Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
4+4 = 4×7 (No. 6)
Do komorně snových krajin se zahalil páteční program festivalu situovaný do Divadla Archa. Doku-performance László Göndöra Living the Dream with Grandma pozvala publikum na návštěvu k babičce a vnukovi, z nichž bylo cítit příjemné šibalské spříznění a hluboká lidskost. Oproti tomu Kanaďan Martin Messier ve večerní produkci Elusive Matter + Field odehrávající se ve velkém sále Archy vyplnil prostor za pomoci kabelů a technologií zvukem a obrazem.
V obou případech se společná cesta dotýkala navazování kontaktů, přerušování drah nebo toku myšlenek a spolubytí na jednom místě, i když mentálně třeba někde úplně jinde.
Babička, která přežila šoa
Na úvod Göndörovy performance Living the Dream with Grandma vidíme prázdnou scénu s harfou a na projekční ploše záznam ve stylu reels mladého muže „v trendy ohozu“, který se vydává na cestu. Nakonec se v sestřihu vyjeví povědomá místa, pasáž a vchodové dveře divadla, malý sál. Herec nesestoupil z plátna, ale vešel do prostoru. A svůj rozehřívací čas před publikem zaplnil komickou sebeprezentací.
Byt a babička tvořily jádro performance. Foto archiv 4+4 dny
Maďarský divadelník László Göndör (nar. 1986) s úctyhodnou mírou sebereflexe a jednoduchými prostředky dokumentárního divadla i fikce postupně dokázal navodit velmi intimní atmosféru. Jako by se opravdu každý jednotlivý divák nacházel v bytě jeho devadesáti sedmileté babičky. Sám ve svých pětatřiceti letech se totiž v době pandemických restrikcí rozhodl nastěhovat ke své, tehdy sedmadevadesátileté babičce Évě Katoně, aby nabral inspiraci k novému divadelnímu počinu. A právě jejich společný čas opravdu vytěžil a jeho pobyt u ní se stal zdrojem pro dramaturgii a vznik tohoto díla. Byt a babička tvořily jádro performance.
Ve zvláštně pozastaveném čase plynuly jejich životy každodenností, každý ve svém tempu. Göndör s cílem vylovit v bezčasí obdivuhodnou minulost uznávané ženy a současně se tím přiblížit ke své milované babičce jako vnuk, jenž si zaslouží její lásku. Éva Katona přežila šoa a byla v rodině i mezi přáteli obdivovanou, milovanou a idealizovanou ženou. Její, v době natáčení pětatřicetiletý vnuk prochází krizí identity a oba se v podivných okolnostech pandemie pokoušejí pochopit bolest a trauma toho druhého a také porozumět jejich vzájemné hluboké lásce.
A právě rozměr mezigeneračního souznění bych nadřadila nad řemeslně zdařilé pasáže, v nichž propojoval audio nahrávky motivovaných rozhovorů, obrazové „komentáře“, pohyb po reálném prostoru a dokonce hru na harfu. Performer se střídavě stahoval do sebe a útrob stařenčina bytu, z nichž ale vystupoval do jevištního prostoru a – občas až explozivně – obracel svou pozornost na diváky v hledišti. Za hlavní aktivizačně interaktivní část by bylo možné nazvat kvíz, kdy diváci mohli tipovat, jak babička odpovídala při hledání protikladů běžných slov.
Svou nejniternější rovinu si však Göndör ponechal pro sebe, skryl ji za karnevalovou škraboškou. Foto Gergely Ofner
V performanci se mísily emoce, komika komunikovala s emočně někdy snad až příliš protahovanými chvílemi, záběry na padající sníh a ptactvo za oknem kontrastovaly s poloprázdnými mísami unaveného ovoce. Celek vyzněl jako oslava setkání vnuka s babičkou. Svou nejniternější rovinu si však oba ponechali pro sebe, skryli ji za karnevalovou škraboškou.
Je potřeba vědět a vidět více? Myslím, že nikoli. S předloženou mírou informací a situací, ale i díky banálně vyhlížejícím detailům, bylo stále možné ubránit se patosu a „vydíracímu“ dojetí.
…
Světlo a zvuk
Experimentátor na poli multimédií, Kanaďan Martin Messier pomyslně ve velkém sále Divadla Archa propojil festival 4+4 dny v pohybu s aktuálně probíhajícím Signal Festivalem.
Jeho scénickými partnery se v performanci Field staly dva menší kovové panely, do jejichž vstupů a výstupů zapojoval kabely a právě rytmizací v propojování a vypojování vytvářel prostorové zvukové plochy či aktivoval elektrické výboje. Kouzlo performance spočívalo v minimalistickém dění podtrhovaném dialogem světla, pološera a stínohry.
Ve své následující práci Elusive Matter nechal Messier spolupůsobit světlo a kouř a sál zahalil do potemnělé mlhy, snové pomíjivosti.
…
László Göndör & Éva Katona (Maďarsko): Living the Dream with Grandma. Režie, text, koncepce, účinkuje: László Göndör, režie, koncepce: Kornél Laboda, text, koncepce: Zsófi Bódi, konzultant: Tamás Ördög, psychologické konzultace, koncepce: Lili Olga Horváth, účinkuje (zvuk, video): Éva Katona, zvukový design: Márk Bartha, zvukoví mistři: Bence Somoskövi, Bence Kovács-Vajda, světelný design: Máté Bredán, technik: Ákos Lengyel “Papa”, scéna: Gabriella Csoma, audio a video, koncepce: Alexandra Láng, práce s dokumentárním materiálem: Máté Bartha. Produkce: Dániel Mayer, asistentka produkce: Zsuzsi Szakács. Premiéra 16. května 2023 v Trafó House of Contemporary Arts, Budapest, Maďarsko. Psáno z uvedení 13. října 2023 v Divadle Archa (Malý sál) v Praze v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.
…
Martin Messier: Elusive Matter + Field. Premiéry: Elusive Matter: 28. srpna 2021, Mutek Montréal, Montreal, Kanada. Field: 30. května 2015, Mutek Montréal, Montreal, Kanada. Psáno z uvedení 13. října 2023 v Divadle Archa (Velký sál) v Praze v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.
///
Více o festivalu 4 + 4 dny v pohybu 2023 na iDN:
Festival 4 + 4 dny v pohybu zveřejňuje program
…
Komentáře k článku: 4+4 = 4×7 (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
