Nekonečný žert
Šest herců v celkem pětadvaceti rolích, bezmála čtyřhodinová délka, jednoduchá scéna s dominantní ocelovou stěnou běžící po celé šířce jeviště, vcelku statická aranžmá a dlouhé, často monologické repliky. Všechno je to obyčejné, ale současně jistým způsobem vyšinuté. Asi takto by bylo možné charakterizovat základní posazení inscenace Unendlicher Spaß / Nekonečný žert. Německý režisér a producent Thorsten Lensing zadaptoval román Infinite Jest amerického spisovatele Davida Fostera Wallace (1962–2008). Jak je u Lensinga zvykem, titul produkoval sám, tentokrát ve spolupráci se Schauspiel Stuttgart či Schauspielhaus Zürich.
Herci jsou při charakterizaci figur schopni výrazných „sebeobnažujících“ tahů bez exhibice (na snímku Heiko Pinkowski a Jasna Fritzi Bauer) FOTO Vladimír KIVA Novotný
Infinite Jest poprvé vyšel v roce 1996, tisícistránkové dílo bylo přeloženo do sedmi jazyků, nejnověji letos do maďarštiny. Po světě se jej zatím prodalo kolem jednoho milionu kusů, ale v českém překladu dostupný není (ačkoli letos vyšla Wallaceova povídková sbírka Krátké rozhovory s odpornými muži). Jde o text experimentální, téměř bezdějový, o mikrokosmos hlasů lidí zaskočených světem. Tlak existence jako takové a bezradnost a opuštěnost postav lze označit i za ústřední téma Lensingovy inscenace. Z plejády figur režisér akcentoval tři bratry: Hal je pubescentní génius absorbující celé knihovny a současně i tenisový megatalent, starší Orin je punter (odkopávač míčů) v týmu amerického fotbalu, tělesně postižený Mario věčně poslouchá rádio a také filmuje. Inscenace působí jako permanentní „statistický pohyb“: na sobě téměř nezávislé výstupy skládají obraz světa, v němž humor je vždy jen bezděčný.
Jasna Fritzi Bauer, Sebastian Blomberg, André Jung, Ursina Lardi, Heiko Pinkowski a Devid Striesow (až na Lucemburčana Junga všichni Němci) se v Nekonečném žertu prezentují jako vynikající – totiž tvární, uvolnění, a přitom přesní – herci, schopní při charakterizaci figur výrazných „sebeobnažujících“ tahů bez exhibice a kontrolovaného rozplynutí se v postavě. Nekonečný žert se dá považovat za předvedení jisté verze světa skrze postavy, které jímá pocit, že si z nich někdo tropí ošklivé žerty. Jako špatný vtip ovšem některým divákům zřejmě přišla také inscenace, neboť už před přestávkou odcházeli, alespoň při druhém představení v neděli odpoledne na Nové scéně. Prořídlé publikum, které vytrvalo, inscenaci nicméně ocenilo vřelým potleskem, zejména pak výkony hereckého sexteta.
Dá se říci, že dramatizace Wallaceova románu dostála pověsti těžko uchopitelné předlohy. V jistém slova smyslu lze adaptaci dokonce považovat za konvenční, ba i za krotkou. Neboť německé experimentální divadlo Hebbel am Ufer inscenovalo Wallaceovo opus magnum v Berlíně v červnu 2012 tak, že se představení odehrávalo na několika místech německé metropole a trvalo více než čtyřiadvacet hodin. Mikrobiologický ústav měl například nad vchodem veliký spisovatelův portrét a byl po dobu divadelní produkce přejmenován na David Foster Wallace Center. To teprve byla zkouška diváka!
Autor pracuje v ČT, je editorem webu Artzona.cz
Thorsten Lensing, David Foster Wallace: Nekonečný žert. Režie a dramatizace textu Thorsten Lensing, dramaturgie Thierry Mousset, scéna Gordian Blumenthal, Ramun Capaul, kostýmy Anette Guther. Premiéra 22. února 2018, na festivalu 24. a 25. listopadu 2018.
Komentáře k článku: Nekonečný žert
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
