Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zákaz Filipa!

    V den avizovaného konce světa reaguje Národní divadlo moravskoslezské na předběžné soudní opatření ve věci názvu inscenace.

    Rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2012, které vynesla samosoudkyně JUDr. Anna Řeháková, je v rámci předběžného opatření Národní divadlo moravskoslezské povinno zdržet se provozování a propagace divadelní hry Oscara Wildea The Importance of Being Earnest v českém překladu Jak důležité je mít Filipa. Předběžné opatření přikazuje rovněž zdržet se užívání jména „Filip“ a obratu „mít filipa“. Ostravský titul se bude nazývat Jak důležité je mít.

    Vladimír Polák a Igor Orozovič v povedené ostravské komedii. FOTO RADOVAN ŠŤASTNÝ

    Reakci divadla vysvětluje ředitel NDM Jiří Nekvasil: O tuto skvělou komedii ve vynikajícím novém překladu Pavla Dominika diváci rozhodně nepřijdou. Národní divadlo moravskoslezské se odvolá k vrchnímu soudu a do dalšího soudního rozhodnutí bude inscenaci uvádět v plánovaných termínech po dohodě s překladatelem tak, že bude respektovat předběžné opatření a Filip zmizí jak z názvu díla, tak ze samotné inscenace. Sólisty našeho baletu Filipa Staňka se předběžné opatření naštěstí netýká, takže může zůstat Filipem.

    Jak bude vypadat první představení slavné komedie po vydání předběžného opatření, uvidí návštěvníci 29. prosince v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka.

    Stejná situace nastala před časem v Uherském hradišti, kde Slovácké divadlo zvolilo změnu názvu inscenace, kterou dosud hraje pod názvem Jak důležité je ho mít.

    ///

    Na i-DN a v DN jsme se této kauze věnovali v textech:

    i-DN, 13. 10. 2012 – Kdo ho má?

    Petr Pavlovský, 13. 11. 2012 (Komentář DN 19/2012) – Jak je důležité mít… peníze

    Petr Pavlovský (dialog s Rudo Leškem) – i-DN, 25. 11. 2012 – Time Out Petra Pavlovského (No. 49)


    Komentáře k článku: Zákaz Filipa!

    1. Pavel Trenský

      Avatar

      Než se kausa definitivně vyřeší,
      tak diváci si asi tak zvyknou na nový titul, že i v případě pro divadla příznivém rozsudku jít zpátky k Filipovi nebude mít smysl. Kdo vyhraje, budou jenom advokáti.

      21.12.2012 (23.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Myslím,
        že se nabízí i daleko konstruktivnější řešení, které má precedenty v oblasti techniky: mnohé patentované vynálezy časem zastarávají, ale ne vždy je nutno vynalézat něco z gruntu nového. Je též možné stávající vynález prostě vylepšit, zdokonalit, aktualizovat. Je to pak otázka dohody mezi majitelem původního patentu a „zlepšovatelem“, aby se o „výtěžnost“ rozdělili.
        Podobně by se přece mohli po dobrém dohodnout i dědicové autorských práv J. Z. Nováka a nový překladatel, tím spíš, že ta práva 70 let po smrti J.Z.N. zaniknou. Nedojde-li k dohodě, hrozí, že přijde někdo třetí (opět překladatel), a ten se dohodne.

        21.12.2012 (23.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      S uspokojením konstatuji,
      že názor, který tu obhajuji, už snad od září, teď potvrdila samosoudkyně JUDr. Anna Řeháková. To prosím není žádný můj útok na žádné divadlo a vůbec to není umělecká nebo uměnovědná otázka! Nejde o estetiku, jde o etiku!
      Vynálezy se prostě patentují, a to nejenom ty technické! K určitým funkcím se sice nic lepšího ba ani stejně dobrého najít (vymyslet) nedá, ale to nemění nic na skutečnosti, že autorské právo k patentu je třeba respektovat. Někdo je prostě jednou první!

      Vladimíre,
      nedaly by se nějak zkoncentrovat všechny texty, které se zde již na toto téma objevily? Ztratil jsem už přehled a neumím to všechno najít. Navíc se něco psalo i na Nadivadle.

      21.12.2012 (23.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Petře,
      do textu jsem dal „linky“ na příspěvky, které jsme tomuto tématu věnovali na i-DN, resp. v DN. Mluvilo-li se na toto téma jinde, nemám přehled. Našel jsem ale onen text z blogu Nadivadlo: http://nadivadlo.blogspot.cz/2012/12/sotkovsky-neni-arnost-jako-filip.html (Nadivadlo, 6. 12. 2012, autor Jan Šotkovský)

