Články autora:

Slovo na rozloučenou

Tento fejetonek kráčí v řadě předchozích třiasedmdesáti, jako kráčela ta postarší paní v nedávném dezolátním průvodu Prahou. Spatřil jsem ji na Malostranském náměstí někdy v posledním týdnu před Velikonocemi. Pajdala za vlajkonoši a bubeníky až na sám závěr...

O Velikonocích

Dnes hodlám psát o Velikonocích, nikoli však o krásné prastaré legendě o zmrtvýchvstání, nýbrž o způsobu, kterým byla v mé duši nahrazena vejci vařenými natvrdo.

O hororech a úhlu pohledu

Čas od času zajíždím do vesnice, v níž jsem prodal matčin rodný dům. Prohlížím si stavení a zahradu a s hrůzou vzpomínám na oněch patnáct let dřiny, kdy jsem budovu dával do obyvatelného stavu. Říkal jsem tenkrát všem, kdo mě litovali, že to dělám místo sportu.

O Strace, Malině a jiném dobytku

Jo, kdyby byli ti protestující v pondělí 19. února dorazili do Prahy kravskými potahy, to by byla jiná. To by mělo daleko širší dopad.

O pletení se do cizích věcí

Včera odpoledne jsem se milou shodou okolností ocitl v jednom předměstském baru. Dostal jsem privilegované místo u barpultu a stal jsem se terčem cílené laskavosti místních štamgastů; sedělo nás tam celkem šest.

O změnách a doktoru Faustovi

Změny mi vždycky vadily. Nejde mi jen o to, jak praví moudrost, dnes už zlidovělá, že každá změna je vždycky k horšímu, ale vadí mi především, jak je změna pro život člověka matoucí.

Pohádka o kočkách a králících

Na podzim navštívil naši malostranskou zahrádku šedomodrý obr. Už dlouho předtím se k návštěvě schylovalo, vyžádala si ji vlastně k osmým narozeninám naše kočka Blaženka.

O zbraních a lidech

Před lety na semináři tvůrčího psaní přišla řeč na zbraně. Zeptal jsem se na ně svých studentek, protože jejich literární tvorba se hemžila násilnými akcemi za použití nejrůznějšího střelného náčiní.

Ze života trhovce a jarmarečníka

Po plzeňském Bookfestu, který se konal počátkem prosince, trávil jsem i poslední předvánoční víkend prodejem knih našeho rodinného nakladatelství Limonádový Joe, s. r. o., tentokrát na pražském jarmarku Knihex.

O slavení a stávkování

Já stávkuju rád. Poprvé jsem měl to štěstí v roce 1968, hned po nástupu na SVVŠ (to byl takový paskvilný předchůdce dnešních gymnázií, střední všeobecně vzdělávací škola).

Nerozumím, neprovádím!

Nerozumím, neprovádím! Věta, která mě okouzluje už od roku 1976, kdy ji poprvé pronesl jeden můj kamarád, když měl noční službu dozorčího roty. Naše ztracená jednotka v Mikulovicích u Jeseníku měla být probuzena ve čtyři hodiny ráno ostrým hvizdem dozorčí píšťaly a...

O ztracených špercích a nových vulgarismech

Poslední dobou velmi sprostě nadávám polohlasem, to se ani nedá citovat. Většinou se k vulgarismům uchyluji tehdy, když se něco pokazí, zvorá, neřkuli posere.

O predátorech a lidech

Sedíme si tuhle s kamarády na opuštěné pláži, modrý Jadran šplouchá, až by se člověku chtělo zazpívat si nějaký umrněný cajdák na to téma.

O tvůrčí lenosti

Já jsem v podstatě neobyčejně líný člověk, proto mě vždycky překvapí, když mi vyjde nějaká pěkně tlustá kniha.

O koncích a nových začátcích

Už jsem se sice v minulosti na stranách DN hlásil k Werichovu citátu, že člověk se celý život vzdává něčeho lepšího ve prospěch něčeho horšího, ale dnes musím svůj názor přece jen poopravit.

Obrázky z Ukrajiny

Koncem července jsem se zúčastnil zahájení Měsíce autorského čtení, který každoročně pořádá nakladatelství Větrné mlýny.

Jirka Černý

Jeho smích v publiku vydal za celou rotu motostřelců. Ale kvůli tomu jsem si ho s sebou na představení nevozil.