Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Na Pražských křižovatkách (No. 4)

Přiznám se, že Elity ze Slovenského národního divadla s textem a v režii Jiřího Havelky, byla první inscenace z programu Pražských křižovatek, na kterou jsem rozhodně chtěla jít.

Repro SND

Důvodů bylo hned několik. Jednak mi velmi sedí Havelkův styl práce a kromě toho téma slibovalo velmi zajímavý pohled na minulost, která se sice týká především Slovenska, ale vzhledem k našemu propojení se Slováky je taky do značné části i naší minulostí. Do třetice mě zajujalo excelentní obsazení s Emilem Horváthem, Emílií Vášáryovou a Táňou Pauhofovou. Narvané hlediště, ale i foyer při následné diskusi signalizovalo, že se jednalo v pravém slova smyslu o Událost. Jen ve vzduchu zůstala otázka: Proč takové inscenace nemáme u nás – v Česku?

I když možná bylo třeba od vedení Slovenského národního divadla dosti velké odvahy, aby to ustáli, ke spolupráci přizvali „zahraničního“ režiséra. Volba v tomto případě byla přesná. Kdo zná práci Jiřího Havelky, ví, jakým způsobem dokáže zpracovat podobný typ témat. Formální stránce Elit se nejvíce blížila jeho inscenace Já, hrdina v divadle DISK, která rekonstruovala v několika verzích případ útěku bratří Mašínů. Ale podobně občansky kontroverzní a působivé jsou i další Havelkovy kusy jako Dechovka, Experiment myší ráj nebo nejnovější Společenstvo vlastníků. Většinu z nich spojuje i podobný scénický prvek, polopropustná opona se zrcadlovým efektem, která odráží na začátku a na konci diváky sedící v hledišti, a tím je vlastně činí přímými spoluúčastníky, nejen nezúčastněnými přihlížejícími.

Scénu tvoří jediná výprava, „socialisticky“ honosně zařízeného bytu, jímž procházejí všichni protagonisté. FOTO archiv SND

Tak tomu bylo i u Elit, kde scénografkou byla Lucie Škandíková. Scénu tedy tvoří jediná výprava, „socialisticky“ honosně zařízeného bytu, jímž procházejí všichni protagonisté. Evokuje představu, že celá země byla jedním velkým konspiračním bytem prošpikovaným odposlouchávacími zařízeními, kdy jakoby mimo čas a prostor sem tam vypadne odněkud shora či ze stěny nebo ze skříně technik instalující zařízení či jen prostě odposlouchávající. Mohlo by se to zdát jako silná nadsázka, kdybychom ještě po letech neobjevovali svědectví o tom, jak pečlivě a důsledně byli za totality určití lidé monitorováni a jak rozsáhlá byla síť dobrovolných i nedobrovolných špiclů. Stejně tak, jako stále ještě může překvapit, kdo všechno má z této doby škraloup či aspoň škraloupek. Z pohledu dnešních mladých jsou to asi tak trochu praktiky Jamese Bonda a občas je módní en bloc odsuzovat lidi, kteří žili v totalitě a cosi vystudovali či působili ve významnějších funkcích. Nám starším, kteří jsme tu dobu zažili, stále ještě při připomínce takových věcí běhá mráz po zádech. I když víme, že se to v tak drastické podobě nutně nemuselo týkat všech. Pokud nebyl člověk zájmovou osobou, nebyl kariérista, mohl v podstatě v tzv. šedé zóně s menšími karamboly dobu přežít.

Dvouhodinová inscenace je vlastně proudem vzájemně se prolínajících epizod (na snímku Dano Heriban). FOTO archiv SND

