Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak je důležité mít… peníze!

    Petr PavlovskýKlasická cizojazyčná dramata získávají v češtině dříve či později, v procesu překládání, „standardní“ český název, který je vžitý, ačkoli napoprvé samozřejmě nebyl.

    Sládkovy názvy her W. S. užívali a užívají překladatelé dodnes. Kupř. Sen noci svatojánské (použil i Trnkův film), název, který není vůbec, vzhledem ke znění originálu, samozřejmý. Tu a tam to někdo něco i zkusí změnit. Například Sládkův překlad Twelfth Night – Večer tříkrálový – zkusil v 70. letech Alois Bejblík změnit na Komedie masopustu. Cca 25 let to režiséři pokoušeli (nejvíc asi J. Kačer), ale nakonec to zůstalo maximálně jako podtitul – Večer tříkrálový aneb Komedie masopustu (Pardubice).

    Slovácké divadlo v Uherském Hradišti teď uvedlo v překladu Pavla Dominika komedii O. Wildea, jejíž název, plný ironie, zní The Importance of Being Earnest (1895). Titul pracuje s tím, že slovo earnest není v angličtině pouze jménem vlastním (Earnest – Arnošt), ale je i jménem obecným ve významu svědomitý (seriózní, vážný); pánští hrdinové kusu jsou ovšem pravými opaky těchto charakteristik.

    Wildeova komedie se u nás samozřejmě hrála už od počátku minulého století, a to pod různými, nepříliš uspokojivými názvy jako Benberiáda, Můj přítel Bunbury atp. Po válce ale přišel J. Z. Novák s geniální, jedinečnou, v češtině jinak nedosažitelnou substitucí: idiom anglický, pracující s bisemií jména obecného a vlastního, nahradil idiomem českým, který činí totéž. Jistě, je zde významový posun – mít Filipa neznamená v češtině být seriózní, ale být chytrý – leč: v obou případech jde o cosi pozitivního, na čem by mladé dámy mohly u svých nápadníků trvat zcela pochopitelně! A tak už přes šedesát let zní standardní český název této hry Jak je důležité míti Filipa. Překlad J. Z. Nováka se od roku 1950 hrál – dle údajů DÚ – 55krát. Nikdy žádný jiný!

    V českém překladatelském kontextu jde o případ ojedinělý, srovnatelný snad jenom s kongenialitou překladu titulu Who is Affraid of Virginia Woolf českým Kdopak by se Kafky bál. Je to prostě malý překladatelský zázrak a jako s takovým je třeba se s ním smířit. Smířili se s tím dokonce i Slováci – užívají ten název – poslovenštěný – také; jenom Poláci mají Brat marnotrawny (Č. Těšín, 1990).

    Jsem přesvědčen, že tvůrčí gesto J. Z. Nováka, patrně nejzdařilejší za celou jeho kariéru, je tak jedinečné, tak obdivuhodné a z překladatelského hlediska záviděníhodné, že si trvalou autorsko-právní ochranu zaslouží. Pokus Hradišťských překladatelův název využít, obejít autorské právo přehozením slov na Jak důležité je mít Filipa považuji proto za nejapný pokus zcizit autorská práva.

    Pro plebejskost českého prostředí je to případ příznačný: ukrást někomu cihlu ze stavby, to by bylo fuj! Ale ukrást nádhernou, šťastnou a neopakovatelnou myšlenku, to je úplná samozřejmost. Přirozená obrana okrádaného, jeho snaha uplatnit své vlastnické právo, je pak interpretována jako nekulturní a malicherná, nízká zištnost.

    Předpokládám ovšem, že divadlo není povinno kontrolovat, zda od překladatelovy agentury nekoupilo „kradené zboží“, tedy zda se nový překladatel majiteli práv na titul vyrovnal. Není totiž jasné, proč se dědicové J. Z. Nováka neozvali už tehdy, když P. Dominik svůj překlad pod „jejich“ názvem Jak důležité je mít Filipa vydal knižně (Pistorius a Olšanská, 2012).

    Autorská práva byla po mém soudu porušena už v tom okamžiku, kdy se někdo podepsal pod jakýkoli „ponovákovský“ překlad Wildeovy hry se jménem Filip v názvu (kupř. Není Filip jako Filip), protože v substituci jména Earnest jménem Filip je jádro Novákova geniálního nápadu.

    Náhradnímu uhersko-hradišťskému názvu Jak důležité je ho mít… chybí právě to „důležité“ – Filip: Chytrost nahradila vychytralost, vtip byl nahrazen vulgarizující narážkou.

    /O kauze jsme na i-DN již psali 13. října v textu Kdo ho má?/


    Komentáře k článku: Jak je důležité mít… peníze!