      P. S. Čtenáře upozorňuju, že u obou příspěvků Petra Pavlovského na i-DN přibylo včera několik Komentářů.

      22.12.2012 (0.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Libor Vodička

      Avatar

      S uspokojením konstatuji,
      že na rozdíl od samosoudkyně z Ostravy, která bez odůvodnění žalobci A. Novákovi vyhověla, soudkyně Městského soudu v Praze návrh na vydání předběžného opatření, podle kterého je P. Dominik povinen zdržet se jekéhokoliv neoprávněného užívání názvu českého překladu „Jak důležité je mít Filipa“ a užívání jména „Filip“ a obratu „mít filipa“ v textu českého překladu díla O. Wildea „The Importance of Being Earnest“, s několikastránkovým odůvodněním zamítla.
      A pište si, že je to ještě na dlouho. To není záležitost ani etiky, ani estetiky, nýbrž souboj právníků, z nichž každý má nejméně dva názory na věc.
      Hezké Vánoce Vám přeji…

      22.12.2012 (11.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Souboje právníků
      jsou souboji o výklad a aplikaci práva.
      Právo vyhází v demokratickém státě ze zákonů, v jejichž úběžníku je „obecné dobré“. Filosofická disciplina, řešící otázky dobra a zla, se nazývá už přes 2000 let etika.

      22.12.2012 (15.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Jedinečnost této kauzy
      spočívá v tom, že ačkoli je celý nový překlad samozřejmě lepší (je aktuální), tu fintu s Filipem musel převzít, protože nic srovnatelně šikovného se v češtině vymyslet prostě nedá.
      Jediné možné pozitivní řešení je po mém soudu smírná dohoda Pavla Dominika s dědici na nějakém klíči, podle kterého by se tantiémy rozdělily. („Klíč dohodou“, nemusí to být zrovna půl na půl.)
      Jinak po mém soudu nezbývá, než hrát nový překlad (nové překlady) bez jména Filip, což znamená vrátit se k praxi před Novákovým „objevem“ – před rok 1949. Takových, jistěže výtečných překladů mohou pak být tucty, ale všechny budou mít nemilý handicap: Homonymum Filip (jmenovat se Filip – mít Filipa) budou postrádat. A tak to bude až do roku 2071, kdy končí autorská práva dědiců J. Z. Nováka.

      23.12.2012 (1.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. David Drozd

      Avatar

      Jen drobnou poznámku:
      Novákovo řešení není možno chránit jako „patent“, jak často p. Pavlovský upozorňuje (viz příslušné definice). A i kdyby bylo, tak k patentu je nutno platit udržovací poplatky.
      Ostatní je ted bohužel na právnících.

      23.12.2012 (10.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Proč „bohužel“?
      Je to přece lepší, než aby se šli zástupci sporných stran za rozbřesku střílet. Majetkové spory se v demokracii řeší u soudu, lepší řešení není známo!

      23.12.2012 (17.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Josef Herman

      Josef Herman

      Podle mého
      tu nejde o nic jiného než o peníze. Je to trapné stejně jako doporučení dohodnout se o tantiémy. Dominikův překlad je výtečný, inscenace v NDM Ostrava také, ale pokud to nepůjde jinak, myslím, že se bez Wildeovy hry na repertoáru obejdeme. I když doufám, že se živé tvůrčí divadlo s tím rádobyprávním tyjátrem elegantně vyrovná a ještě na celé aféře umělecky vydělá. Místo jména Filip navrhuji používat třeba jméno Adam.

      23.12.2012 (19.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Ondřej Doubrava

      Avatar

      Jsem zvědavý na další vývoj
      a doufám, že zdravý. Soudit se o základní dramaturgický a překladatelský princip u hry, která je navíc v originále už „Public Domain“, je skutečně ošidné a další podobné případy myslím začnou ohrožovat základní principy divadla. Aby nedošlo k mýlce, nikterak bych neupíral přiznání původního autorství překladu hříčky, to je v pořádku a určitě by se dalo uvádět v programech a nových překladech jako poznámka, ale substituce je možná ještě méně než citace, které lze provádět prakticky libovolně bez problémů, takže procentní dělení tantiémů je možná trochu mimo mísu, zejména u hry, která už v originále není autorskoprávně chráněna, to už (ne)Filipa opravdu nikdo uvádět nebude, neb se všichni zaleknou.
      Ale však po soudu budeme moudřejší. Jsem zvědavý, asi to české divadlo může dost změnit.

      23.12.2012 (22.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Pane Doubravo!
        Před více než půl rokem (9. května) vám zde Vladimír Just právem vyčinil za jazykové a stylistické nedostatky. Od té doby jste, bohužel, neučinil žádné pokroky, a co je horšího – nejste si toho zřejmě vědom!
        „…doufám, že zdravý soudit se o základní dramaturgický a překladatelský princip… /…/… je skutečně ošidné a další podobné případy myslím začnou ohrožovat základní principy divadla.“
        Sorry, říká se tomu „vyšinutí z vazby“ a opravil by vám to jistě každý školák. Je to prostě gramaticky špatně!
        V následující větě vám chybí ukazovací zájmeno: „…určitě by se /TO/ dalo uvádět…“ . Navíc tam máte plurál „dělení tantiémů“ – tedy mužský rod, ačkoli v češtině jde o femininum tedy správně „dělení tantiém“.
        Obrat: „Ale však po soudu budeme moudřejší…“ je sice gramaticky v pořádku, ale z hlediska české syntaxe je hodně kostrbatý.
        Pochopte, prosím, že polemika je jedním z jazykově nejnáročnějších žánrů, a že děláte-li takovéto školácké chyby, nemohou mít vaše argumenty patřičnou váhu, i kdyby byly noeticky v pořádku (jako že nejsou)!
        Dopuručená literatura: Schopenhauer: Eristická dialektika.

