RECENZE: Kámen, nůžky, papír
Konverzační komedie, často charakterizované jako bulvární, bývají podceňovány z hlediska závažnosti sdělení, ty nejlepší ovšem mnohé o problémech současného světa vypovídají. Týká se to i novinky Divadla Ungelt, hru Rande s feministou britské autorky Samanthy Ellis z roku 2016 nastudoval Pavel Ondruch s Barborou Polákovou a Markem Adamczykem.
Každý z protagonistů ztvárňuje tři role, autorka si to tak přála, i když nevylučuje řešení, že by si v inscenaci mohlo zahrát herců šest. Hlavními figurami jsou pekař Steve a novinářka Kate, jejich vztah od prvního rande (ano, on je feministou) po manželský svazek, realizovaný a posléze zpochybňovaný, tvoří osu příběhu. Poláková ještě přibírá roli Stevovy matky, stárnoucí a unavené mírové aktivistky, a také jeho „bývalky“, Adamczyk doplňuje svoje jevištní pobývání o postavy Katina otce, židovského obchodníka, i jejího předchozího partnera. A protagonisté přímo na jevišti mění kostýmy. Model dva herci z většího výběru postav v akci připomíná jiný titul Divadla Ungelt, Dvojku s Barborou Hrzánovou a Jaromírem Dulavou. Rande s feministou, komedie s posmutnělým zadním plánem, předestírá komplikované možnosti domluvy mezi nastávajícími partnery, kteří v rámci boje proti stereotypům vytvářejí stereotypy nové a prosazují je tak úporně, že místo rozumného kompromisu dochází často k řešení “kámen, nůžky, papír“.
Barbora Poláková a Marek Adamczyk Foto Ungelt
Problémům jsou vystaveny i další figury v sextetu. Neshody se týkají feminismu, vegetariánství, mírového aktivismu, ale také principů tradiční židovské víry, řeší se i banálnější situace typu jakou písničku hrát při svatbě. Charakteristiku názorové zaťatosti ilustruje například to, že Steve odmítá Kate pomoci hledat na mapě, neboť by tím mohl prezentovat mužský šovinismus. Všechno také podle něho musí být „konsenzuální a transparentní“. Při svatbě, která odstartuje později zpochybňovaný svazek, dojde i ke sblížení rodičů těch, kteří vstupují do manželství, tedy Stevovy matky a nabručeného Katina otce, ten není nadšen tím, že obřad neproběhl podle tradic, vlastních jeho etniku i náboženství. Na hraně pravděpodobnosti pak dochází k situaci, kdy oba rodiče, žijící osamoceně a citově vyprahlí, se na svatbě svých dětí – po nepříliš vlídné vzájemné konverzaci a pokusu o společný tanec – na sebe vrhnou a vášnivě ze sebe začnou strhávat šaty. V efektním výstupu se pod těmito svršky objevují oděvy čerstvých novomanželů, ti tedy přistihli in flagranti své zploditele a jsou tím pobouřeni.
Kostýmy, navržené Markem Cpinem, pomáhají dynamické režii Pavla Ondrucha výraznou měrou. Jsou elegantní, v některých situacích také adekvátně komické, vynikají jásavou a přesto vkusnou barevností, Steve má kupříkladu ve finále oděv v kombinaci bílá, ostře zelená a růžová. Také střih modelů je volen tak, aby převlékání na jevišti mohlo probíhat rychle, některé nohavice lze navléknout na ty již oblečené. Části dialogů zaznějí již při zmiňovaném převlékání, spád inscenace se tím zvýrazňuje. A oba herce je radost sledovat, přechod mezi postavami nijak „drobnokresebně“ nepřehrávají. Barbora Poláková dodává Kate i její matce inteligentní vnitřní humor, part Stevovy „bývalky“ koření podivným řehotem, působícím jako nezvládnutý tik. Marek Adamczyk elegantně přepíná z názorově nepružného hlavního hrdiny do hudrujícího tatíka své vyvolené, mezi herci funguje souhra a situační timing. Autorkou předepisované polibky řeší režisér jako nekontaktně slastné špulení úst do publika, přitvrzené občas „francouzským“ kmitáním jazykem.
Jde o jednu z nejvydařenějších inscenací Divadla Ungelt.
Samantha Ellis: Rande s feministou, překlad Lucie Kolouchová, režie Pavel Ondruch, výprava Marek Cpin, hudba David Hlaváč. Divadlo Ungelt, česká premiéra 29. března 2025
Komentáře k článku: RECENZE: Kámen, nůžky, papír
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
