Divadelní noviny Aktuální vydání 9/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

9/2024

ročník 33
30. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Kontext Názory – Glosy Reportáž

    Express Filmovka 2020 (No. 3)

    Express Filmovka 2020: Pondělí klasické i diskusní!

     

    Nešlo zkrátka jinak než zahájit žhnoucí pondělí jednou z největších klasik přítomných v letošním programu LFŠ. Wajdova poválečná balada Popel a démant (Popiol i diament, Polsko, 1958) je nestárnoucí radostí filmového běžce, jenž spolehlivě vyvolává komplexní spektrum drtivých emocí, a to nejen věčně živoucí připomínkou předčasně vyhasnuvšího hereckého talentu Zbigniewa Cibulského. Lék na vedro i smutky vezdejší! Jedinou, leč zásadní chybou ranní projekce byl odborný úvod charismatického speakera Rafała Sysky, jenž byl sice náležitě erudovaný i informačně hutný, bohužel ale značně přesáhl avizovanou stopáž, díky čemuž jsem se nestihl vměstnat na v Redutě časově navazující bulharský film Úkryt, jenž neměl festivalovou reprízu. Chyba!

    Nečekané programové okno jsem následně vyplnil návštěvou dvojice odborných programů ve stanu Respektu. Blok Televize o televizi zaujal v rámci možností komplexním rozrytím tématu televizní sebereflexe, v němž vyniklo hledání kořenů a nečekaných historických souvislostí v osobité interpretaci Jakuba Kordy, méně již pak fanouškovsky orientované vstupy jeho souputnic Jany Jedličkové a Kláry Feikusové, jež žánrově oscilovaly mezi  mediální teorií pro začátečníky a prostými tlachy.

    Lekce filmu podle Anny Geislerové pak byla lehce bulvární bilanční talk show, jež nabídla průřez tvorbou jedné z nejpopulárnějších domácích hereček. Šarmantní, příjemné, vtipné a naštěstí nesebevzhlíživé, v panujícím dusnu však lehce uspávající. Zas vzhůru již do kina!

    Snímek FOMO, maďarského režiséra Attily Hartunga, touží být excesivním pohledem na aktuální mladou generaci, zdrcující intenzity ideových spřízněnců, z nichž se sluší zmínit např. Clarkovy klasické Kids, či poměrně čerstvý srbský Klip, však nedosahuje. Zobrazení třídně rozdělené maďarské společnosti chybí originalita i sociální osten, většině mladých hereckých představitelů pak přesvědčivost. Plusem nevyrovnaného projektu je pak svébytné nakládání s budapešťským géniem loci. Výsledkem je lehce kontroverzní žánrové cvičení na téma dospívání a kyberšikana, jež ve skutečnosti vůbec není výhradní záležitostí privilegovaných vrstev. I domácí web série Marty is dead byla na témže poli mnohem úspěšnější.

    Svou pondělní filmovou odyseu, jíž konečně zkropil i osvěžující déšť, jsem tradičně zakončil ve Sportovní hale, kde v rámci sekce Půlnoční delikatesy, věnované vulgárním autérům, kde tentokrát matně zazářil Lucas francouzského žánrového ekvilibristy Juliena Leclercqa. Ve šlépějích Clinta Eastwooda a dalších stárnoucích veteránů akce se tentokrát šine belgický kopáč Jean-Claude Van Damme. Pod pečlivým režijním vedením i osmdesátková roznožková manufaktura dokazuje svou schopnost hrát. Radost nečekaná, ukolébavka přívětivá. Dobrou.

    Pokračování příště!


    Komentáře k článku: Express Filmovka 2020 (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,