V tomto případě, jak sám název napovídá, se téma týká ELIT. Ti, kteří byli elitami za socialismu, se naučili dostatečně kličkovat, nadělat si známosti a o leckom si leccos zapamatovat, což jim umožnilo po roce 1989 zdárně pokračovat v kariéře. Havelkův příběh by docela dobře mohl sloužit jako modelový. I tak by měl svou relevanci a působivost. Nicméně, jeho hodnota stoupá tím, že se odráží od skutečných příběhů, které se na Slovensku udály. Drobné stylizace a zkratky tu sice jsou (např. v kauze kluka, který se pokusil přejít hranice do Rakouska a byl roztrhán psy, se sice jedná o reálný zoufalý čin mladičkého muzikanta z roku 1986, ale jde o německého státního příslušníka Hartmuta Tautze, nebo v líčení začátků kariéry generála Lorence, který jistě jako kryptolog neměl v náplni práce získávání tajných spolupracovníků apod.), nicméně obecně jsou životní peripetie konkrétních, často stále žijících osob založeny na pravdivých údajích ze spisů StB. Ve hře nacházíme postavy agenta Bureše (Andrej Babiš), agenta Lotosa (spisovatel Jozef Banáš), diplomata Jozefa Šestáka, či dnešního miliardáře, oligarchy Jozefa Širokého, kteří se zdárně celý život šplhají po kariérním žebříčku, a jak ukazuje dnešní situace na Slovensku, daří se jim za kapitalismu stejně, ne-li lépe než za socialismu. Odkazy k úspěšným slovenským politikům a podnikatelům většině z nás asi mnoho neříkají, ale to není tak podstatné. I v naší politice a podnikatelské sféře by se bezpochyby našly adekvátní příklady… Na druhé straně jsou tu ukázány i kauzy týkající se pronásledování a vydírání zástupce církve, herečky Národního divadla i dalších lidí, kteří byli k podepsání spolupráce donuceni tvrdou manipulací.

Závěrečná snaha dostat se ze začarovaného kruhu (skleněného akvária) se zoufalé moderátorce (Táňa Pauhofová) nepodaří. FOTO VLADIMÍR NOVOTNÝ

Dvouhodinová inscenace je vlastně proudem vzájemně se prolínajících epizod, které ukazují povolání pracovníků vnitra a StB jako „normální práci“, která má jen drobné bonusy, jako kvalitní alkohol a cigarety, ale je „těžká“ tím, že někteří lidé žádoucí pro spolupráci houževnatě odmítají a kličkují. A právě tím, jak je celý proces prezentován, vyznívá hrůznost tehdejší mašinérie velmi silně.

Zajímavý je i princip zachycující jakousi kontinuitu permanentního pronásledování a špiclování, kdy jednotlivé epizody nejsou striktně oddělovány, ale prolínají se. Zatímco jedna z epizod doznívá a herec zůstává ještě nějaký čas na jevišti, začíná další epizoda, která tu předchozí jak vlna v moři absorbuje a překryje. Na závěr se pak ocitáme v televizním studiu podobnému akváriu, kde moderátorka zpovídá jednotlivé osoby, které si za socialismu zadaly, a přesto dnes sedí na důležitých místech v politice i ekonomice, a oni se sklenkou šampaňského v ruce bohorovně odpovídají, jako by se nic nestalo. Čert vem minulost!

Divadlo jako zrcadlo doby… Zleva Richard Autner, Emília Vášáryová, Táňa Pauhofová, Alexander Bárta, Dávid Uzsák, Emil Horváth, Dano Heriban. FOTO archiv SND

Závěrečná snaha dostat se ze začarovaného kruhu (skleněného akvária) se zoufalé moderátorce nepodaří a postavy, s nimiž jsme prožívali po dvě hodiny drsné socialistické deja vu, zůstávají mlčky na scéně. Zrcadlová opona pomalu začne odrážet nás – diváky. Ještě to neskončilo, ještě to trvá…

Chválit slovenské herce za jejich výkony se zdá nošením dříví do lesa. Kvality slovenského herectví jsou prověřené. Nicméně je třeba ocenit, že režiséru Havelkovi se znovu povedlo to, co v inscenacích Já, hrdina nebo Dechovka. Nemluví se o provedení, ale o jejich tématu. O tématu, které se nás až příliš týká. Divadlo jako zrcadlo doby.

///

Ostatní díly festivalových reportáží:

Na Pražských křižovatkách (No. 1)

Na Pražských křižovatkách (No. 2)

Na Pražských křižovatkách (No. 3)

Na Pražských křižovatkách (No. 5)

 

  • Autor: Jana Soprová
  • Publikováno: 08. října 2017

Komentáře k článku: Na Pražských křižovatkách (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kauza

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,