Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Cirkopolis 2020 (No. 4)

    Byl jednou jeden zrzavý člověk, který neměl oči ani uši. Neměl ani vlasy, takže zrzavý se mu říkalo jen tak ze zvyku. Mluvit nemohl, neboť neměl ústa. Nos také neměl. Neměl ani ruce ani nohy. A břicho neměl a záda neměl a páteř neměl a ani žádné vnitřnosti neměl. Nic neměl! Takže se neví, o kom je řeč. Raději už o něm nebudeme dál mluvit. Větami spisovatele Daniila Charmse (1905-1942), proslulého krátkými vtipnými texty v temných dobách Stalinových čistek, započal čtvrteční večer festivalu Cirkopolis.

    Charmsova tvorba se stala inspirací belgickému režisérovi Alexanderovi Vantournhoutovi, který vytvořil inscenaci Red Haired man (česky Zrzci) se čtyřmi belgickými akrobaty. Divadlo Ponec doslova praskalo ve švech. Kombinace tance, cirkusu, prvků loutkového divadla, magie a nepřirozeně zkroucených těl vytváří svět, ve kterém se lidé objevují a opět nečekaně mizí. Dle slov režiséra se jedná o paralelu se Sovětským svazem, který připomíná i v pochodující „armádní“ scéně.

    I rizikové situace dokáže režisér bravurně propojit s humorem. Při scéně, kdy tři akrobaté balancují na čtvrtém a prochází se po jeho těle, se tají dech. Během celého představení jsou jejich zraky upřeny k divákům a pro herce je náročné vnímaní prostoru. Dva akrobaté jsou oděni stejně, mluví stejně, jednají jako jeden. Režisérem jsou zhomogenizovány do jednoho. Stejně tak jako lidé opakují to, co ostatní už dávno vyslovili – „dvojice“ mluví, tančí, jedná jednomyslně a věty opakuje.

    Z inscenace Zrzci. Foto: archiv souboru.

    Hra s hudbou ukolíbává diváky – často se prý stává, že starší, ale i nejmladší ročníky začínají poklimbávat při známé melodii Twinkle Twinkle little star od Mozarta – pro soubor je tak známkou úspěchu navození příjemné atmosféry. Existuje dvanáct verzí melodie, jež se stalo předmětem zkoumání belgickým akrobatům. Noty se zmítají, běží, hudba je jednou drsná, podruhé něžná, a tak se i akrobaté místy precizně, místy absurdně pohybují po prostoru.

    Jak sami říkají, používají DIY magii. Magie ve spojení s cirkusem je magií absurdně si hrající s „dobrou“, ale i „špatnou“ magií – pozorujeme části triků vedoucí ke komické atmosféře s precizním načasováním. Cirkus je pro režiséra disciplínou, kdy každý trénuje samostatně a soustředí se sám na sebe. Zároveň je dobré se ve skupině vzájemně obohacovat o poznatky a nabité zkušenosti.

    ///

    Více o festivalu Cirkopolis na i-DN:

    Cirkopolis


    Komentáře k článku: Cirkopolis 2020 (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,