    1. Libor Vodička

      Profilový obrázek

      Pane Pavlovský,
      už to začíná být poněkud jednotvárné. Když už se opakujete Vy, jako zaseklá gramofonová deska, nebudu alespoň já stejně pošetilý. Takže jen dovětek k tomu titulku. Pavel Dominik za svůj překlad, který je zcela srovnatelný s jeho jinými překlady, tj. je vynikající, zcela současný jazykem i stylem, od divadla dostal naprosto standardní honorář, který se věru nepohybuje – jak je ostatně v naší zemi v tomto oboru zvykem – v závratných výšinách. Snad trošku zklidní Vaše čecháčkovství, které z toho titulku očividně leze jako sláma z bot, ujišťuji Vás, že z toho honoráře nikterak nezbohatne. Ani nikdo jiný. Kromě běžné mzdy, která je docela hluboko pod průměrem, na tomto kuse nikdo nic jiného nevydělá. Vaše představy jsou – jako i u jiných věcí – zcela pod vlivem bludu.
      Máte-li ještě něco nového, prosím formulujte, argumentujte, pište, publikujte. Ale tohle se spíše podobá dětskému hraní s kopírkou.

      14.11.2012 (14.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Milý pane Vodičko!
      Až do mých 45 let mi jiní nařizovali, co mám nebo nemám či nesmím psát. Pak jsem se ale, ke svému milému překvapení, dožil převratu a od té doby si píši a dá-li Bůh až do smrti budu psát co budu chtít a Vy jste ten poslední, koho bych se dovoloval.
      Pokuste se ale pochopit, že ty peníze v titulku mého článku v DN č.19 jsou pouhá metafora, že mi o ně vlastně nejde (já dědicem J. Z. Nováka skutečně nejsem, neznám je a nejsem s nimi „spřažený“).
      Jde mi jen a jen o princip – o respektování autorského práva. Z hlediska tohoto principu je zcela lhostejné, jakými kvalitami slyne překlad P. Dominika. I kdyby byl sebekvalitnější, i kdyby čněl nad Novákovým jako teorie relativity nad zákony Newtonovými, na věci to nic nemění. Ten název (a o nic jiného nejde) je prostě Novákův, bez jeho tvůrčího gesta by neexistoval. Na ten nápad s Filipem má, podle mého názoru, Novák prostě PATENT a patenty jsou nezcizitelné!
      Takže: dokud dědici Nováka nedají svolení, nesmí ten název nikdo použít, a to za žádné peníze! Oni totiž nejsou povinni to právo nikomu prodat (ani „pronajmout“), podobně jako nikdo není povinen nikomu prodat svůj pozemek. Je to dokonce ještě horší: pozemek je možno ve veřejném zájmu ze zákona VYVLASTNIT. Autorské právo ne! To je možné pouze pošlapat či ukrást!

      14.11.2012 (15.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Libor Vodička

      Profilový obrázek

      Já Vám, pane Pavlovský,
      nebráním v tom, abyste psal cokoliv kamkoliv. To jste špatně pochopil mou předposlední větu. Ale je to moje chyba, nevyjádřil jsem se přesně. Chtěl jsem Vás poprosit, zda-li je možné neopakovat tu stále dokola totéž. Působí to totiž zvláštně aktivisticky. Jeden by začal pochybovat o Vaší nestrannosti a „objektivitě“. A to byste přece nechtěl.
      Anebo mám očekávat jakýsi „nášup“ i příští měsíc?

      14.11.2012 (15.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Nevadí mi, pane Vodičko,
        budu-li považován za „aktivistického“, beztak nevím, co to znamená a proč je to pejorativum. (Za „aktivistické“ byly za I. republiky označovány německé polit. strany, které byly loyální k ČSR – na rozdíl od Henleinovců.)
        Nestranný ovšem jsem, tedy v tom smyslu, že hájím shora uvedený princip autorského práva bez ohledu na to, kdo je jeho držitelem – nikoho osobně neznám a znát ani nechci. Dá se tomu říkat i objektivita.
        Na tomto svém názoru budu samozřejmě trvat (nejste jediný, s kým o tom polemizuji, mám i kvalifikovanější odpůrce – např. jednoho ze svých nejlepších absolventů, který je zároveň zavedeným právníkem), a budu jej nadále veřejně hájit, minimálně do doby, kdy rozhodne soud.
        Rozhodne-li v neprospěch mého názoru, nijak mě tím sice nepřesvědčí, ale zmlknu, protože soud je v demokracii třeba respektovat.