        23.12.2012 (23.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Ondřej Doubrava

          Avatar

          Pane Pavlovský,
          děkuji za připomínky, nikterak jsem s vámi nepolemizoval a již nebudu psát polemiky v noční hodinu, ale neformální diskuse je neformální diskuse, netřeba z toho dělat aféru. Byla to moje zcela osobní poznámka, bohužel se mi odeslala trochu dřív, chtěl jsem ji ještě zkontrolovat.
          Pokud Vás mohu poprosit, zkuste se ale podívat na problematiku na tuto kauzu z pohledu divadelníka, pokud to dokážete. Protože i pro teatrologa musí být zajímavá otázka, proč by substituce zlidovělého názvu (sebegeniálnější) měla mít vlastně v určitém případě větší nadřazenost než zcela běžná vyzdrojovaná citace jakéhokoli díla v představení, když by se přesně v módu substituce měl dát Filip používat (autor se může zmínit a všichni u těchto nápadů, proč ne), takže v tomto je ten soud pikantní a zdaleka nejsem v tomto názoru sám. Protože Filip bude pro generace diváků už vždycky Filip, nyní mi prosím odpusťte děsivou infantilitu v příkladu z mého dětství, stejně jako Taťka Šmoula je Taťka Šmoula a Šmoulinka je Šmoulinka už 25 let (v podstatě stejně geniální myšlenka) a překladatelů dabingů Šmoulů (+ film) už také bylo vícero a nikdy žádný problém nebyl. Proč by měl být zrovna Filip nějak zvýhodněn v tomto brandování? Ať bude zvýhodněn nebo nebude, následky budou dost smutné, vlastně už je smutné se vůbec soudit, když se podobná domluva dá sepsat u kafe a někde stvrdit…

          Udělám vám radost,
          z teoretického psaní se brzy stáhnu téměř úplně (nechám si asi jen studie do programů), zaprvé z jistých rodinných důvodů, ale také se mi naskytla možnost učit se v praxi od poměrně velkých tvůrců, kteří si mě váží viditelně o dost víc než teoretici a myslí si, že bych jejich projektům mohl něco přinést, což je fajn. Rok 2013 definitivně rozhodne.

          Krásné Vánoce přeji
          a jelikož vím, že máte rád muzikály, rád Vás na nějaký, co bude mou spoluprací, rád pozvu, ať vidíte, že nejsem úplný dřevo, jen holt nejsem dobrý teoretik a kritik a vím to o sobě, protože divadlo zkrátka miluju až moc a příliš se to neslučuje, naopak nápadů, jak potěšit diváky, mám hromadu a mám toho za sebou tolik, že tu důvěru dostávám.

          24.12.2012 (0.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Petr Pavlovský

            Petr Pavlovský

            Tak vidíte Ondřeji,
            že to jde, stylisticky sice opět žádná sláva, ale syntaktické ani gramatické chyby jsem nenašel.
            Už s Vámi nebudu polemizovat, jenom naznačím slabá, resp. sporná místa ve vašem textu: „zlidovělý název“, kulhající komparace Filipa a Šmoulů (tam o žádnou slovní hříčku nejde), neologismus „brandování“, „smlouva sepsaná u kafe“ (jde o smlouvu o dost peněz, ta chce přinejmenším notáře).
            Ale nechme polemiky, je Štědrý den; dědic Novák opravdu není můj přítel ani příbuzný a Pavel Dominik mi nikdy nic zlého, pokud vím, neudělal (neznám ho), prostě nemám na té věci sebemenší osobní zájem.
            Zato mám osobně opravdu rád dobré a dobře inscenované muzikály, a proto Vaši nabídku rád přijímám, tím spíš, že jako důchodce jsem už poněkud „ze hry“. Tak mě někdy pozvěte (už ne přes iDN), třeba se strefíte do mého ne zcela běžného vkusu (mám nejraději muzikály vážné, se „špatnými konci“, jako Muž z la Mancha, West Side Story, Balada pro banditu, Na skle malované, Hvězdy na vrbě, Jesus Christ Superstar). Já se budu kochat a Ivoš, tam nahoře, bude mít ze mne radost.

