Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadelní svět bez hranic (No. 3)

    Sobotní čtvrtá hodina v programu Divadelního světa náležela Slováckému divadlu a inscenaci Zlatý drak. Události odehrávající se kolem jedné čínsko-vietnamsko-thajské restaurace vyprávělo pět herců představujících asijské zaměstnance bistra.

    Zlatý drak

    Obraz jednoho večera v domě, v jehož přízemí sídlí restaurace Zlatý drak… FOTO MAREK MALŮŠEK

    Nápodoba asijské komunity se projevovala nejen vizuálně. Všichni herci měli žluté vlasy a žluté nazouvací tenisky – jako asociativní prvek asijského kontinentu. Veškeré vybavení kuchyně bylo zase v červené – barvě jasně symbolizující Čínu. Scéna se skládá z malinkaté hustě vybavené kuchyně a vyvýšeného čtvercového jeviště s kopou rýžových zrnek. Hrací plocha na jevišti byla vymezena zeleně fosforeskujícím rámem, který určoval prostor restaurace i další místa, na kterých se děj odehrával.

    Příběh, který se pojí s restaurací Zlatý drak, je vlastně velmi jednoduchý. Několik drobnějších epizod do sebe na konci zapadne a tím dají veškerým bizarnostem smysl. Hlavní linie se však drží kuchařské party. Do kuchyně restaurace přišel nový, kterému ostatní říkají mladý. Mladého bolí zub, ale protože je ve státě nelegálně, nemohou ho odvést k zubaři a zub mu tedy trhají přímo v restauraci hasákem. Při trhání vyletí z úst a spadne do thajské polévky, která se už nese zákaznicím-letuškám. Jedna zub sice objeví, ale z neznámého důvodu si ho nechá a doma ho ocumlává. Na konci dne jej hodí do řeky. Mladý mezitím z díry po zubu silně krvácí. Zjistí se, že v onom kráteru po zubu vyčkává celá jeho rodina. Mladý nakonec vykrvácí. Zabaleného v koberci se zlatým drakem jej hází do řeky. Do stejné, ve které díky letušce končí později i jeho zub.

    Tragikomedie Zlatý drak poukazuje na vážná témata specifickým, mnohdy metaforickým, někdy až nepochopitelným způsobem a se silnou ironií. Ať už se jedná o disfunkční vztahy, dramatik také ukazuje život v cizí zemi, vytržení ze zázemí odchodem za prací, imigranství, lidskou apatii nebo trh s bílým masem. Představení díky těmto liniím a způsobu vyprávění fascinuje, ale často i trochu šokuje.

    Herci kromě Asiatů představují i všechny postavy vyprávějící své příběhy kolem rychlo-restaurace. Muži hrají ženy, ženy zase mužské postavy, univerzálně pak ztvárňují role bez ohledu na věk a pohlaví. Často text účelně deklamují, bez zřetelnějších emocí a intonace, někdy imitují lámanou češtinu Asiatů, jindy mluví zcela civilně. Při odehrávání epizodek komentují své jednání odříkáváním scénických, režijních poznámek z textu. Při scénách v kuchyni pravidelně hlásí objednávky, včetně čísla, celého názvu a všech složek, které do něj náleží. Během představení intenzivně v kuchyni vaří, po potlesku divákům nabízejí thajskou polévku a mrkvové kari.

    Inscenace Zlatý drak provokuje představovanými tématy, avšak jako celek působí rozpačitě a nekonzistentně. Režijní nápady ze začátku potěší a překvapí, ale jejich důsledné a časté využívání po chvíli omrzí a začne být předvídatelné. Ačkoliv Schimmelpfennigovu dramatu nelze upřít dávka aktuálnosti, jeho divadelní výpověď se zdá nekonkrétní.

    FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Malované na skle vypráví o historii jednoho z nejslavnějších zbojníků FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Původní polský muzikál Malované na skle nazkoušelo Městské divadlo Zlín v hlavní roli s Tomášem Davidem jako Jánošíkem. Svižné vyprávění o historii jednoho z nejslavnějších zbojníků prošlo ve zlínské úpravě výraznými změnami.

    V novém překladu Jaromíra Nohavici text neztrácí nářečí, živelnost, tradičnost, ale zároveň je současnější, svěží a přirozeněji se zpívá. Hudební aranže u některých písní zhrubly, jsou více rockové, některé naopak cimbálovým doprovodem získaly lidovější, tradičnější punc a oživly. Původní podoba melodie písní zůstala víceméně zachována. Někdy interpreti ovšem nevýrazně intonují a písně trochu ztrácejí na melodické bohatosti. Avšak hudební doprovody, company a především mužské sbory mají intenzitu i charakter zbojníků.

    Pěvecky je na tom většina souboru Městského divadla Zlín dobře. Mezi ty nadprůměrně hlasově vybavené patří nejen Tomáš David, ale především Petra Králová, Helena Čermáková a Markéta Kalužíková, která navíc úžasně hraje na cimbál. Sbory zní čistě a jsou intonačně přesné. Některá sóla jsou bohužel spíše recitovaná a ve velmi málo případech i falešná. Muzikál Malované na skle však není založen na výrazných áriích s velkým rozsahem, interpretačně si tedy může dovolit pohrávat s činohernějším vyzněním.

    Choreografie nepostrádají prvky lidových tanců, energii, precizní provedení ani onu pověstnou slovenskou vášeň, kterou například včerejší Tisícročná včela neměla. Tomáš David jako Jánošík vládne akci na jevišti, ale i jeho zbojníci a vesnická děvčata sálají nepřetržitě celé dvě a půl hodiny energii. A to i přes technické potíže, kdy častokrát herci nebyli správně nazvučení a nebylo je slyšet.

    Dramatická legenda o hrdinovi, který bohatým bral a chudým dával, je i díky zlínskému divadlu stále živá. Děvčata jej mají za rockovou hvězdu, muži jako vzor statečnosti a hrdinu. Pro četníky je prioritou ve stíhání, stařenky o něj pečují jak o vzorného syna a mytické bytosti se o něj perou jako o hlavního člena nebeské či pekelné společnosti. Zlínská inscenace po celou dobu neztrácí dynamičnost, smysl pro humor, dramatičnost, ani emoce. Je to krásná sonda do historie a dob, kdy muži byli rebely ze správného důvodu. Navíc výborně zahraná.

    Městské divadlo Zlín – Ernest Bryll, Katarzyna Gärtnerová: Malované na skle. Režie Hana Mikolášková, překlad Jaromír Nohavica, dramaturgie Vladimír Fekar, scéna Jaroslav Čermák, kostýmy Zuzana Přidalová, choreografie Ladislava Košíková, hudební nastudování Josef Fojta. Premiéra 25. dubna 2015. Psáno z reprízy 28. května 2016 na festivalu Divadelní svět Brno.

    Slovácké divadlo Uherské hradiště – Roland Schimmelpfennig: Zlatý drak. Režie Zetel, výprava Jitka Fleislebr, hudba Vojtěch Dlask, dramaturgie Iva Šulajová, překlad Petr Štědroň. Premiéra 16. ledna 2016. Psáno z reprízy 28. května 2016 na festivalu Divadelní svět Brno.  

    ///

    Více na i-DN: Divadelní akcent na uprchlictví a dokument

    Ostatní díly denních zpravodajství:

    Divadelní svět bez hranic (No. 1)

    Divadelní svět bez hranic (No. 2)

    Divadelní svět bez hranic (No. 4)

    Divadelní svět bez hranic (No. 5)

    Divadelní svět bez hranic (No. 6)

    Divadelní svět bez hranic (No. 7)

    Divadelní svět bez hranic (No. 8)


    Komentáře k článku: Divadelní svět bez hranic (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,