Jára Cimrman dobývá Ameriku! (No. 5)
Výprava se rozděluje, část cestuje minibusem, část veřejnou dopravou. Do DC je to na americké poměry kousíček. Pouhé 4,5 hodinky. Na zastávce už nás čeká Šárka Ponroy Vamberová, kulturní atašé české ambasády, která nám již několik měsíců pomáhá vše na dálku organizovat.
Následující ráno se vydáváme na velvyslanectví České Republiky, kde si krátce potřeseme rukou s Hynkem Kmoníčkem, jenž se právě chystá do Bílého domu předat svou jmenovací listinu prezidentovi.
Na ambasádě se letmo potkáváme s dalšími zaměstnanci a vychutnáváme si čaj (Britové) a kávičku (ostatní). Administrativní budova se nachází na rozhlehlém pozemku plném zeleně hned pod velvyslancovou rezidencí. Komplex je celkem daleko od hlavní silnice, což prý není náhoda, jelikož se komunisté obávali přílišného kontaktu zaměstnanců s místními. Plot je svrchu stále místy opatřen ostnatým drátem, prý aby zaměstnanci (před rokem 1989) nepřeskakovali k imperialistům.
Před budovou se fotíme se sochou TGM. FOTO archiv CET
Před budovou se fotíme se sochou TGM a už míříme zpět prohlédnout si Washington. Je zataženo, přeháňky, máme teplé bundy, na dlouhou procházku to nebude. Obhlédneme rychle Bílý dům, Washingtonův monument a běžíme se promoklí schovat. Dnes nehrajeme, ale už jsme zvědaví, jak The Stand In přijmou v DC.
Dopoledne se jdeme podívat na místo pro představení – je to spíš přednáškový sál na místní pobočce New York University. Největší kámen úrazu je vždycky vymyslet, jak pověsíme pozadí, které nahrazuje kulisy. Pokaždé je to trochu drama. Setkáváme se tu se Šárkou a Mary z české ambasády a Lauren a Mikem z NYU. Hledáme rozumné řešení, které by nepoškodilo promítací techniku. Ne vždy více hlav více ví, ale nakonec se dohodneme na nějakém kompromisu.
Další výzvou bude dnes večer kolečkové křeslo principála. Příšerně vrže a na zátěžovém koberci špatně jezdí. FOTO archiv CET
Druhý den přicházíme brzy odpoledne, abychom vše připravili. Nakonec jsme pozadí pověsili úplně jiným způsobem. Naštěstí mají naši herci zlaté ručičky, i když to nejsou Češi. Na pozadí padly americká, evropská a britská vlajka a pozadí jsme navlékli na tyče, na nichž vlajky visely.
Další výzvou bude dnes večer kolečkové křeslo principála. Příšerně vrže a na zátěžovém koberci špatně jezdí.
Večer se blíží, do přední řady dáváme rezervace pro osazenstvo ambasády a pro další naše dárce z Indiegoga. Sál se plní a přichází i již potvrzený velvyslanec Kmoníček s manželkou a další diplomaté. Šárka, Mary a další pomáhají připravit malý popremiérový raut.
Hynek Kmoníček se ujímá úvodního slova. FOTO archiv CET
Hynek Kmoníček se ujímá úvodního slova. Brilantně návštěvníkům přibližuje postavu Járy Cimrmana a její důležitost pro Čechy. Brian Stewart (Principál) tedy může zkrátit svůj projev a představení se rozjíždí. Návštěvníci reagují dobře, kolečkové křeslo podle očekávání příšerně skřípě, ale vlastně je to docela vtipné. Občas se sice nedaří pustit potlesk přesně na příchod Prácheňského, ale naštěstí v hledišti nás pár zná hru víc než dobře a tleskáme až nás bolí dlaně.
Po představení na herce čekají jejich diváci, nyní již fanoušci. Ještě dlouho s herci diskutují a fotí se s nimi. Na naší vlajce ubývá bílých míst, návštěvníci se čile podepisují. Všichni jsme rádi, že vše dopadlo nad očekávání dobře a míříme do postele.
Monday, May 01, 2017 5:40 AM
///
Předchozí díly blogu:
Jára Cimrman dobývá Ameriku! (No. 1)
Jára Cimrman dobývá Ameriku! (No. 2)
Jára Cimrman dobývá Ameriku! (No. 3)
Jára Cimrman dobývá Ameriku! (No. 4)
Komentáře k článku: Jára Cimrman dobývá Ameriku! (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