            24.12.2012 (5.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Ervín O. Junák

          Avatar

          Pane Pavlovský!
          Proboha živého, máte snad nové brýle nebo co, že jste zcela ignoroval tečku a velké S na začátku příspěvku p. Doubravy? Citát, který uvádíte, se tam vůbec nenachází – kontaminoval jste dvě oddělené věty, pak není divu, že výsledná chiméra vám přijde jako “vyšinutí z vazby”. Druhá z vět je naprosto korektní („Soudit se o […] princip […] je […] ošidné a další […] případy […] začnou ohrožovat […] principy“); ta první „Jsem zvědavý na další vývoj a doufám, že zdravý.“ je sice dosti neobratně a nejspíš negramaticky elidovaná, ale při troše dobré vůle srozumitelná („a doufám, že [tento vývoj] bude zdravý“).
          I následující souvětí je sice nehezky tasemnicovitě rozkošatělé, ale v části „nikterak bych neupíral přiznání původního autorství překladu hříčky, to je v pořádku a určitě by se dalo uvádět v programech a nových překladech jako poznámka“ ukazovací zájmeno podle mého nezbytně nechybí; podmětem je tu přiznání, eventuálně autorství.

          29.12.2012 (22.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Josefe!
      18 let jsme dělali vedle sebe na témže pracovišti. Za ta léta jsem ani jedinkrát nezaregistroval, že bys pohrdl penězi, na které jsi měl nárok, ba právě naopak. Nikdy jsem to z tvé strany nepovažoval za trapné, naopak, bylo to přirozené a správné.
      Tím spíš ovšem nechápu, proč považuješ za trapné, když jiní činí totéž: berou se o peníze, na které mají dle svého názoru právo. Nejsem si samozřejmě jist, že je opravdu mají, ale to musí rozhodnout soud.
      Ať tak či tak, není tom nic opovrženíhodného, nízkého ani nemravného, není to pokus o krádež. Je to jenom snaha uplatnit svá dědická práva.
      Jde tu o paragraf platného autorského zákona, který se z valné části týká peněz – nemá smysl nad tím zavírat oči. Pokud s ním nesouhlasíš, napiš to svému poslanci. Obávám se ale, že i kdybys jej přesvědčil o potřebě zákon změnit, neuspěl by, protože náš zákon musí být v této věci kompatibilní se zákony EU.
      Jinak už po sto prvé zdůrazňuji, že zatím nikdo nikde ani jedinkrát nepopřel, že „Dominikův překlad je výtečný“. To je ovšem to poslední, co bude soud zajímat. Jeho umělecká kvalita přece na věci nemění VŮBEC NIC.

      23.12.2012 (23.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Josef Herman

      Josef Herman

      Petře,
      1. Nezaregistroval jsi, že bych pohrdl penězi, ba právě naopak, tedy buď se vyjadřuješ ale hodně neobratně, nebo mě jízlivě osočuješ z prospěchářství – proč?
      2. Vskutku pochybuji o současné logice autorského zákona, která vychází ze situace posledních sotva dvou století z tisíciletého vývoje umění, a směrem k budoucnosti evidentně naráží na rozvoj technologií a médií. Za svým poslancem kvůli tomu rozhodně nepoběžím a právníkům do řemesla mluvit také nebudu, vyjadřuji názor historika.
      3. Kvality překladu a inscenace jsem zmínil jen v souvislosti s návrhem raději nehrát než dohadovat se na tantiémách – co do toho pleteš rozhodování soudu?
      4. Za trapné považuji to, že starý překlad, jakkoli výtečný, se po víc jak půlstoletí dost dobře hrát nedá, to je normální, a dědicové původního překladatele by rádi z oživení zájmu o hru něco měli. Je z tohoto hlediska jedno, jak soudy dopadnou, nikomu nic neupírám, jen říkám, co si o tom myslím.

      24.12.2012 (2.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Je nad ránem,
        vezmu to, s dovolením, odzadu.
        ad 4. Překlad J. Z. Novák se tu hrál nepřetržitě až do loňska, v průměru jedna inscenace ročně. Nejde tedy o žádné oživení zájmu o tento titul, jde o jeho kontinuální pokračovámí.
        Píšeš, že překlad J. Z. Nováka se nedá už hrát; nejspíš máš pravdu, nechci se k tomu vyjadřovat, protože se to nedotýká merita sporu.
        Shodnu se s Tebou, že i mně je – v konkrétnosti – dost jedno, jak soudy dopadnou. Jenom si tím ověřím, zda se můj laický cit pro spravedlnost a zákonnost ztotožňuje s dnešní právní praxí, nebo ne (to je někdy docela dobré vědět).
        ad 3. Není co dodat, než hraním porušovat zákon je lepší nehrát.
        ad 2. Opět nic drastického, Tobě se platný zákon nelíbí, mně ano, nic s tím nenaděláme a zřejmě jeden ani druhý dělat nechceme.
        ad 1. Chraň pánbůh, že bych Tě z něčeho osočoval. Co jsi dostával na katedře, dostával jsi na mou odpovědnost, co jsi dostával na škole mimo katedru, dostával jsi na odpovědnost děkana. Na obé jsi měl nezpochybnitelný nárok! Nikdo Ti, doufám, nic nezá- viděl, a pokud by Ti chtěl něco upřít, měl by co do činění hned se mnou. „Hoden je dělník mzdy své.“ Pamatuješ, že za peníze pro Vás, pedagogy, jsem se vždy nekompromisně bil, dokonce jsme s Kateřinou vymysleli fintu, jak to zařídit, abychom za „prduchy“ platili menší pojistné a žádné nemocenské a mohli peníze rozdělit mezi Vás. (Jiné katedry to pak zkoušely okopírovat!)
        Až potud, vše v pořádku.
        Co mě ale nejde na rozum je, že když majitel autorských práv k překladu J. Z. Nováka trvá úplně stejně na tom, aby jeho práva nebyla porušována, Ty píšeš něco o trapnosti a snažíš se ho mravně zlehčit s argumentem, že mu jde „jen o peníze“. Možná, že mu jde i o něco jiného, ale i kdyby ne, co má být? Co je špatného na tom, jde-li někomu o peníze, na které má právo?