        14.11.2012 (18.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Libor Vodička

          Profilový obrázek

          Milý pane Pavlovský,
          nahlédneme-li do slovníku cizích slov (můžete jakýkoliv, najdete to všude, nejedná se o nijak neužívaný termín), pod slovem aktivista se skrývá tento význam: neobyčejně činný člen v něj. organizaci, hnutí n. vůbec ve veřejné činnosti; člen pověřený aktivizováním celku k něj. akci; pracovník volně připojený k organizovanému celku pro urč. úkoly; (hanl.) kdo má kladný postoj k cizonárodní vládě a k činné účasti v ní. Ale o fašistech nehovoříme, nebojte.
          Co se týká Vašeho neochvějného a nevyvratitelného přesvědčení, na to opravdu už není co dodat a veškerou diskusi s Vámi končím, neb taková postrádá smyslu a pomalu se nám dostává za hranice zdravého lidského jednání. Odborně se tomu říká Dunning-Kruger efekt, jinými slovy: hloupost. Vaše hloupost.
          Srdečně Vás zdravím!

          14.11.2012 (21.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Ponechme to, prosím,
      na pravomocném rozhodnutí soudu! Souhlasíte?

      14.11.2012 (22.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Libor Vodička

      Profilový obrázek

      Ale jistě.

      14.11.2012 (22.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Eva Stehlíková

      Profilový obrázek

      Milí oba,
      to je zajímavý problém a je škoda, že se odehrává v této poněkud bulvární podobě. Jistě si pamatujete, že když vydal Jindřich Pokorný svůj překlad Cyrana, četli jsme s nesmírným potěšením:

      Svůj širák odhazuji v dáli
      a s grácií. Tam leží on.
      Odkládám svůj plášť opršalý,
      sepnutý párem zašlých spon,
      a tasím kord. Jen žádný shon,
      hned v úvodu boj nerozhodnu,
      pointa je mi nad zákon:
      na konci poslání vás bodnu!

      Jestli se nepletu, považovali jsme toto „zcizení“ za další geniální nápad a velkou poctu Vrchlickému. Nebo se mýlím a ziskuchtiví dědicové se neozvali? Inu, přesto doufám, že až vznikne nový překlad Albeeho hry, překladatel „zcizí“ ten další chytrý nápad a dědicové to budou považovat za čerstvý vavřínový věnec na hrobu vynikajících překladatelů Ljuby a Rudolfa Pellarových.

      15.11.2012 (8.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Děkuji Evo, jenom nevím, jestli jste pro II. internacionálu nebo proti,; resp. pro nebo proti dodržování autorských práv i na originální překlad titulu.
        Nejsem si jist, jestli hodnotíte „ziskuchtivost“ dědiců neutrálně nebo negativně.
        Já, jako konzervativec, ji samozřejmě hodnotím pozitivně, stejně jako dědické právo vůbec (při jeho uplatňování jde samozřejmě vždy m.j. o zisk – vedle práv k nakládání s daným statkem). Nesdílím názor některých francouzských utopických socialistů, že dědické právo je třeba zrušit a tím dosáhnout všeobecné spravedlnosti na tomto světě.
        Proto pokud by někdo nově přeložil Albeeho hru a jako titulu by použil bez souhlasu dědiců Pellarových název Kdopak by se Kafky bál, považoval bych to za sprostou zlodějnu.

        15.11.2012 (18.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Dušan Hübl

      Profilový obrázek

      Debata o přeloženém názvu jedné stařičké hry dostala docela grády, tak si ji dovolím ještě jednou popíchnout svou troškou do mlýna. Srovnání se Cyranem kulhá. Jindřich Pokorný vydal svůj překlad tuším roku 1971, kdy již majetková práva pana Vrchlického dávno minula. Takže ať již to byla pocta nebo zcizení, jeho dědicové měli stejně smůlu. V případě Albeeho a Pellarových by jistě šlo o jinou situaci, i když „Kafku“ použili vlastně jako podtitul k standardnímu překladu původního názvu. Nový překlad, který by jejich dědicům zamotal hlavu, zatím nevznikl.

      Malá oprava k samotnému článku: Wildova hra se u nás – kromě mnoha uvedení v Novákově překladu – hrála dvakrát v kolektivním překladu studentů translatologie z roku 2004: v Jihočeském divadle pod názvem „Není Filip jako Filip“ (2006) a v Divadle Rity Jasinské pod názvem „Je důležité být (s) Filipem!?“ (2008). Teď se tedy hraje v Uherském Hradišti a v Ostravě v překladu Pavla Dominika. Já osobně souhlasím s názorem, že Jiří Z. Novák jako autor geniálně přeloženého názvu hry má právo na jeho autorskou ochranu. Na druhou stranu za skoro 70 let používání ten název zlidověl natolik, že by překladatelovi dědicové dnes snad mohli povolit jeho použití i pro jiné překlady. Třeba s podmínkou, že Novák bude jako jeho autor uveden v knižních vydáních nebo v programech k inscenacím. Myslím, že se i tak najde dost inscenátorů, kteří budou úmyslně volit archaičtější vyznění a vyberou si Novákův překlad hry. Jenže mně se to kecá, když dědicem nejsem…

