Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Divadelní svět bez hranic (No. 2)

    Když jsem v programu mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno našla Slyšení ostravské Komorní scény Aréna, zaradovala jsem se, že oceňovanou inscenaci konečně někdo pozval do Brna a já budu mít možnost ji konečně zhlédnout. S blahou vzpomínkou na předcházející díl volné trilogie S nadějí, i bez ní jsem se těšila na páteční večer, což se mi, jak už to tak bývá, nevyplatilo.

    Slyšení

    Vlastička (Petra Kocmanová), Druhý kolega (Šimon Krupa) a Eichmann (Marek Cisovský) FOTO ROMAN POLÁŠEK

    Inscenaci  zcela jistě neprospělo umístění do sálu Reduty, do nějž by se domovská scéna Arény vešla alespoň dva a půl krát. Nicméně jen nevhodnému prostoru nelze vyčítat můj poměrně chladný dojem z díla. Těžko se vytyčují technické momenty, kde by něco nefungovalo. Naopak, všechno se zdálo být v pořádku.

    Také herci „putují“ do hloubky svých postav a precizně je budují a stupňují, leč ony jim v této cestě kladou minimální odpor. Snad se projevuje úskalí dramatu psaného na míru souboru, totiž že přestane být výzvou, zmizí napětí a jiskření pramenící z ohledávání a přibližování se fikční entitě. Výjimkou bohužel není ani Adolf Eichmann Marka Cisovského. Mimický minimalismus, gestická úspornost a intovertní emočnost nabourávané náhlými, ale přesnými výpady silné exprese tvoří klasický arzenál Cisovského herectví. Většinou tyto prostředky bezvýhradně fungují a za pomoci přidané hodnoty, kupř. živočišnosti, vytvářejí postavy, za nimiž se člověk chce vracet. Ale ve Slyšení se podobný efekt nedostavuje a ne jen kvůli tomu, že za osobností jednoho z nejvyšších nacistických funkcionářů by se chtěl vracet málokdo. Cisovký nenabízí náznaky a nedořečenosti, které diváky lákají k vyřešení nebo rozjímání.

    Přiznávám, že publiku Arénou nepolíbenému (jaké se v Brně bohužel hledá velmi snadno) tento problém nemusí přijít vůbec na mysl a naopak se rádo nechá okouzlit tím, s jakou nenuceností a samozřejmostí ostravští herci své výkony podávají. Ale mně, zvyklé u Arény na vysokou laťku, která neustává v pohybu a hledání, to nestačí. Holt, s jídlem roste chuť.

    Komorní scéna Aréna, OstravaTomáš Vůjtek: Slyšení. Režie Ivan Krejčí, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna Milan David, kostýmy Marta Rozkopfová, hudba Nikos Engonidis. Psáno z reprízy 27. května na festivalu Divadelní svět Brno.

    ///

    Více na i-DN: Divadelní akcent na uprchlictví a dokument

    Ostatní díly denních zpravodajství:

    Divadelní svět bez hranic (No. 1)

    Divadelní svět bez hranic (No. 3)

    Divadelní svět bez hranic (No. 4)

    Divadelní svět bez hranic (No. 5)

    Divadelní svět bez hranic (No. 6)

    Divadelní svět bez hranic (No. 7)

    Divadelní svět bez hranic (No. 8)


    Komentáře k článku: Divadelní svět bez hranic (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,