Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Na Pražských křižovatkách (No. 3)

Nejočekávanější událostí Pražských křižovatek byla bezpochyby show italského režiséra a zároveň scénografa Romeo Castellucciho Democracy in America.

Slovo show mi zde přijde případnější nežli inscenace, protože celou záležitost lze brát z mnoha důvodů především jako atrakci. Aby nedošlo k mýlce, nemyslím to ironicky, ale jako ukázku toho, co dnes ve světě letí. Zdá se, že právě Romeo Castellucci, který má jaksi od přirozenosti v krvi směs náboženského naladění (i když přímou inspiraci náboženstvím popírá a dokonce tvrdí, že pro umění není náboženské cítění důležité), smysl pro patos, esteticky výrazně vyvinutý vkus včetně eroticky laděných vizí a odvahu dělat si věci po svém, tomuto trendu dokonale vyhovuje. Každá jeho nová inscenace tedy přináší něco nového. Jak po stránce novátorského uchopení jakéhokoli tématu tak výrazným důrazem na formu výtvarnou a hudební. Jestliže si v tomto případě vzal za inspiraci knihu Alexise De Tocqueville Democracy in America, může to mylně evokovat pocit, že se bude jednat o dílo výrazně politické.

Alexis de Tocqueville’s Democracy in America is a book that is to be “chewed and digested” as Sir Francis Bacon wrote of classic works. Repro archiv

Zde si dovolím malou odbočku: Francouzský vikomt Tocqueville, diplomat, politik a historik 19. století napsal dvojdílnou knihu Demokracie v Americe v letech 1835-40. Jeho spis je pokládán za ranou sociologickou sondu do společenského života postupně se formujících Spojených států. Troufám si říci, že se jedná o dílo, které dnes – kromě odborníků – málokdo zná. A vlastně to ani není příliš důležité. Jak se domnívám, bylo skutečně jen vzdálenou tematickou inspirací, což potvrzuje režisér slovy: Není to inscenace o politice. Ani ji nereflektuje. A pokud ano – tak její konec. Nicméně, tvůrce zde konfrontuje dva demokratické systémy – antický řecký a americký, kdy oba paradoxně vytvářely demokracii na základě práce otroků.

V první části přiskotačí na scénu 18 mladých žen v bílých uniformách. FOTO MARIE CLAUZADE

Obraťme se ale ke konkrétní podobě pražského představení Democracy in America, která se doslova hemžilo výraznými a zapamatovatelnými vizuálními vjemy. V první části přiskotačilo na scénu 18 mladých žen v bílých uniformách jako mažoretky s praporky na krátkých žerdích – na každém praporku jedno písmeno – a v krátké choreografii vytvořily nápis Democracy in America. V dalších minutách hemžení tanečnic pokračovalo, aby vždy stanuly v nějaké nové formaci a vytvářely další slova. Jako by to byla symbolika „melting pot“ nejrůznějších lidských elementů, z nichž vzešla novodobá Amerika.

V této – až v přemíře upovídané části – konfrontuje tvůrce angličtinu s indiánským jazykem, které jsou v různých situacích vzájemně prolínány. FOTO archiv

Tato lehce, až jakoby lehkovážně pojatá část byla vystřídána pasáží, kde se experimentovalo s jazykem, se slovy. Naučíme se tu slovu glosolálie, tedy mluvení neznámými jazyky, kdy zdánlivě známě znějící přízvuky tvoří slova a věty, jejichž obsahu nikdo nerozumí. V této – až v přemíře upovídané části – konfrontuje tvůrce angličtinu s indiánským jazykem, které jsou v různých situacích vzájemně prolínány.  Z toho se postupně vyloupl příběh židovky Elisabeth, která v zoufalství prodala své dítě výměnou za semena a nástroje k orání. To je velké sólo pro hlavní herečku, která předvede na scéně nejrůznější nuance svých pocitů až po naprosté zoufalství. Nicméně divák zůstává víceméně nedotčen, protože příliš netuší, o co jde. Navíc čtení titulků a snaha porozumět diváka až uspává.

Kouzlo Castelluciho scénografie je ovšem v tom, že vše se děje za průhlednou či často spíše poloprůsvitnou oponou. FOTO archiv

Pak nastává vizuálně nejpozoruhodnější část, která abstraktním způsobem mapuje (za pomocí titulků) historii vzniku Spojených států a nejrůznější dílčí události. V tomto okamžiku je třeba poznamenat, že na konci předchozí části se hrdinka svlékla do naha a tak už zůstala prakticky do konce. Další ženy v různých převlecích, v různých barevných kombinacích a různých choreografiích kolem ní tančí, pochodují a různě s ní zacházejí. Nadejde i okamžik, kdy všechny ženy jsou nahé. Kouzlo Castelluciho scénografie je ovšem v tom, že toto vše se děje za průhlednou či často spíše poloprůsvitnou oponou, která je různě nasvěcována, takže kontury postav se rozostřují. Chvílemi je pohyb postav spíše tušený a konkrétní akce „uvnitř“ mají nejasný, tajemný nádech. Působí to jako impresionistické obrazy, do nichž jako by chvílemi byly přimíchány i prvky ze starších fází výtvarného umění (chvílemi jako bych v obrazech rozeznávala rysy renesančního a barokního umění, rembrandtovské črty či dokonce odkazy k samotnému Raffaelovi, který ostatně dal název Castelluciho souboru Socìetas Raffaello Sanzio).

Z dění se postupně vyloupne příběh židovky Elisabeth, která v zoufalství prodala své dítě. FOTO archiv

Právě v této části, navíc propojené se sugestivní hudební složkou Scotta Gibbonse, dostál Castelluci nejvíc své pověsti divadelního mága. Toto dílo je ovšem v tvorbě Castelluciho výjimečné jednou věcí. Podle samotného autora se inscenace od svého zrodu podstatně proměňuje, takže i to, co mohli diváci vidět u nás (ve dvou večerech), bylo jiné než předchozí uvedení a než  – pravděposobně – budou následující. Castelluci to nazval „work-in-progress“ a přiznal, že v dosavadní tvorbě sázel na fixní tvar, který se už po premiéře nemění, zatímco v tomto případě to neplatí. Proč tomu tak je, sám neví…

Jako bych byla přítomna divadelnímu rituálu. FOTO archiv

Můj dojem z představení byl tedy takový, jako bych byla přítomna divadelnímu rituálu, který nemá sdělovat, ale provokovat smysly a probouzet pocity. To samo o sobě dává smysl, takže hledání konkrétních významů není potřeba. Tak jsem to aspoň pochopila z Castelluciho povídání po představení.

Trailer z inscenace: Democracy in America

///

Ostatní díly festivalových reportáží:

Na Pražských křižovatkách (No. 1)

Na Pražských křižovatkách (No. 2)

Na Pražských křižovatkách (No. 4)

Na Pražských křižovatkách (No. 5)

 

  • Autor: Jana Soprová
  • Publikováno: 08. října 2017

Komentáře k článku: Na Pražských křižovatkách (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kauza

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,