daniel Herman před Srdcem pro Václava Havla umístěným na piazzetě Národního divadla – náměstí Václava Havla. FOTO archiv

    Ředitel Burian, ministr Herman a Dagmar Havlová se ještě jednou sešli, když zasedli společně s mnoha běloruskými a dalšími diváky do hlediště prvního představení festivalu Pražské křižovatky na Nové scéně ND. To bylo postavené z praktikáblů přímo na jevišti, aby aspoň trochu evokovalo komorní charakter inscenace – bytového divadla. Hostem bylo Běloruské svobodné divadlo s inscenací Čas žen. Velkou inspirací k vzniku Běloruského svobodného divadla a k napsání tohoto textu (společně s Natálií Kaljadovou) byl pro autora textu a současně režiséra inscenace Nikolaje Chalezina, jak uvedl před začátkem představení, dopis od Václava Havla na podporu vnikajícího divadla v roce 2005 a především – možná vůbec poslední – dopis, který mu Havel poslal v době běloruských voleb v roce 2011, dva dny před svou smrtí..

    Z představení Času žen v londýnském Young Vic v prosinci 2015 (Marina Jurjevič a Maria Sazonava). FOTO TRISTRAM KENTON

    Z představení Času žen v londýnském Young Vic v prosinci 2015 (Marina Jurjevič a Maria Sazonová). FOTO TRISTRAM KENTON

    Hra nese silné téma odvahy a zároveň utrpení tří konkrétních v Bělorusku po volbách 19. prosince 2010 vězněných žen – novinářky Iriny Chalipové, manželky taktéž uvězněného kandidáta na prezidenta v roce 2010 (Andrej Sannikau), novinářky Nataliji Radinové a Anastasiji Polaženkové, zatčených při demonstracích v Minsku. Devatenáctý prosinec se kromě data voleb a velkých demonstrací stal také dnem tajné premiéry inscenace v Bělorusku v roce 2014.

    Kiryl Kanstantsinau a Marina Jurjevič. FOTO TRISTRAM KENTON

    Místy sarkastické vtípky vyšetřovatele odlehčovaly jinak drsná, agresivní, vysoce vulgární citová vydírání vězněných žen (Kiryl Kanstantsinau a Marina Jurjevičová). FOTO TRISTRAM KENTON

    Místy sarkastické vtípky vyšetřovatele odlehčovaly jinak drsná, agresivní, vysoce vulgární citová vydírání vězněných žen střídajících se na židli vyslýchaných. Jedna po druhé vzdorují, místy snad i tlaku podléhají. Vždy se pak se ale už uklidněné a se svými úděly zdá se vyrovnané spolu baví ve vězeňské cele a čekají, společně natažené na třípatrové palandě, na Nový rok. Samy se snaží jedna druhé odlehčit neubíhající čas. Vyprávejí si o svých životech, rodinách, plánech. Vánoce však „musejí přežít“ ve vězení, ze kterého nevědí, kdy budou moci vyjít. Sazba je prý pět až patnáct let…

    Trojici politických vězeňkyň ztvárnily Maria Sazonová, Jana Rusakjevičová a Maryna Jurjevičová, vyšetřovatele Kiryl Kanstantsinau.

    ///

    Další díly reportáží z festivalu Pražské křižovatky a Málo bylo Havla!:

    Havel 80: Praha/Brno 2016 (No. 2)

    Havel 80: Praha/Brno 2016 (No. 3)

    Havel 80: Praha/Brno 2016 (No. 4)

    Havel 80: Praha/Brno 2016 (No. 5)

    Havel 80: Praha/Brno 2016 (No. 6)

    Havel 80: Praha/Brno 2016 (No. 7)

    Havel 80: Praha/Brno 2016 (No. 8)

    ///

    Více na i-DN:

    Tip – Málo bylo Havla!

    Tip 2 – Pražské křižovatky

     


    Komentáře k článku: Havel 80: Praha/Brno 2016 (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,