Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadelní svět bez hranic (No. 4)

    Vlastně je to hrozně jednoduchý nápad, udělat inscenaci o uprchlících přímo v kamionu. Jednoduchý, účinný a v počínajícím letní počasí velmi autentický. Když se totiž po necelé hodině konečně naplno otevřou dveře příval slunečních paprsků a čerstvého vzduchu působil nejen osvobozujícím dojmem, ale i jako nový začátek, jehož by si člověk měl vážit.

    kamyon

    Kamyon představuje jedinečný exkurz do dětské mysli FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Příběh nelegální migrace předkládá inscenace Kamyon z pohledu těch nejnevinnějších – malých dětí, respektive malé holčičky. Ta má ze všeho nejraději vesmír, ale tíhne i ke svému rodnému městu a domu, své škole, učitelům, kamarádům a příbuzným… Jednoho dne to vše musí opustit. Musí se vzdát i všeho toho, co ještě není rozbombardované a vydat se s jediným plyšákem za velkým dobrodružstvím. A vybrat jediného kamaráda na cesty vůbec není snadné, protože pokaždé, když si člověk vybere, ztrácí to, co si nevybral.

    Atmosféra putování nákladním vozidlem, které malá hrdinka  mylně považuje za raketoplán, se mění pozvolna a subtilně, navíc v logice dětské perspektivy se skáče od jedné historky či dojmu k jinému. Takže až rozhovor se starým koněm přiměje dítko k plnému uvědomění si reality, ale nedokáže ji zbavit optimismu. Právě ten pozvedá vyznění inscenace i nad palčivé téma uprchlictví k záležitostem ještě obecnějším. Přes všechen smutek a rány minulosti lze jít kupředu, nadšeně za něčím novým a neznámým.

    Kamyon vůbec představuje jedinečný exkurz do dětské mysli. Navzdory okolnímu hluku a otřesům přívěsu holčička zůstává ve svém světě, který dotváří to, co má po ruce. V tomto případě tak hrají ústřední úlohu baterka a plastové bedny a jejich hra světla a stínu.

    Deniz Polatoglu vytváří střídmou, leč hravou dětskou postavu. Její tempo je pomalé, ale nikoli unavující, a předchody mezi pocity či dalšími postavami (matka, otec či převaděč Mustaschi) jemné, pracující především s polohou a intonací hlasu. Výkon se nedá nazvat strhujícím, protože psychika našich nejmladších s tak efektně dramatickými pojmy nepracuje. Mnohem cennější hodnotu pro ně představuje upřímnost a bezprostřednost sdílející věci hezké i ošklivé. Polatoglu s námi bezelstně sdílí život s obrovskými překážkami.

    Michael De Cock, Mesut Arslan: Kamyon. Režie a scénář Michael De Cock, dramaturgie Kristin Rogghe, hudba Rudi Genbrugg, scéna Stef Depover, kostýmy Myriam Van Gucht, animace Deniz Polatoglu. Účinkuje Deniz Polatoglu. Psáno z reprízy 28. května na festivalu Divadelní svět.

    ///

    O inscenaci jsme psali v DN 21/2015: Divadlo, které vystupuje z řady

    ///

    Více na i-DN: Divadelní akcent na uprchlictví a dokument

    Ostatní díly denních zpravodajství:

    Divadelní svět bez hranic (No. 1)

    Divadelní svět bez hranic (No. 2)

    Divadelní svět bez hranic (No. 3)

    Divadelní svět bez hranic (No. 5)

    Divadelní svět bez hranic (No. 6)

    Divadelní svět bez hranic (No. 7)

    Divadelní svět bez hranic (No. 8)


    Komentáře k článku: Divadelní svět bez hranic (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,