Je příjemné zjištění, že poslední léta přinášejí do divadel výraznější podíl současných nových her českých autorů. Postupně se tedy klubou nové generace mladých autorů, kteří uvádějí nová témata a nové pohledy na současnost. Důvěra v tyto nové texty je do jisté míry omezená, a tak divadla volí často formát jednorázových scénických čtení či scénických skic, a jen menší množství se jich skutečně objeví v regulérním repertoáru.  Ovšem, ona jedinečnost – buď teď nebo nikdy – má v sobě cosi lákavého. Průkopnickou roli v tomto trendu hraje po léta divadlo Letí, které má přímo v podtitulu „divadlo s vášní pro nové hry“, především feministicky zaměřené A Studio Rubín, a v loňské sezóně se přidalo Dejvické divadlo s projektem Dílna Doyla Doubta. Lehce jim šlape na paty Švandovo divadlo, které po léta poskytuje prostor především generačnímu divadlu – nejprve ve Studiu ŠD a nyní naplno v Peškovce (momentálně především soubor Ductus Deferens).