        24.12.2012 (3.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Pavel Trenský

      Avatar

      Myslím,
      že nejde o patent, ale spíše o cosi jako „trademark“. Google: „A trademark is typically a name, word, phrase, logo, symbol, design, image, or a combination of these elements.“ Zda se to dá v této situaci aplikovat, je ovšem složitá pravní otázka. Já sám nevěřím, že úspěch této hry zavisí na Novákově titulu. A než se to právně vyřeší, což může trvat roky, nový titul už může být tak zaveden, že jít zpátky k Filipovi jenom diváky zmate. Já sám bych navrhoval velmi rozlišný, ale „přitažlivý“ titul, jako: „Musí se jmenovat Horymír!“ (nebo třeba Kazimír apod.). Ale nejsem divadelní praktik a určitě by s tím byly problémy. A některé detaily v textu by se musely přepsat.

      24.12.2012 (22.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    14. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Ano,
      toto považuji, v obecnosti, za cestu ze slepé uličky: nepokoušet se soudně zpochybnit „trademark Filip „, ale zkusit najít alternativu. O tom, že je v divadelní praxi možná, svědčí mj. všechny ty české divadelní inscenace, jejichž představení se u nás hrála před rokem 1949 – nebylo jich málo.
      Originální Wildeův text už autorsky chráněn není, takže pokynu „některé detaily v textu by se musely přepsat“ nestojí nic v cestě.
      Ani já nevěřím, že úspěch této hry závisí jednoznačně na Novákově „fintě Filip“. Komedie se určitě dá dobře zahrát i bez ní, jakkoli znalci či pamětníci Novákova řešení by asi pociťovali jisté „sémantické prázdno“, podobné, jaké pociťují někteří diváci Cyrana, když se hraje jiný než Vrchlického překlad, nebo pamětníci, kteří vidí představení Who´s Afraid of Virginia Woolf a nedočkají zpěvu při „společenské hře“: „Kdopak by se K/k/af/v/ky bál, K/k/af/v/ky bál, K/k/af/v/ky bál, kdopak by se K/k/af/v/ky bál, K/k/af/v/ky, K/k/af/v/ky bál?“
      Jakmile by se začala komedie hrát v překladech nepoužívajích „Filipa“, výrazně by se tím zlepšila vyjednávací pozice Pavla Dominka a dalších. Dědicové J. Z. Nováka by ztratili svůj relativní monopol na Wildeovu komedii. Otázka by najednou už nestála „Filip, nebo nic“, ale „Filip, nebo něco jiného“, jakkoli to „jiného“ by bylo se steskem po Filipovi („raději bez Filipa než vůbec“).
      Pak by teprve nastala ta správná situace k jednání: obě strany by mohly zvažovat, jaký kompromis je pro ně výhodný. Divadla a P. Dominik by mohli vážit, za kolik procent z tantiém jim použití Filipa stojí. Naopak dědicové J. Z. Nováka by náhle stáli před skutečností, že budou-li nekompromisní, jejich překlad se vůbec hrát nebude a nedostanou nic!

      25.12.2012 (6.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    15. Antonín Dvořák

      Avatar

      Pane Pavlovský,
      už se dost trapně opakujete. Celá diskuse se točí v kruhu, myslím, že by bylo nejlepší ji uzavřít. Musím ale s potěšením konstatovat, že jste svou aktivní účastí v několika paralelních diskusích na toto téma hojně přispěl k propagaci nového překladu Filipa v divadelních i mimodivadelních kruzích. Skutečnost je taková, že Dominikův překlad definitivně ten starší nahradil a ten vlak už nikdo nezastaví. Překvapuje mě, že nejste schopen se na celý případ podívat z hlediska, které by Vám příslušelo, tedy z hlediska české kultury a divadla – jejich tradice a vývojových zájmů. Já teorii překladu také až tolik nerozumím, ale vím, že existuje něco jako „tradice překladového titulu“. Toho si právníci, autoři poslední úpravy autorského zákona, jaksi nevšimli. Překladatelská praxe si ale už dávno bez nich své etické řešení našla. Se zájmem budu čekat na rozhodnutí soudu i další život Wildeovy komedie na českých jevištích. To první předpovědět neumím, ale to druhé ano: Novákův překlad už má vše za sebou a Dominikův před sebou.