      20.11.2012 (14.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Příklad s Cyranem použila prof. Stehlíková, já bych to neudělal, protože vím, že J. V. zemřel v roce 1912, takže dědicové J. V. měli práva do roku 1962, a když jsme po vstupu do EU převzali autorskoprávní zákony EU, tak se to prodloužilo do 1982 a zase bylo pozdě.
      Pokud jde o ty studentské překlady, ani ty nejsou, podle mě, „košer“, protože nejenom v názvu, ale i v textu pořád využívají cizí nápad: Oběma dívkám jde přece – v českém paradigmatu – o to, aby se nápadníci jmenovali Filip. Ale v tom vlastně spočívá ten Novákův „fígl“, ne jenom v názvu hry!.
      Překladatelovým dědicům se vůbec nedivím. Oni prostě chtějí, aby se hrál Novákův překlad. Ten název, to je vlastně jen jeho „ochranná známka“, protože podstata je ve využívání jména Filip v textu, v dialozích!
      Jakmile by dali souhlas k užívání Novákova názvu k jiným překladům, budou se samozřejmě hrát ty jiné překlady, které ovšem budou bezostyšně využívat nejenom Novákův název, ale i ten nápad mluvit o Filipech!

      20.11.2012 (14.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. J

      Profilový obrázek

      Bylo by pěkné,
      kdyby pan Pavlovský aspoň neprznil angličtinu, jakkoli mu to vskutku nikdo zakazovat nemůže a redakce DN zase nedokáže: ta Albeeho hra se jmenuje Who’s Afraid …, ne „Who is Affraid“; a earnest je v angličtině pouze adjektivum, vlastní jméno je stejně jako na kontinentu Ernest.

      Dovolím si rovněž poukázat na to, že kvituje zřejmě se souhlasem, že Slováci Novákovo řešení převzali nepochybně bez tantiém, zatímco dnešním Čechům totéž upírá.

      21.12.2012 (22.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Kdybyste nebyl (-a) anonym,
      snad bych se vám za svou neznalost i omluvil. Má angličtina je vskutku chatrná (což až do mých 45 let bylo dost jedno), ale jistě uznáte, že na meritu sporu to nic nemění.
      S tím „pouze“ adjektivem to bude horší, protože O. Wilde předepisuje, že dotyčná postava se jmenuje Earnest, a ne že je earnest. Oba mladíci se pak chtějí nechat překřtít na Earnest. Musí jít proto o substativum. Podstatné je, že ve zvukové podobě jde o absolutní homonymum.
      Pokud jde o stav na Slovensku, jak víte, že za použití Filipa dědicové J. Z. Nováka nic nedostávají? Ptal jste se jich? Máte pravdu, že by dostávat měli, a to od roku 1949 až do roku 2071. Něco už bude asi promlčeno, ale něco by možná ještě mohli dostat dodatečně!

      22.12.2012 (1.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • EOJ

        Profilový obrázek

        Tak znova:
        Wilde předepisuje jméno Ernest bez A – je to pouze homofonie, Earnest se nejmenuje nikdo.

        Vím to podle toho, co vím o autorském právu: název díla ani řešení slovní hříčky není něco jako patent nebo ochranná známka, které byste si mohl zaregistrovat pro konkrétní zemi a vybírat za něj licenční poplatky.

        29.12.2012 (21.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Jedinečnost této kauzy
      spočívá v tom, že ačkoli je celý nový překlad samozřejmě lepší (je aktuální), tu fintu s Filipem musel převzít, protože nic srovnatelně šikovného se v češtině vymyslet prostě nedá.
      Jediné možné pozitivní řešení je po mém soudu smírná dohoda Pavla Dominika s dědici na nějakém klíči, podle kterého by se tantiémy rozdělily. („Klíč dohodou“, nemusí to být zrovna půl na půl.)
      Jinak po mém soudu nezbývá, než hrát nový překlad (nové překlady) bez jména Filip, což znamená vrátit se k praxi před Novákovým „objevem“ – před rok 1949. Takových, jistěže výtečných překladů mohou pak být tucty, ale všechny budou mít nemilý handicap: Homonymum Filip (jmenovat se Filip – mít Filipa) budou postrádat. A tak to bude až do roku 2071, kdy končí autorská práva dědiců J. Z. Nováka.

      23.12.2012 (1.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,