Zemřela Marie Steinerová
Marie Steinerová Foto archiv
Marie Steinerová
10. ledna 1923 Mladá Boleslav – 14. ledna 2019 Brno
Operní pěvkyně, pedagožka, filmová a činoherní herečka. Působila v Divadle Vlasty Buriana, v Divadla 5. května, v opeře Zemského divadla v Ostravě, ve Státním divadle v Brně (1948-1981) a pravidelně hostovala v Národním divadle v Praze. Proslula především v dramatickém sopránovém oboru.
Marie Steinerová pocházela z umělecké rodiny. Otec Miroslav Štros byl herec a hudebník, matka Marie Minářová – Štrosová byla operní pěvkyně. Dětství strávila Marie Steinerová u babičky v Českých Budějovicích, poté s matkou žila v Ostravě, Olomouci a Brně a posléze v Praze, kde maturovala na vinohradském gymnáziu a v roce 1947 absolvovala studium zpěvu na Státní konzervatoři u profesorů Jana Hilberta Vávry a Běly Chalabalové-Rozumové.
V době konzervatorních studií se rozhodovala mezi činohrou a operou a byla v sezóně 1942–1943 angažována v Divadle Vlasty Buriana. Na udání ji vyslýchalo gestapo a do konce války nesměla veřejně vystupovat.
Od šestnácti let statovala ve filmu, malou roli dostala v komedii Martina Friče Tetička (1941). Angažmá u Vlasty Buriana jí přineslo velkou roli Anči Rybové (Vlasta Buriana hrál jejího otce) ve filmu režiséra Vladimíra Slavínského Ryba na suchu (1942). K natáčení jí ještě jednou pozval Evald Schorm ve filmu Farářův konec (1968, role Oktaviána z Růžového kavalíra).
V roli Anči ve filmu Ryba na suchu se Marie Steinerová ocitla na obálce dobového románu pro dívky REPRO ARCHIV
První poválečnou sezonu byla v angažmá v pražském Divadle 5. května, poté dva roky v opeře Zemského divadla v Ostravě, kde už dříve, 20. listopadu 1943, vystoupila jako velmi mladá Rusalka. Od roku 1948 až do penzionování v roce 1981 zastávala obor dramatického sopránu ve Státním divadle v Brně (dnes Národní divadlo Brno). Do sedmdesátých let také pravidelně hostovala v pražském Národním divadle, angažmá tu však z různých zákulisních důvodů nezískala. Byla často v neoblibě v Brně i v Praze pro svou přímočarou povahu, s níž se nedokázala patřičně zachovat k vrchnosti.
Během své šestatřicetileté kariéry nastudovala řadu nejtěžších dramatických rolí, k největším úspěchům patřila Milada ze Smetanova Dalibora, Cizí kněžna v Rusalce, Libuše, Mařenka v Prodané nevěstě; ze světového repertoáru Tosca, Líza v Pikové dámě a především Straussova Elektra, s níž slavila úspěch také v Budapešti. Patřila k vyhlášeným interpretkám postav oper Leoše Janáčka: Káťa Kabanová, Jenůfa a zejména Kostelnička v Její pastorkyni, a především Emilia Marty ve Věci Makropulos.
Vystupovala také jako koncertní pěvkyně (sopránové sólo v Glagolské mši Leoše Janáčka aj.). Její energický mohutný hlas je zachycen v několika rozhlasových a gramofonových nahrávkách, které patří k nejlepším svého druhu.
Marie Steinerová od roku 1962 učila zpěv na brněnské Státní konzervatoři a později i na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, a to nejen adepty opery, ale také činohry a muzikálu. Do vysokého věku působila též jako hlasová poradkyně.
V roce 1954 získala první místo (spolu s Miladou Šubrtovou a dvěma zahraničními sopranistkami) v pěvecké soutěži o Cenu Emy Destinové v Praze. Obdržela také Cenu Senior Prix (2004) a Cenu DIVA (2008) a v roce 2004 získala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii opera.
Setkal jsem se paní Marií Steinerovou v roce 2013, kdy jsme připravili pro Divadelní noviny čtyřdílný cyklus jejích vzpomínek, který nazvala Život v podvodu – neboť se velmi nerada musela stále něčemu přizpůsobovat. Poznal jsem ji jako ráznou dámu s velkým rozhledem, se zájmem o umění i politiku, náruživě sledující sportovní klání v televizi. Dámu s neuvěřitelnou pamětí a citlivou vůči nepravostem tohoto světa – uvést věci na pravou míru považovala za podstatnější než zabývat se svými uměleckými úspěchy.
Snad mohu ocitovat z jejích vzpomínek pro DN poslední dva výmluvné odstavce:
Volali mě k prověrkám a říkali, že tam musím se vším souhlasit a možná mi to pomůže. Zavolal mě šéf Jílek, seděl tam i Václav Nosek. Přinesla jsem si malý magnetofon a Jílek říká: To si to chcete nahrávat? Ano, pane šéfe, když dovolíte. Klidně si to nahrávejte. Když došlo na to, jestli souhlasím nebo nesouhlasím se vstupem vojsk, řekla jsem: Nejsem v komunistické straně, nikdo se mě na to dopředu neptal, tak nemám co souhlasit, nebo nesouhlasit.
Postupně jsem si to odskákala. Rolí čím dál méně, nízký plat. Vyhodili mě z JAMU, kde jsem učila, nahradila mě Jarka Krátká – už jsme si od té doby podaly ruce. Velmi to mrzelo tehdejšího šéfa činoherního oddělení Oldřicha Vykypěla, byl také v partaji a seděl u pohovorů. Mnozí čekali, že emigrujeme, ale zůstala jsem tady.
Marie Steinerová prožila nesnadný, ale bohatý a požehnaný život. Nedá se na ni zapomenout.
Úmrtí Marie Steinerové oznámila rodina a Národní divadlo Brno.
/Na základě různých materiálů a osobního setkání zpracoval Josef Herman./
Komentáře k článku: Zemřela Marie Steinerová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
