Články autora:

Píše Jiří Dědeček

Vánoce jsou pro mě především svátkem slunovratu. Denně sleduju, jak paprsky slunce v našem dvoře postupně cílí k oknům, až konečně někdy v únoru zase začnou svítit do bytu.

O nekorektnosti, Buckinghamu a chcíplém psu

Je mi upřímně líto oné buckinghamské dvorní dámy, která se tak dlouho zvědavě vyptávala nějaké Afroangličanky na původ, až z toho učinila mezinárodní skandál a nechala se vyloučit ze společnosti přicucnuté na královský palác. Úplně tu starou paní vidím.

O špatné paměti a kanónech

Je pozoruhodné, jak málo si pamatuju vlastní „hrdinské“ příběhy ze života. Nevím, zda je to skromnost, nebo počínající senilita.

O mluveném slově písemně

Ve středu 2. listopadu jsem si po mnoha letech zahrál v divadle Semafor. Byl to můj první samostatný koncert od března 1989. Tehdy mi Jiří Suchý půjčil sál i s diváky, abych si tam mohl nahrát desku Zabili trafikantku. Řekl mi: K nám choděj dobrý lidi, oni se smějou a tleskají...

O změnách k horšímu a písmenu Z

Mívali jsme na Malé Straně v Mostecké ulici takovou malou šikovnou spořitelnu, pro kterou by slovo „banka“ bylo přehnané; i když co já vím, možná že tam někteří nosili opravdu veliké prachy.

O cenách a zastropovávání

Všichni teď hovoří o cenách – cena elektřiny, cena plynu, ceny potravin… V této souvislosti se dokonce v médiích objevilo nové slovo: zastropování.

O volbách

Za komunistů jsem si naivně myslel, že se volbám vydržím vyhýbat až do smrti. Oni tomu říkali „občanská povinnost“, ale já se před ní obvykle ani nemusel skrývat na půdě nebo v jiné ilegalitě, já jsem chyběl, byli jsme s Honzou Burianem někde na turné.

O strachu, jádru, lásce a naději

Člověk se s tím strachem nakonec naučí žít. Nějaký definitivní závěr je v plynutí času tak jako tak neodvratný, proč se tedy děsit právě tímto konkrétním (jaderná válka, vážná choroba, kataklyzma jakéhokoli druhu, nepřátelská invaze z vesmíru…).

O lidové písni, pivu a behaviorismu

Když při představení uvádím svoje písničky, často říkám, že jsou to jen zážitky ze života, že nemám žádnou fantazii – co nezažiju, to nenapíšu.

O vepřích na vinici

Jsme se ženou na dovolené v Provence. Bydlíme v nóbl rezidenci pro střední třídu. Ale francouzská střední, to je něco jiného než česká.

O dávání pryč a jiných hrátkách se smrtí

Se smrtí si dovedou hrát akorát básníci, a to pouze v raném mládí. Jakmile se jim přehoupne čtyřicítka, hrátky dostanou příliš ponurou příchuť možného a blízkého a v samém závěru bytí to pak vypadá, že beztak odjakživa jenom tahali čerta za nožičku. Slova dovedou...

O selhání proroka i ubytovatele

Jako prorok jsem tentokrát selhal. V minulosti na mě bývalo téměř stoprocentní spolehnutí, co jsem předpověděl, to se taky stalo. Od počasí po konec bolševické éry a odchod Rusáků, vše pouze s nepatrnou časovou odchylkou. Dnes ale smutně konstatuji, že jsem o svoje...

Žalozpěv dosluhujícího prezidenta

Nepatřil jsem k nejbližšímu okruhu Havlových přátel, myslím ale, že se mohu s čistým svědomím prohlásit za kamaráda. V nejbližším okruhu bylo totiž evidentně možné hovořit velmi volně a nezávazně – o alkoholu, ženách, frivolních stránkách života. Já jsem to...

Pohyblivý cíl

Vážení, posílám ještě jednou písničkový text, tedy poezii. Pevně doufám, že do příštího termínu už válka skončí ruským debaklem a já se budu moci vrátit k psaní fejetonů jako dřív. Zatím by mi to moc nešlo. Všechna nová slova mi připadají nicotná a zbytečná, ale...

Kdyby smrtka měla mladý

Přátelé, prosím ještě jednou a pak možná naposledy příště – báseň. Já o válce jinak neumím… Lidi se tisíc let mydlej a mydlej, bouraj si baráky, ve kterejch bydlej. Bouraj si baráky, střílejí zrádce, některý z nich to maj v popisu práce. Mají se na mušce, kdo koho...

Nebylo by špatné

Chtěl jsem napsat něco aktuálního k situaci, ale nejde mi to. Líp to neumím, než jsem se vyjádřil před lety.

O školní i jiné šikaně

Za mých školních časů se slovo šikana moc často nepoužívalo, dokonce ani sama skutečnost se příliš vážně nebrala. Silnější děti odjakživa ubližovaly slabším, stejně jako v armádě mazáci trápili bažanty.