Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Jedeme na Kuksu (No. 2)
Páteční program jsme zahájili koncertem kapely Bombarďáci, která se věnuje především tvorbě pro děti a jejich texty se skládají hlavně z komických příběhu či jednoduše světa kolem sebe. Jiří Jelínek nás svou naprosto dechberoucí energií skvěle nastartoval do dalšího dne a dobře naladil na následující představení. Klikatou cestou polem a lesem jsme se dostali do Nového lomu nad kaplí, kde se odehrálo představení Faust od Toymachine. Tři herci nám skrze loutkové divadlo předvedli notoricky známý příběh. Drobné interakce s diváky a hudební doprovod vtipně oživil Goetheho námět, bohužel přespříliš sprostých vtipů shodilo celou zábavnost věci.
Foto: archiv festivalu
Náladu pozvedlo pásmo minioper Grobiáni od Ensemble Opera Diversa doprovázené živou hudbou. Tři krátké příběhy Prsten, Slib a Dorotčiny námluvy jsou plné komických, avšak velmi často vulgárních a lascivních témat.
Následně v kostelu Nejsvětější Trojice JEDL uvedl svou inscenaci Santini. Téma smrti a věcí mezi nebem a zemí se prolínalo celým dnem a možná trochu přespříliš. Zároveň toto představení bylo jedním z nejpoutavějších, kdy prostory kostela skvěle zafungovali a text od Nebeského byl opět do nejmenších detailů propracován a v divákovi vzbouzel spousty otázek a zamyšlení.
Velkolepým divadelním finálem bylo představení Tanec smrti. To se sice kvůli dešti muselo časově přesunout, avšak atmosféra, která panovala na tmou zalitém hřbitově byla nevídaná. Původně představení mělo být od sedmi hodin, což by ještě bylo světlo, ale kvůli či snad díky tomu jsme se nakonec na hřbitově ocitli až po deváté, za tmy. Tísnivá atmosféra hřbitova spojená s humorným obsahem od Geisslerů se navzájem doplňovaly a vytvořily neopakovatelný makabrální vibe.
Plni uvažování nad koncem našich dnů jsme se plynule přesunuli do šapitó, kde měla koncert kapela Lovesong Orchestra, inspirovaná balkánskou dechovkou. Celý prostor se nakonec roztančil a přebil tím existenciální krizi a připravil nás na další den.
Foto: archiv festivalu
Po výborné sobotní snídani v bistru U Zlatého slunce jsme popatřili objektové divadlo Bramborová balada o Romeovi a Julii. Neuvěřitelně kousky s bramborami Zuzany Cejnarové doprovázel živě na bicí Petr Cejnar. Nepříliš subtilně zamaskované narážky pro dospělé i prvoplánové rozmašírování brambor si užili snad všichni přítomní diváci. Následoval evergreen opět opět v podání Jiřího Jelínka; Polévkové divadlo. Na dnešním menu byla polévka okurková. Neskutečně poutavé bylo pásmo představení tématem lidového baroka národopisného souboru Kohoutek. Sbor amatérských herců zazpíval a zatančil pět příběhů plných oplzlých narážek a nadčasových zlozvyků. Inscenace Řeka byla na druhou stranu moc milý a skoro až meditativní zážitek. Série okapů, ve kterých se voda nutně přelévá z jednoho do druhého a k tomu něžný zvukový doprovod. Oba dva, unešení za všechny děti dohromady, jsme se rozešli k dalšímu programu.
Rozpálený chillout následoval v podobě Geisslers kina. Promítaly se záznamy odderniérovaných legendárních inscenací. Fitzli Putzli, Ambrosia, Don Juan aneb Strašlivé hodování, LoutnaCZ a záznam Římské Lukrécie. V osm hodin byl na nádvoří špitálu postavena kulisa vozu, která sloužila jako zázemí pro vystoupení Jedem s medem. Napůl loutkové napůl hrané příběhy rámcově ohraničené vyprávěním kočovných herců byly vždy spojené se smrtí a ctnostmi a neřestmi. Jednotlivá vyprávění byla různě propracovaná, ale inscenace jako celek působí velmi sympatickým dojmem.
Foto: archiv festivalu
Ještě, než se vyrazilo na poslední velkou party do velkého šapitó viděli jsme monumentální koncert Písně o nestálosti tohoto světa, který se zase odehrál v kostel Nejsvětější Trojice. Zpěv Aleny Hladké doprovázela na cembalo Jiřina Dvořáková-Marešová, Miloslav Študent na arciloutnu a Jakub Michl na violu da gamba. Autentická barokní hudba se střídala s moderními písněmi z Geisslerovských inscenací.
Samotná party v šapitó, která měla sice pomalejší rozjezd se po odbytí cca druhé hodiny noční proměnila v neskutečnou rychtu. Hudební program střídaly písně z inscenací souboru a největší hitovky od Hotelu v Olomouci po Du prát od Mutanti hledaj východisko za skvělých tanečních doprovodů DJ Petra Šmída pouze ve svém flitrovaném saku.
Komentáře k článku: Jedeme na Kuksu (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