      26.12.2012 (11.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Je mi líto,
        že nejste sto pochopit, že proti P. Dominikovi nemám ani to nejmenší, a že uměleckou úroveň jeho překladu sebeméně nezpochybňuji (kdesi jsem dokonce napsal, že je URČITĚ LEPŠÍ, než ten 60 let starý).
        Nejsem ovšem ochoten „se na celý případ podívat z hlediska, které by mně příslušelo, tedy z hlediska české kultury a divadla – jejich tradice a vývojových zájmů“, protože to bych považoval za projev „fachidiocie“.
        Nad hledisky zájmů českého divadla (atd.) pro mne stojí „vyšší princip mravní“, tedy hledisko spravedlnosti a, jak doufám, i zákonnosti. Překladatelská, ale ani žádná jiná „praxe“, nemůže stát nad platným zákonem! Obávám se, že „ten vlak zastaví“ velice snadno výrok soudu a že to může být i „zastavení“ docela bolestivé, protože se zpětnými následky. Proto jsem si dovolil radit smírnou dohodu obou stran.

        26.12.2012 (14.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    16. Pavel Trenský

      Avatar

      Hodně se debatuje
      o překladu Wildeova dramatu. Ale odkud vlastně přišlo ono rčení? V latině filipus znamená cosi jako šťastný, tak to se dost dobře nehodí. Zde je obsažná, velmi stará diskuse o jeho původu. Rád bych věděl, zda někdo přišel s něčím novým.
      http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2716

      27.12.2012 (1.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    17. R. Charvát

      Avatar

      Dobrý den všem diskutujícím,
      rád bych se tu pokusil osvětlit dvě věci:
      Pokud vím, P. Dominik požádal už začátkem tohoto roku Adama Nováka (žádné “dědice” – papírově jsou sice dva, ale soudit se chce jeden) o schůzku, na které ho chtěl seznámit se svým záměrem vydat nový překlad Wildeovy komedie a vysvětlit mu některé sporné záležitosti, byl ovšem nevybíravě odmítnut. Tolik k radám o dohodě. Ta by byla v tomhle případě zřejmě dobrým řešením, ale bohužel…
      A za druhé: nemyslím si, že titul překladového díla by měl být v každém případě autorsky chráněn, zvláště lze-li pochybovat o „jedinečnosti“ Novákova řešení, a to v tomto smyslu: výsledek jedinečné (avšak odvozené) tvůrčí jazykové činnosti profesionálního překladatele, kterou je umělecká reprodukce originálu, může být za jistých podmínek opakovatelný (a tedy eticky přípustný), nejde-li o pouhou náhodnost ve výběru z variant řešení, ale kdy na základě objektivních okolností jde buď o jedinou možnost, nebo o optimální variantu z výběru. Za takovou přípustnou opakovatelnost můžeme považovat např. titul „Sen noci svatojánské“ (Twelfth Night), který použilo několik překladatelů po sobě. – Výstižně se k tématu vyjadřuje i Jiří Levý ve své knize Umění překladu: „Tlak překladatelské tradice se nejsilněji uplatňuje a je do značné míry závazný v případech, kdy překladatelské řešení dřívějších generací se již stalo součástí českého kulturního povědomí, jako např. u okřídlených rčení a pojmů, u knižních titulků apod. Pokud starší řešení vyhovuje a nové znění není výrazně lepší, je v těchto případech zbytečné a škodlivé se od něho odchylovat, protože se tím rozkolísávají tato vžitá kulturní fakta; někdy je ostatně síla tradice taková, že je překladatel proti ní bezmocný.” Ergo: Z pohledu snahy P. Dominika o nalezení optimálního řešení (snaha P. Pavlovského přesvědčit, že nalezení jiného řešení mimo okruh „Filipa“ je hračkou, není možné brát vážně) a jeho prokazatelného, leč marného pokusu se s A. Novákem domluvit, stojí věc najednou překvapivě jasně: Není zbytí, řešení je jedno a P. Dominik se ve smyslu Levého vyjádření o „zbytečnosti a škodlivosti odchýlení od staršího řešení“ nedotýká ničích práv, pouze vychází z inteligentního, předem důkladně zváženého a kulturně tradičního pohledu na věc. (Přesto se pokusil o předběžnou dohodu, ale neuspěl.) – Další případnou argumentaci k tomuhle tématu zde myslím uvedl rovněž Rudolf Leška.
      Mimochodem: v několika evropských jazycích vyšla Wildeova hra v nových překladech a se zachováním staršího názvu – a nikde nedošlo k žalobám. Ostatně se domnívám, že komentáře k tomu, co je v překladu možné a přípustné, by se měly ponechat těm, co tomu opravdu rozumějí – tedy zkušeným překladatelům a translatologům.

      PS.: ČT nedávno uvedla dokument k jubileu výtvarníka Th. Pištěka “Byl jsem při tom”. Stejně se jmenuje i dabovaná verze filmu H. Ashbyho, která vznikla v ČT roku 1985, i pozdější v produkci televize Nova, ale i překlad novely Jerzyho Kosinského “Being There”, který pořídil J. Jirák, a letošní dramatizace uváděná v Divadle na Vinohradech. Na vzniku zmíněných verzí se podíleli minimálně tři překladatelé – jelikož ctí tradice a mají daleko k tomu, čemu se říká “česká malost” – navzájem na sebe žalobu nepodali a neučinili tak ani v případě zmíněného dokumentu.

