Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Time Out Petra Pavlovského (No. 49)

    Jak je důležité míti Filipa v Uherském Hradišti

    Advokát Rudo Leška polemizuje se svým bývalým pedagogem z KDV FF UK k článku v DN 19/2012 Jak je důležité mít… peníze!.

    Rudo Leška. FOTO archiv

    R. L.: Ono je to na diskusiu, či autorským právom chrániť samotný titul prekladaného diela. Má to súťažný aspekt – každý divák vie, čo je Ako je dôležité mať Filipa. Priznaním autorského práva titulu preloženého diela ale staviame druhého prekladateľa do situácie, že nemôže divákom povedať, čo je vlastne predmetom jeho prekladu (nemôže predsa divákom hovoriť To je tá slávna Wildeova komédia, ktorá s adotera zhrala pod titulom, ktorý bol preložený inak, ale nemôžem prezradiť ako) a situáciu nerieši ani uvedenie originálu, lebo nie každý vie anglicky a navyše čo s prípadom, keď je to z málo známeho jazyka.

    Je to kvalitatívne iná situácia, než keby išlo o titul vlastného diela – napríklad Smrť sa volá Engelchen. Tam je legitímne požadovať po inom spisovateľovi, aby si pre svoje vlastné dielo našiel iný titul a neparatizoval na slávnejšom cudzom románe (hoci v prípade menej tvorivých titulov tu vznikajú tiež interpretačné ťažkosti). V prípade prekladu však nejde o titul vlastného diela, ale o titul preloženého, t. j. cudzieho diela.

    P. P.: Vaše námitka, Rudo, neplatí, protože ta hra se u nás hrála prvních 50 let pod jinými názvy, než Jak je důležité míti Filipa.

    R. L.: Nemôžem s Vami súhlasiť. Tá námietka platí všeobecne, nebola myslená len konkrétne na tento prípad (hoci aj tu tak trochu platí, lebo tie staré preklady titulu dnes bežný divák určite nepozná). Vo Vašom článku sa inak vyskytuje jedna nesprávna premisa, a to, že je zavrhnutiahodné, resp. v rozpore s autorským právom, ak niekto ukradol geniálnu myšlienku. Lenže to je všeobecne pestovaný omyl. Autorské právo nechráni myšlienky, a to ani myšlienky geniálne (viďte § 2 ods. 6 českého AZ)! Autorské právo chráni tvorivé vyjadrenie literárneho diela. Autorským právom preto podľa mňa nemožno chrániť (hoci geniálny) prekladateľský nápad (prekladateľské riešenie konkrétnej frázy), tak ako ním nemožno chrániť napríklad (hoci geniálny) námet.

    P. P.: Dobře, nejde jen o překladatelovu MYŠLENKU, ale o její zhmotnění ve větě Jak je důležité míti Filipa. Předmětem ochrany má být tato, nesporně originální a původní věta!

    R. L.: Lenže autorské právo chráni literárne diela, nie slová alebo vety ako také. To inak aj k debate na iDN, kde písal Vladimír Hulec úvahy na tému ochrany slova robot. Tým nevylučujem, že súčasťou ochrany je i časť diela (úryvok z diela, v krajnom prípade aj krátky úryvok, napr. verš), ale s titulmi býva problém všeobecne (nielen s tými preloženými titulmi). Tradične sa napr. v USA alebo v Británii titulu diela zo zákona žiadna autorskoprávna ochrana nepriznáva (Súdny dvor EÚ naznačil, že táto britská prax nemusí byť v súlade s právom EÚ, ale to nechajme teraz stranou). Úlohou titulu je totiž predovšetkým identifikovať obsah – je to určitý fakt, informácia, s ktorou je nutné při referencii na dielo pracovať. Ak mu ochranu priznáme, dopúšťa sa neoprávneného použitia každý vydavateľ televízneho programu, lebo v ňom neoprávnene rozmnožuje autorské diela – tituly televíznych programov (či už preložených alebo nie). Nabádam teda v tomto smere k obozretnosti – na tému práva k titulom (nem. Titelrecht) sú koniec-koncov popísané celé knihy.

    Inými slovami, titul má požívať predovšetkým ochrany nekalosúťažnej, lebo funguje tak trochu ako ochranná známka. A v tom je kameň úrazu. Myslím, že titul prekladaného diela označuje práve to prekladané dielo, a nie preklad, ktorý je len spracovaním (zmenou) prekladaného diela. Ak spotrebiteľ počuje titul Jak je důležité míti Filipa, predstaví si Wildeovu hru, nie Novákov preklad. Ak dáme ochranu preloženému titulu, vylučujeme všetkých ostatných prekladateľov z efektívnej súťaže, lebo nemajú ako spotrebiteľovi povedať, čo vlastne preložili, a musia si vymýšľať nezmyselné tituly. A ten desiaty prekladateľ už bude musieť prísť so somarinou, len aby titul preložil inak. To podľa mňa nikam nevedie. Ale pripúšťam, že ten pohľad môže byť dvojaký, ani my v kancelárii sa na tom nevieme zhodnúť. Jako sa vraví, čo advokát to dva názory.

    P. P.: Ale co moje námitka, že Wildeova hra se do roku 1950 hrála u nás půl století pod jinými názvy než Jak je důležité míti Filipa? To dokazuje, že právě tento název pro identifikaci hry nutný není! Kdyby si to J. Z. Novák nevymyslel, nehrálo by se to pod „jeho názvem“ do dneška!

    R. L.: To je pravda, ale divák je za 60 rokov zvyknutý práve na tento názov a má právo na to, aby mu bolo povedané, aká hra sa uvádza. Ako má potom divadlo inzerovať, že ide o tú istú hru, keď musí zamlčať tento vžitý názov?

