Články autora: Vojtěch Varyš
Varyš píše Bernátkovi No. 2
Přiznám se, že sama existence Národního divadla Brno mi přijde notně bizarní a vlastně pro nejrůznější obskurno jako stvořená. A tohle mě vždycky těšilo na Plachém a Střeženém parnassu, že mají smysl pro podivno.
Varyš píše z Flory (No. 12)
Těžká jsou kritikova rána. Vary píše ještě a jednou a naposledy z Flory. Závěrečné shrnutí.
Poslední komentáře
- on Propadnout se do duše No jo, rovných 15 let, máte pravdu. Ale chtěl jsem…
- on Jak se přivlastňují kulty Příšerný žvást. Který je o jediném - o přivlastněn…
- on Propadnout se do duše Zjevnou skutečnost, že jedním z podstatných inspir…
- on Postřehy Divadla Kámen (No. 28) Jelikož jsem o inscenaci psal, viděl ji dvakrát a…
- on Zemřel Aleš Fuchs Odpočívej v pokoji, otče! Pokračuji v umělecké ces…
- on REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 6) Inscenace měla výraznou jevištní poetiku, jíž obět…
- on REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 2) Děkujeme za upozornění. Chyby jsme opravili, infor…
Varyš píše z Flory (No. 11)
Poslední den festivalu, pátek 21. května, už byli všichni trochu unavení, což ovšem neznamená, že program nestál za to a den a noc nepřinesly nové zážitky.
Varyš píše z Flory (No. 10)
Ve čtvrtek 20. května slaví narozeniny ředitel festivalu Petr Nerušil. V zákulisí probíhá anketa, kdo má maturitu z matematiky. Borůvkové pivo opět došlo, a já se ještě nevzpamatoval z Pitínského Cikánů.
Varyš píše z Flory (No. 9)
Rozhovory náhle se zjevivšího Hulce, Vostopěťáci a život. Návrat borůvkového piva.
Varyš píše z Flory (No. 8)
Magdalena Zimová, herečka z Dlouhé: Hrát na alternativním festivalu Feydeaua, to mi přijde docela jako úlet.
Varyš píše z Flory (No. 7)
Krátce po půlnoci jsme začali slavit narozeniny s Annou Petrželkovou, dnes již legendární slovenskou režisérkou. Nad ránem odjel do Košic dramaturg Martin Gazdík. Ale to bylo až po Vojckově dni.
Rozhněvaní blogeři spílají divadlu (No. 5)
Milej Martine, přizval jsem Tě, abychom tu konzervativně nezakrněli a nezaschli, jak se to stává jinde – vítej tedy na místě, kde nejvíc fouká, při psaní na vidrholci. Trochu sis sám naběhl, neboť na veřejné diskusi o kritice pravils, že máme určovat nová témata k...
Varyš píše z Flory (No. 6)
V neděli dospěla přehlídka ke jednomu ze svých vrcholů. Aby ne. Však se hrál Mikuláškův Hamlet a konečně jsem taky viděl koprodukci švýcarského performera&choreografa a moravských volejbalistek Superimposing.
Varyš píše Bernátkovi (No. 1)
Pomalu se zdá, že zůstávám posledním příznivcem divadelní poetiky Zdenka Plachého. Po con amore na něj, zdá se, nakonec zanevřel i Vladimír Just, jehož recenze v Lidovkách je taková uctivě záporná.
Varyš píše z Flory (No. 5)
Košická Médeia s Médeiou Košickou aneb „dnes začnu odprostředka, abych se vrátil před, pak pokračoval na konec a potom se ještě vrátil úplně na začátek“
Varyš píše z Flory (no. 4)
Pátek v Olomouci aneb: Buranteatr už ví, kde bude hrát od nové sezóny a pár dalších historek ze zákulisí. Borůvkové pivo.
Varyš píše z Flory (No. 3)
Divadelní Flora je již v plném proudu a zatímco ji ředitel reprezentuje v televizním pořadu Sama doma, intendant Jan Žůrek z Horky nad Moravou si našel novou životní lásku.
Varyš píše z Flory (No. 2)
Přijel kritik Hulec, na baru v šapitó ještě nedošlo borůvkové pivo a Markéta Faustová se mi marně snažila objasnit, jak se dělá taneční kritika. Sbírám také studenty divadelní vědy v Olomouci, co nemají rádi divadlo.
Varyš píše z Flory (No. 1)
Hosté se sjíždějí, přiměřená nervozita v zákulisí vrcholí, šapitó stojí a tak trochu prší. Úterý 11. května, tedy první den 14. Divadelní Flory Olomouc, začal zostra hned dvěma premiérami.