Divadelní noviny > Názory – Glosy
GLOSA: IDU, NIPOS a zombie
Institutu umění – Divadelnímu ústavu (IDU) opět hrozí sloučení s Národním informačním střediskem pro kulturu (NIPOSem). Informace, které se zatím šířily neoficiálně, jsou od včerejška veřejné. Důvody sloučení těchto dvou příspěvkových organizací Ministerstva kultury (MK) ještě od MK neznáme. Dosud to vypadá na hurá akci, kterou je potřeba stihnout před parlamentními volbami. A která se ministerstvu hodí, když musí IDU výhledově opustit sídlo v Celetné ulici a zatím nemá kam jít. Nyní, když se celá věc provalila, je na ministerstvu a ministrovi Martinovi Baxovi (ODS), aby veřejnosti, a té odborné zvlášť, vše řádně vysvětlili a otevřeli o chystaném kroku transparentní diskusi. Jsme v demokratickém Česku a tady se nevládne silou a dekrety, ministerskými příkazy jako při slovenském rozvratu kulturní sféry; zatím.
Jakmile se mluví o potenciálním sloučení IDU a NIPOSu, ačkoliv ještě neznáme přesné detaily, dostavuje se silný pocit déjà vu. V roce 2007 přišel s podobným nápadem tehdejší ministr kultury Václav Jehlička (v úřadu byl za KDU-ČSL). Důvodem bylo hledání úspor v resortu, který na zmíněný rok vyfasoval zkrácený rozpočet. Při řešení úspor se zaměřil na mandatorní výdaje, čímž se v jeho hledáčku ocitly příspěvkové organizace. Je zajímavé, že i tehdy se ministerstvu hodila určitá nestabilita IDU. Teď je to problematika nového sídla, tehdy to byla situace, kdy se pro IDU hledal nový ředitel nebo nová ředitelka, když dosavadní ředitel Ondřej Černý odešel z vedení IDU na místo šéfa Národního divadla. Jestli letošní potenciální spojování s tím před 18 lety ještě něco sbližuje, je to rychlost, se kterou chce akci ministerstvo zřejmě provést.
Tehdy šlo primárně o peníze, instituce a veřejnost kladly odpor a ke spojení nedošlo. Ve svém článku, který jsem v roce 2007 napsala pro časopis A2 (Společné jen obavy, č. 38/2007), jsem shrnovala: „V klíčových bodech se obě instituce shodují: jejich činnosti se nijak podstatně nepřekrývají, lze úžeji spolupracovat, ale prosté sloučení nepovede k úsporám, pokud se výrazně neomezí činnosti obou organizací.“ Ondřej Svoboda, v roce 2007 zástupce pověřené ředitelky IDU Evy Žákové, který dnes vede Divadelní ústav, tehdy ještě dodal: „Podstatné je, že pokud by k fúzi mělo dojít, tak jedině na základě podrobné analýzy činností, analýzy potřeb veřejnosti a ministerstva.“ To platí i dnes, o to spíš, že nejsme v roce 2007, ale v roce 2025 a organizace se v čase vyvíjejí.
IDU (příspěvková organizace MK v oblasti profesionálního umění) je výzkumná, archivní a sbírkotvorná organizace. Pracuje v oblastech bibliografie a dokumentace divadla a široce pojatých performing arts, disponuje významnou divadelní knihovnou s obsáhlým fondem divadelní literatury a příbuzných oborů. Ve sbírkotvorné činnosti se zaměřuje hlavně na scénografii, divadelní fotografii a plakáty. Jeho součástí je Kabinet pro studium českého divadla a tak dále. Věnuje se mezinárodní spolupráci a byl, mimo jiné, ministerstvu kultury partnerem například i v rámci Národního plánu obnovy, kdy přes IDU proudila výrazná podpora mobility umělkyň a umělců, pracovnic a pracovníků v kultuře (pozn.: autorka byla členkou komise). Jeho systematická a pro obor významná výzkumná činnost (nejednou hodnocená jako vynikající; pozn.: k některým výzkumům autorka expertně přispěla) probíhá od 90. let do současnosti a nutno dodat, že i pro ministerstvo kultury jsou nebo by měly být výzkumy IDU podstatnou a nepostradatelnou faktickou bází. Pod IDU patří mj. i Kancelář Kreativní Evropa a organizování Pražského Quadriennale.
Také NIPOS (příspěvková organizace MK v oblasti národnostní a regionální kultury) je drúza z více částí. V širokém záběru se věnuje především neprofesionálním (amatérským) uměleckým aktivitám, včetně dětských aktivit a včetně uměleckého vzdělávání. Je ministerstvem kultury pověřené zabezpečovat státní statistickou službu za celou oblast kultury. Věnuje se analýzám i výzkumu v kultuře. Jeho záběr sahá od divadla, tance, přes folklór, hudbu, zpěv a výtvarné umění, po amatérskou fotografii, až po filmovou a audiovizuální výchovu. Disponuje k tomu také knihovnou.
Jestli chce ministerstvo transformovat své příspěvkové organizace, pořád platí to samé, co v roce 2007: podmínkou jsou předložené podrobné a přesné analýzy činností, analýzy potřeb veřejnosti a samotného ministerstva. Transparentní musí být cíl takového spojení. Do té doby má celý nápad jen pachuť silácké destrukce, která je tak zatraceně snadná.
Zdroj náhledového obrázku Institut umění – Divadelní ústav.
Komentáře k článku: GLOSA: IDU, NIPOS a zombie
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Marie Reslová
Možná by bylo fajn
odkázat na rozhovor s Ondřejem Svobodu, v němž byla kauza zveřejněna. Dělává se to tak…
30.01.2025 (15.56), Trvalý odkaz komentáře,
,Jana Bohutínská
Kauzu jako první,
alespoň co jsem já zaznamenala, včera zveřejnil Karel Král na svém webu.
30.01.2025 (16.33), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
Myslím,
že prvním seriozním zveřejněním byl rozhovor s Ondřejem Svobodou na divadelni.net.cz, ale pokud za něj považujete Karlovu historku od piva, bylo asi u konstatování, že se věc stala veřejnou, dobré zmínit tu. Omlouvám se, jsem stará škola, tak mě tu novinařinu učili.
30.01.2025 (17.23), Trvalý odkaz komentáře,
,Karel Král
Historky od piva bývají někdy serióznější než informace od lidí sice zasvěcených, ale také opatrných. Někdy holt je lepší dát na to, co vypadá jako drb a nemlčet, než se ohánět nějakou pofiderní školou novinařiny a být zticha. p.s.: Jen čert a pan ministr vědí, jak to dopadne. Třeba k žádnému slučování nedojde a palác v Celetné nebude na prodej. https://www.karel-kral.cz/index.php/2025/02/01/a-co-manhartsky-palac/
03.02.2025 (10.50), Trvalý odkaz komentáře,
,