Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Jedeme na Kuksu (No. 1)
V prostoru barokního hospitálu Kuks na Královéhradecku již po jednadvacáté probíhá multižánrový festival Theatrum Kuks. Na programu je takřka padesát bodů a potrvá od středy 24. do neděle 28. srpna. Letošním motivem je látka ze všech nejživotadárnější, voda. Ta se tu totiž připomíná, v přírodou obklopeném komplexu barokní zástavby, na každém rohu. Zároveň i letos se notným podílem na celém divadelním programu zasloužil spolek Geisslers Hofcomoedianten. Ti svou dvacátou sezónu zde slaví představením v hospitálu, v prostorách bývalých lázní, přilehlého šapitó nebo i pod širým nebem. Během pěti festivalových dní tak zde představují takřka celý svůj repertoár.
Pudl a pudr. Foto: Malůšek
Den první
První festivalový den otevřely hned dvě vernisáže, které jsme bohužel nestihli, protože přeci jen po dlouhé cestě z Prahy se zastávkou přes Hradec jsme se museli nejdříve zabydlet a začít čerpat barokní kuksovskou atmosféru. Přesto si myslíme, že pokud divák, stejně jako my, vernisáž nestihl, tak obě dvě výstavy stojí za navštívení, ať už se jedná o přehlídku barokních vůní v zahradě Rentzova muzea nebo fotografie Abbé Libanského a s tím spojená Šporkova knihovna. Tu účastníci mohou navštívit v oblouku pod mostem a na břehu řeky Labe si vybírat z nepřeberného množství knih a po orazítkování si je následně „navždy propůjčit“. Na výběr je od Obrazu Doriana Graye, knih o umění v německém jazyce, kuchařky, až třeba po česko-chorvatský slovník. Přesto jsme zatím ani jeden nevybrali a čekáme co v knihovně objevíme v dalších dnech.
Velkolepý zážitek na nás čekal v podobě komorního koncertu v kapli. Americkou sopranistku Nadine Balbeisi hraním na strunné nástroje mistrně doprovázel španělský Fernando Marín. Jednalo se o první z koncertů a skvěle zahájil barokní atmosféru. S tímto pocitem jsme se dále přesunuli na první z představení, a to rovnou premiéru Geisslerů – Pudl a pudr. Tuto poutavou muzikálovou inscenaci plnou autorský písní a disca si soubor vytvořil vlastně tak trochu sám pro sebe ke svému výročí. Je plná odkazů na inscenace minulé, což může být pro nepolíbeného diváka lehce problematické. Stejně jako pro nás, zároveň i pokud je divák na jejich představení poprvé není to zásadní překážkou. Proto po nadšeném potlesku celého šapitó jsme se společně přesunuli na slavnostní zahájení celého festivalu.
Zahájení. Foto: Malůšek
Za svitů loučí došel průvod až ke klenutému mostu pod hospitálem, cestou jsme každý z účastníků dostali gin a tonic a byli mile překvapeni performance na vodě v ryze barokním stylu a následnou projekcí na schody, která oslavovala sílu pramene. Po slavnostním přípitku jsme šli většina slavit do festivalového baru, hned vedle divadelního šapitó.
Dryáčnice aneb Čtyři kozy v bylinách. Foto: Malůšek
Den druhý
Notná část čtvrtečního programu byla součástí vydatného výletu, která se od půl jedenácté dopoledne táhla do několik kilometrů vzdáleného Chroustníkova Hradiště. První zastávka na programu byla v nedalekém pozůstatku pískovcového lomu svatého Klimenta. Krom obdivování vystavených objektů od studentek hořické kamenické školy, zde proběhla komedie Dryáčnice aneb Čtyři kozy v bylinách. Inscenace se stylizovaným herectvím inspirovaná komedií dell’arte zasazená do kukského prostředí v osmnáctém století vyprávěla o šarlatánských lékařských praktikách. O obědové barokní občerstvení se postaral vítěz soutěže Master Chef Jakub Borovanský. Po obědě jsme pokračovali k poplužnímu dvoru ve Stanovicích. Zde si pro změnu trojice herců zahrála komedii Huberte! Námětem byla legenda o svatém Hubertovi a jeho přeměna z vášnivého lovce ve světce. Další zastavení bylo na poli u Kocbeřského potoka. Zde proběhla enigmatická performance Terezy Lenerové a Adama Vačkáře Taxon. Trojice performerek, jejichž končetiny byly augumentovány tvarem i délkou, se za zlověstného hraní na kontrabas nelidsky svíjely v prachu na zemi. Smyslově velmi požitkářská zastávka s Malou vodní hudbou byla site specific u Ježkova a Stahova rybníku. Cembalistka Jiřina Marešová improvizovala hudbu na motivy z publika. Slyšet tak byla variace na mlhu, ubohou rusalku bledou, opilého kapitána či lovícího kormorána. O grand finále celého výletu se postarala skupina ANMOEN v hradišťském kostele Povýšení svatého Kříže. Koncert klasické hudby byl tematicky rozdělený na tři části: zrození, zánik a naděje a po sice náročném, ale zážitkovém dni nás stále čekala ještě dvě představení.
Enigmatická performance Terezy Lenerové a Adama Vačkáře Taxon. Foto: Malůšek
Prvním z nich bylo Krása střídá nádheru, od Geisslerů, což asi budeme opakovat do konce festivalu ještě nespočetněkrát. Tentokrát se nejednalo o komediálně laděnou barokní frašku, ale seriózní příběh o romantické lásce boha Amora a krásné dívky Psyché, přesto však divák nebyl ochuzen o vtipy o prdech a zakopávání na schodech. Dramatické situace byly vždy doplněny o autorské písně a celá inscenace tím neztrácí na své příznačné poetice. Také bychom chtěli vyzdvihnout herecký výkon Michaely Váňové, která nás oba dva naprosto okouzlila, kdy minimem slov vyjádřila maximum emocí. Závěrem čtvrtečního programu se odehrála performance Andrei Miltrenové – Ofélie v Kuksu, která svou site specifičností skoro předčila samotné provedení. V bílých šatech nevěsty performerka protančila přes most a následně sešla k Labi, kde za doprovodu mluveného slova a zvuků houslí, které mimochodem celou dobu podtrhovaly naprosto skvěle úzkostnou atmosféru, ulehla na vodu.
Komentáře k článku: Jedeme na Kuksu (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