      27.12.2012 (14.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        „…snaha P. Pavlovského přesvědčit, že nalezení jiného řešení mimo okruh „Filipa“ je hračkou, není možné brát vážně…“
        Takové hloupé tvrzení by opravdu nemohlo být bráno vážně. Žádám proto pana Charváta co nejdůrazněji, aby kdekoli, v jakémkoli mém textu, našel a ocitoval pasáž, kde takový nesmysl tvrdím.
        Pokud vím, vždy jsem pouze poukazoval na to, že takové řešení je (bez ohledu na uměleckou zdařilost) možné, protože v českém divadelnictví fungovalo po celou první polovinu minulého století.
        Dále pak, že se pravěpodobně jiná, stejně kvalitní substituce, nedá v češtině najít, a proto by bylo dobré se s majiteli autorského práva na řešení pomocí jména Filip (zdaleka na ovšem pouze v názvu hry) smírně domluvit. Toť vše!

        27.12.2012 (14.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    18. Pavel Trensky

      Avatar

      Pane Charváte,
      dovoluji si upozornit, že Twelfth Night nemá s Noci svatojánskou co dělat. Jde o dvě úplně jiná dramata: Twelfth Night or Whatever You Will, který se někdy překládá jako Večer tříkrálový, někdy jako Cokoli chcete a někdy jako obojí. Sen noci svatojánské je v originále Midsummer Nights´ Dream. Zatímco první drama se odehrává v zimě, druhé v létě. Ať se na to díváme jakkoli, v žádném případě nejde o analogii s Filipem.

      27.12.2012 (17.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    19. Pavel Trensky

      Avatar

      Aby nedošlo k dalšímu nedorozumění:
      Sen noci svatojánské není žádný tvůrčí překlad, ale překlad prakticky doslovný. Jde o původně pohanský svátek slunovratu a v angličtině, stejně jako v češtině, došlo k jeho katolizaci. Místo Midsummer Night se někdy užívá St. John’s Night nebo St. John’s Eve. Jediný alternativní překlad by byl Noc letního slunovratu, k čemuž by se sotva kdo odhodlal.

      27.12.2012 (18.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • R. Charvát

        Avatar

        Pane Trensky,
        samozřejmě, to tam zůstalo chybně z korektury širšího textu, omlouvám se. A: pochopitelně že nejde o „tvůrčí překlad“, ale mně šlo o doklad, že „opakovatelnost názvu může být eticky přípustná“.
        PF 2013

        01.01.2013 (23.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    20. R. Charvát

      Avatar

      Pane Pavlovský,
      v tom případě jsem asi chybně vyhodnotil Vaše posouzení možnosti vyhnout se „fintě Filip“ ve Vašem úvodním odstavci z 25.12.2012 (6.37), napsaném zjevně lehčím perem.

      „Ano, toto považuji, v obecnosti, za cestu ze slepé uličky: nepokoušet se soudně zpochybnit “trademark Filip “, ale zkusit najít alternativu. O tom, že je v divadelní praxi možná, svědčí mj. všechny ty české divadelní inscenace, jejichž představení se u nás hrála před rokem 1949 – nebylo jich málo.
      Originální Wildeův text už autorsky chráněn není, takže pokynu „některé detaily v textu by se musely přepsat” nestojí nic v cestě.
      Ani já nevěřím, že úspěch této hry závisí jednoznačně na Novákově “fintě Filip”. Komedie se určitě dá dobře zahrát i bez ní…“

      Jde o to, že pokud další překladatel dospěje k závěru, že každé jiné řešení je horší a hru by tím jen poškodil, pak není-li dohoda možná, ocitá se v situaci, kdy „není zbytí, řešení je jedno a P. Dominik se ve smyslu Levého vyjádření o ,zbytečnosti a škodlivosti odchýlení od staršího řešení‛ nedotýká ničích práv, pouze vychází z inteligentního, předem důkladně zváženého a kulturně tradičního pohledu na věc“.

      Myslím,
      že to je významný posun od názoru, že by se měl vyrovnat s postojem druhé strany „take it, or leave it“ a pokusit se o jinou cestu. Postoj překladatele se má řídit absolutním posouzením možností nejlepšího překladu a neodchylovat se od něj (neškodit hře) jen proto, že se mu do cesty stavějí překážky. Jde o nuanci, která může zprvu vypadat jako snadno překonatelná drobnost, ale ve skutečnosti je obrovsky důležitá. Hrát Wildea bez Filipa – to je, jako byste hru zbavil čehosi velmi důležitého. Odmávnout to tvrzením, že jde jen o jakési „sémantické prázdno“, které by snad divák pociťoval, je přesně to zlehčení, které bychom si neměli dovolit.

