Články autora:

O tvůrčím psaní, mladé generaci a plané sebevraždě

Někdy se mi zdá neuvěřitelné, že já, který jsem nikdy neměl žádné pedagogické ambice a vždycky jsem spíš tíhl ke rčení „Kdo umí, umí, kdo neumí, učí“, už pomalu dvacátý rok učím.

O olympijské myšlence, hustotě moči a slzách nad stříbrem

Tyto digitálně totalitní olympijské hry byly asi to nejkrásnější, co mě v životě mohlo potkat, přestože jsem sám nesoutěžil. Chvíli jsem litoval, avšak detailní pohledy kamer do tváří znehodnocujících se mi všechno vynahradily.

O dějinném vývoji k lepšímu a Trumpových příznivcích na Kampě

Pro nesnesitelnost prvobytně pospolného jha bylo toto zločinné zřízení odstraněno a nastolen byl pokrokový otrokářský řád.

O průjmu, muslimském dělnickém hnutí a kouzlu neorenesance

V posledních dnech mě přepadla jakási střevní viróza. Je to choroba, jak zasvěcení vědí, která je člověka schopna dohnat do nejrůznějších ponižujících situací, podle toho, je-li ochoten protrpět si ji doma, nebo musí-li mezi lidi za prací.

O pravdě, lásce, Bedřichovi a opoziční smlouvě

Minule jsem psal do DN poněkud obecně o prokletí paměti – a vidíte, dneska je to tady zas!

Jiří Dědeček / Aneta Žabková: Slonbidlo a ti druzí…

Moje slova budou břitká: / čím že třese třasořitka? / Já vám to prozradím: / řití čili pozadím / (Kdybych nebyl nesmělý / řeknu: prdelí!)

O paměti jednou větou

Já to říkám pořád, čím víc si člověk pamatuje, tím hůř se mu žije, může to zajít až tak daleko, že dokonalá paměť bez demence vám vlastně dokáže načisto pokazit klidný stáří, kdepak, Bůh na sklonku tvého dne / dá ti víno výborné, jak zpívával přítel...

O váhavé paní a pozdních Dušičkách

Počátkem letošního listopadu jsem byl zaměstnán zahraniční rekreací u moře, takže jsem se o Dušičkách k maminčinu hrobu nedostal.

Roztoky, Neruda a třicet šest let v totalitě

Ve středu 17. listopadu jsem hrál v Roztokách. Plánovali jsme si ten koncert s tamními pořadateli dva roky, ale pokaždé nám ho čínský virus pokazil. Letos jsme to, zdá se, stihli jen tak tak, bavorský model už číhal za dveřmi.

O hraní pro takzvané děti, bodrosti a skobičáku

Počátkem listopadu jsem si zahrál pro děti. Bylo to v Liberci, na Festivalu dětského čtenářství, který probíhal v Krajské vědecké knihovně.

Moji exiloví dobrodinci

(k říjnovým narozeninám Zdeny Salivarové a Sixty-Eight Publishers)

O turné pod rouškou, popíračích a zpěvu

Koncem září jsem se zúčastnil skvělého podniku na Slovensku. Šlo o Festival Amplión, nový kabaret a pouličné umenie.

O pánovi z plakátu a hanbě k propadnutí

V létě si občas zajedu do hospůdky u Velkého pařezitého rybníka v Řásné, v kopcích vysoko nad Telčí. Rybník založil Zachariáš z Hradce roku 1565 a říká se mu tak proto, že v době jeho vybudování se zachovaly na dně pařezy stromů původního lesa.

O volebních heslech a jiných voláních do prázdna

Píše Jiří Dědeček

Duchovní život domácích spotřebičů k 21. srpnu

Občas slýchám kamarády žertovat, že jejich inteligence nestačí na leckterý domácí přístroj – myčka nebo pračka jsou chytřejší, o mobilech nemluvě.

O strejdovi, Sputniku a opozičnících

Často myslím na svého strýce, nositele Řádu práce. Musel to být kdysi dávno, tedy přibližně hned po válce, docela fajn chlapík.

O Facebooku a smrti

Když nám před šesti lety umřela kočka Růženka, byli jsme celá rodina velmi smutní. Plakali jsme a chovali jsme se, jako by nám odešel blízký rodinný příslušník. Ale vždyť taky jo! Růženka byla pátým členem smečky a její názory na život a svět jsme všichni...