Články autora:

O marném pedagogickém úsilí

Já jsem se marně znehodnocoval jako pedagog v nejvyšším státním školství jenom po dva semestry na FAMU. Počátkem devadesátých let jsem tam vedl seminář pro první ročníky nazvaný Repetitorium mateřského jazyka.

O bytovém divadle a hraní z očí do očí

Vždycky jsem se bál představení, během nichž má člověk publikum na dosah, kdy si hledí s prvními řadami z očí do očí a kdy na ně v nejpitomějších okamžicích prská. Alespoň stupínek aby byl, nějaký blbý praktikábl, aby vznikla byť jen iluze pódia, tedy mého...

O marném pedagogickém úsilí

Já jsem se marně znehodnocoval jako pedagog v nejvyšším státním školství jenom po dva semestry na FAMU.

O čekání na štěstí, kosmonautech a tak…

Na některé šťastné chvíle se vyplatí čekat. My jsme s Honzou Burianem čekali pětačtyřicet let, než jsme si spolu směli zahrát před vyprodaným hledištěm Semaforu. Stalo se to v neděli 2. dubna a pro mě to bylo jedinečné.

O trestu smrti a neškodném kultíčku osobnosti

Mám rád ostrov Formosa, kterému se dnes říká Tchaj-wan. Držím mu palce v nerovném soupeření s velikou komunistickou Čínou a závidím Markétě Pekarové Adamové, že si tam takhle počátkem jara mohla zaletět; na jaře tam bývá nejkrásněji.

O pamfletech trochu samožerně

Když se tak v sedmdesáti ohlížím na tu odrhovačkovou žeň, musím přiznat, že jsem za svůj písničkářský život napáchal pěkných pár krátkodechých pamfletů. Dobře jsem se bavil, když jsem je psal, zrovna tak když jsem je veřejně provozoval a nesl se na vlně smíchu a...

O bilancování a nepříkladném žití

Nějak se stalo, že se mi udělalo sedmdesát let. Velmi mě to překvapilo. Jako každého mladého člověka. Já bych si počítal maximálně polovic. Všichni okolo ovšem počítali jinak. Budu se s tím muset vyrovnat. Číslo mám zapsáno v občance, ale srdce se s tím smířit nehodlá!...

O kartáčování a svaté Barboře

Před mnoha lety mě pan farář Československé církve husitské zvával zahrát vězňům.

O předvolbách a moči mrtvého

Tento fejetonek píšu jako intermezzo mezi prvním a druhým kolem prezidentských dostihů, a tak se k výsledkům nemohu vyjadřovat předem, to by nebylo seriózní. To bych se zachoval jako jedna léčitelka kořenářka, které rodina donesla ke kontrole pacientovu moč, a ona jim řekla:...

O rozdílu mezi bezdomovcem, tulákem a mnou

Nedávno jsem byl v Praze na Smíchově svědkem tichého dramatu. Projížděl jsem pomalu Zborovskou ulicí ve šňůře, která se vytvořila za popelářským vozem, po chodníku mou rychlost kopíroval bezdomovec s modrou plastovou taškou značky Ikea přes rameno.

O kandidatuře a skvrnách

Tak máme ty svátky všechny šťastně za sebou. Slunovrat proběhl podle dohody, genocida kaprů zanechala na chodnících krvavé skvrny a silvestrovské oslavy několikacentimetrovou vrstvu střepů na Karlově mostě.

Jiří Dědeček: Pozval Tatar tatarku

Tatar Pozval Tatar tatarku na procházku do parku Poslali mu tatranku a zavolali záchranku Bavoři Druh druhu na moři klaněli se Bavoři To se pozná výchova přímo z Mnichova Jedna Finka Znám jednu Finku nosí ofinku celý den si zpívá Ach synku synku Jedna Češka Jedna Češka jménem...

Píše Jiří Dědeček

Vánoce jsou pro mě především svátkem slunovratu. Denně sleduju, jak paprsky slunce v našem dvoře postupně cílí k oknům, až konečně někdy v únoru zase začnou svítit do bytu.

O nekorektnosti, Buckinghamu a chcíplém psu

Je mi upřímně líto oné buckinghamské dvorní dámy, která se tak dlouho zvědavě vyptávala nějaké Afroangličanky na původ, až z toho učinila mezinárodní skandál a nechala se vyloučit ze společnosti přicucnuté na královský palác. Úplně tu starou paní vidím.

O špatné paměti a kanónech

Je pozoruhodné, jak málo si pamatuju vlastní „hrdinské“ příběhy ze života. Nevím, zda je to skromnost, nebo počínající senilita.

O mluveném slově písemně

Ve středu 2. listopadu jsem si po mnoha letech zahrál v divadle Semafor. Byl to můj první samostatný koncert od března 1989. Tehdy mi Jiří Suchý půjčil sál i s diváky, abych si tam mohl nahrát desku Zabili trafikantku. Řekl mi: K nám choděj dobrý lidi, oni se smějou a tleskají...

O změnách k horšímu a písmenu Z

Mívali jsme na Malé Straně v Mostecké ulici takovou malou šikovnou spořitelnu, pro kterou by slovo „banka“ bylo přehnané; i když co já vím, možná že tam někteří nosili opravdu veliké prachy.