      01.01.2013 (23.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Vážený pane kolego,
        jistě jste si, podobně jako už mnozí jiní účastníci této polemiky, povšiml, že se už delší dobu točíme v kruhu. Je to tím paradoxnější, čím jsou naše estetické, resp. umělecké názory bližší, ba téměř totožné.
        Příčina je přitom velice prostá a snadno ji nahlédnete, posuneme-li se do metaroviny a podíváme-li se nikoli na předmět sporu, ale na samotný spor, na jeho vedení. Prakticky všichni moji oponentni (s výjimkou R. Lešky, který je právníkem) totiž znovu a znovu opouštějí „právnické hřiště“, na kterém jsem spor otevřel, a unikají na hřiště jiné, umělecké. Tam ale já za Vámi jít nechci, protože by to nemělo smysl: naše „umělecké názory“ se prakticky neliší a hlavně – ony se vůbec sporu nedotýkají, protože v něm nejde o estetiku, nýbrž o etiku!.
        „…pokud další překladatel dospěje k závěru, že každé jiné řešení je horší a hru by tím jen poškodil, pak není-li dohoda možná, ocitá se v situaci, kdy „není zbytí, řešení je jedno a P. Dominik se ve smyslu Levého vyjádření o ´zbytečnosti a škodlivosti odchýlení od staršího řešení‛ nedotýká ničích práv, pouze vychází z inteligentního, předem důkladně zváženého a kulturně tradičního pohledu na věc“.
        Právě v této pasáži jste se dopustil onoho fatálního přeskoku z jednoho hřiště na druhé. Dokud tvrdíte, že každé jiné řešení než to s Filipem je umělecky horší, máte pravdu a jste na půdě uměleckých hodnot. Jakmile ale napíšete „…P. Dominik se … nedotýká ničích práv“, jste na půdě hodnot etických, na půdě práva. On se totiž něčích práv dotýká, a to velmi!
        Představte si – pro názornost – fiktivní situaci okolo vynálezu mobilu. (Fiktivní, vůbec tomu nerozumím!) Objevitel (vynálezce) by si ho patentoval a po všech uživatelích by požadoval zákonnou úhradu. Jiní výrobci a jejich vývojáři by se namáhali, aby vymysleli jiný systém, který by dokázal fungovat stejně dobře nebo dokonce lépe. Leč, nezdařilo by se jim to. Dokonce by třeba i experimentálně dokázali, že jiný, stejně funkční systém se prostě vyvinout nedá, že to nedovolují fyzikální zákony na planetě Zemi. Myslíte, že by mohli s touto argumentací přijít k soudu a chtít po něm, aby stáhnul ochranu z patentu vynálezce? Protože se nic stejně kvalitního nedá vymyslet?
        Pohopte, soud vůbec nezajímá, jestli se něco vymyslet dá nebo nedá! Soud zajímá jediné: je konkrétní vynález (objev, řečení, koncepce, systém) autorky chráněn? Vztahuje se na něj autorská ochrana?
        Rozhodne-li soud, že ano, není už dál co řešit! Nový překladatel se buď s dědici dohodne, anebo bude jeho překlad ochuzený. Je lepší ale ochuzený překlad než překlad částečně kradený!

        02.01.2013 (7.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    21. Pavel Trenský

      Avatar

      Přikládám
      velmi podrobný rozbor překladů titulu v jiných zemích, který myslím pomůže usměrnit tuto vleklou debatu.

      The Importance of Being Earnest’s popularity has meant it has been translated into many languages, though the homophonous pun in the title („Ernest“, a masculine proper name, and „earnest“, the virtue of steadfastness and seriousness) poses a special problem for translators. In a study of Italian translations, Adrian Pablé found thirteen different versions using eight titles. Since wordplay is often unique to the language in question, translators are faced with a choice of either staying faithful to the original—in this case the English adjective and virtue earnest—or creating a similar pun in their own language.
      Four main strategies have been used by translators; the first leaves all characters‘ names unchanged and in their original spelling, thus the name is respected and readers reminded of the original cultural setting, but the liveliness of the pun is lost. Eva Malagoli varied this source-oriented approach by using both the English Christian names and the adjective earnest, thus preserving the pun and the English character of the play, but possibly straining an Italian reader. A third group of translators substituted Ernest with a name that also represents a virtue in the target language, favouring transparency for readers in translation over fidelity to the original. For instance, in Italian, these versions variously call the play L’importanza di essere Franco/Severo/Fedele, the given names being respectively the values of honesty, propriety, and loyalty. French offers a closer pun: „Constant“ is both a first name and the quality of steadfastness, thus the play is commonly known as De l’importance d’être Constant, though Jean Anouilh translated the play under the title: Il est important d’être Aimé („Aimé“ is a name which also means „beloved“). These translators differ in their attitude to the original English honorific titles, some change them all, or none, but most leave a mix partially as a compensation for the added loss of Englishness. Lastly, one translation gave the name an Italianate touch by rendering it as Ernesto; this work liberally mixed proper nouns from both languages.

      02.01.2013 (2.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,