3MIS3
Na letošních Tháliích si jejich laureát Luděk Munzar postěžoval, že dneska se fedruje jenom divadlo alternativní. Je tzv. alternativní divadlo jen dobová móda, nebo je výrazem současné civilizační krize, anebo je to přirozený trend?
David Drábek
Luděk Munzar pravil, že by se nechtěl dočkat doby, kdy bude jeho letadlo řídit alternativní pilot…
Vážení diváci, hovoří k vám alternativní pilot. Připoutejte se, prosím! Naše letušky Vám budou roznášet vedle pamlsků a polštářků taky projímadlo a pokřivená zrcátka, z čehož vám vždycky nebude lehko na duši a dobře od žaludku. Naše sedadla nejsou vždy pohodlná a turbulence vám občas pohnou žlučí. Ale jedno byste měli vědět jistě: tvoříme pro vás divadelní dopravu z bytostné potřeby, drásavě, do úmoru. Osobní vztahy díky tomu úsilí často pobité, játra vypitá, mozky nacucky. Parafrázujíce toho osla Standu Grosse: myslíme to upřímně. A netahali bychom vás do oblak, do té nebezpečné výšky, jen z blábolivé kastrované kratochvíle. Ano, náš humor je často černý, těla herců nahá a vývrtkovitě rozpohybovaná, to ano, ale je to náš autentický přístup ke světu. V totalitě jsme se narodili a v kapitalismu dospívali, určité filmy viděli, hudbu poslouchali a knížky četli, a z toho všeho destilujeme náš divadelní názor. A co má být jako to velké, nealternativní, staré+dobré, vznešené – a tedy podle Vás to SPRÁVNÉ divadlo? Pokud odpovíte: „Divadlo, když jsem byl mladý a plný sil“, tak ten pocit a argument zcela chápu. Ale nehaňte apriori a neodsuzujte práci lidí, pro které je divadlo potřebou a začasto trýznivým a pohlcujícím způsobem života.
A podívejte, mnozí by mne navzdory práci ve velkých kamenných divadlech mohli nazvat avantgardistou či alternativcem. Mám dost svéráznou autorskou poetiku. A přesto v těch divokých kusech přebývá „krásný jazyk“ a herci jej zvládají s technickou bravurou.
Stejně nakonec skončíme u jediného možného dělení divadla – na špatné a dobré. A ani tam bych se ani v kmetském věku neodvažoval být arbitrem, protože jsme každý jiná rezonanční deska. Pane Munzare, gratuluji Vám k zasloužené Ceně Thálie a napříště se prosím neopírejte do otevřených dveří.
Pavel Kohout
Nerozumím ani otázce ani sporu, svou alternativu mělo klasické divadlo vždycky: Aristotelovo Bakchanálie, Plautovo gladiátory, Shakespearovo commedii dell arte, měšťanské divadlo hry pašijové a masopustní, tak proč by ji nemělo mít i dnes? Právo na život má každé divadlo, které si svou invencí i kuráží získá vlastní publikum, s nímž je pak váže elektrický oblouk vzájemné potřeby. Víc mě k tomu piditématu nenapadá…
Karel Steigerwald
Co je to alternativní? Za komunistického režimu to byl pokus vymknout se tlaku cenzury a ideologie. Zároveň také hledání nového jazyka divadla. Což mnohdy splývalo. Ze setrvačnosti se to říká dodnes, ale kdo to říká, většinou žádné tzv. alternativní divadlo nikdy neviděl. Představuje si ho jako sabat špinavejch diletantů. Vyjadřuje jen nechuť k tomu, že se svět i divadlo mění a vyvíjí. Jsou inscenace Burgtheatru alternativní? Ta otázka říká, že divadlo se už dnes třídí jinak.
K otázce fedrování: stát kdysi něco podporoval odměnami, jiné zas potlačoval zákazy. Jak to dělá dnes? Převážnou většinu podpory z veřejných prostředků dostávají divadla velká, tradiční, kamenná a spíše lidová než tzv. alternativní. Podporuje i tzv. alternativní divadlo, ale z povahy věci mnohem méně. Kdybych to bral jako stížnost, musel bych říct, že stát zas podporuje mnohem víc to kožené, tradiční, obvyklé než to pokusnické či provokativní.
Dobová móda? Mnoho lidí to divadlo, které je jiné, než kdysi bývalo, nenávidí, nikoliv ctí jako módu. Jiní to „nové“ divadlo milují. Je jim bližší lidsky, esteticky. Navíc, každé divadlo je dobové a podléhá módě své doby, když to tak nehezky chcete říct. Ale co je dnes móda? Všechno. Nikdy nebylo u nás tolik druhů, podob a stylů divadla jako dnes.
Co se týče civilizační krize, ta je, svět zaniká, rozpadá se, už nebude, jaký byl. Důvodem krize není svět, ale my. Že už jsme staří a ti mladí krásu, kterou jsme milovali, nechápou a vedou to k záhubě. Dřív však budeme z přirozených důvodů zahubeni my staří, neb končíme. Co je nové, hnusí se nám, neb to začíná. Ale začínat je krásnější než končit, sakra. Čili: civilizační krize je žurnalistický žblebt. Co je pro jednoho zánik, to je pro druhého zrození. Tak to je furt. I v divadle.
Komentáře k článku: 3MIS3
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