    P. P.: Ale proč tvůrce, který si ten vžitý název, zcela nepodobný názvu originálnímu, vymyslel a u svého překladu jej zavedl, na něj nemá mít autorské právo?

    R. L.: Predovšetkým preto, že je to názov cudzieho, a nie jeho vlastného diela. Myslím, že nesmie zneužívať svojho prekladateľského nápadu na to, aby obmedzoval súťaž na „trhu s prekladmi“ cez zákaz používať titul. A myslím, že to nie je ani v záujme rozumného usporiadania vzťahov (čomu má právo ako také slúžiť), aby existovalo 10 rôznych názvov jednej hry kvôli šikovnosti alebo kapricu toho prvého alebo najnápaditejšieho, a to tým skôr, ak je jeden názov celkom vžitý.

    P. P.: Existence celé řady různých českých titulů téže cizí hry je běžný jev, srov. Večer tříkrálový /Komedie masopustu/, Veta za vetu /Půjčka za oplátku/, Konec vše napraví /Konec dobrý, všechno dobré/ atd.

    R. L.: To iste áno, ale mne to pripadá, jako keby niekto vymyslel nový český názov pre nejakú objavenú rastlinu, a potom zakazoval ostatným, aby použili časť toho názvu na iné rastliny toho istého druhu. Ak povieme, že autorským dielom je titul sám o sebe, môže to viesť k dosť absurdným výsledkom, predovšetkým teda při tých prekladoch.

    P. P.: Dědicové J. Z. Nováka nebazírují pouze na tom titulu, pokud je dobře chápu (neznám je), oni bazírují na celém překladu, včetně titulu. Chtějí, aby to bylo chráněné jako celek (i se jmény postav fungujícími v dialozích – Filip), aby si z toho nemohl nikdo něco vybrat (název), doplnit to svým textem (vlastní hra, ale s „vypůjčeným“ Filipem), a pak to celé vydávat za své dílo. Říkají: Tady je dílo (překlad), take it or leave it!

    Obecně jde tedy o to, zda je možné bez dovolení použít část cizího díla (titul, jméno postavy), anebo jestli je to dílo chráněno celé, včetně titulu, a nesmí se bez souhlasu majitelů autorského práva z něj použít nic, ani ten titul (to je můj názor).

    R. L.: To je názor, ktorý v zásadade prevažuje aj v teórii autorského práva – v prípade pôvodných titulov (ohľadom prekladaných titulov to u nás pokiaľ viem nikto neanalyzoval). Lenže, opakujem, že titul autorského diela je informácia označujúca nejaký predmet. Informácie a fakty, rovnako ako nápady a myšlienky, chránené nie sú. Ak bysme povedali, že je to chránené, tak potom to, že si tu o tom píšeme, predstavuje neoprávnené rozmnožovanie autorského diela (rovnako ako by bolo neoprávneným rozmnožovaním, keby som tu skopíroval celý text hry). A to je podľa mňa absurdné. Akoby sme sa potom o tej hre mali baviť? Ako o Jehovovi? Hra, ktorej meno nemožno vysloviť?

    Aby som technicky zhrnul právnu argumentáciu: Je možné tvrdiť, že titul diela sám o sebe predstavuje jedinečný výsledok tvorivej činnosti autora a nemal by byť použitý, lebo je sám o sebe chránený autorským právom (jako súčasť diela) – to sa u nás uznáva, hoci to pre mňa nie je bez problémov (súdy sú v tomto smere ale zdržanlivé – viď spor o český titul hry Esther Vilarovej Čaj u královny/Čaj v Richmondu). Ďalej možno argumentovať, že ak je preložený titul jedinečným výsledkom tvorivej činnosti prekladateľa diela, mal by byť preložený titul chránený autorským právom za rovnakých podmienok ako pôvodný titul. Tu sa vkrádajú prvé problémy, o ktorých sme hovorili. Ten hlavný rozdiel je v tom, že zatiaľ čo pôvodný autor má na výber nekonečné množstvo jedinečných titulov, prekladateľ má na výber len limitované množstvo priliehavých titulov, ak nechce vymyslieť celkom nesúvisiaci nový titul.

    Okrem vlastnej autorskoprávnej ochrany je možná aj ochrana „kvázisúťažná“ prostredníctvom § 45 českého AZ. Ten k tomu vraví toto: Do práva autorského neoprávněně zasahuje též ten, kdo pro své dílo používá názvu nebo vnější úpravy již použitých po právu jiným autorem pro dílo téhož druhu, jestliže by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou děl, pokud nevyplývá z povahy díla nebo jeho určení jinak. V tomto prípade sa podľa mňa ani § 45 AZ nepoužije. Argumentujem, že prekladateľ nepoužil preložený názov pre svoje, ale pre cudzie dielo. Preklad samotný je tvorivým spracovaním cudzieho diela. Preklad sám o sebe názov nemá (neexistuje nič ako „názov prekladu“, ten titul denotuje pôvodné dielo). Toľko k právne-technickej argumentácii.

    P. P.: Sorry, to je semiologicky nekorektní argument: původní autor stejně jako překladatel mají výběr z potenciálně nekonečného množství jedinečných (nikoli libovolných!) vhodných titulů, ale to neznamená, že jejich volba je zcela arbitrérní (arbitrary). Původní autor, úplně stejně jako překladatel, oba MUSÍ VYBÍRAT NÁZEV PO SMYSLU, žádné „anything goes“! Román Jméno růže nemohl Umberto Eco názvat Othello, ale ani Richard VIII. nebo Pohádka dubna. Pořád měl ale nekonečné množství alternativ jako: Knihovna, Úloha brýlí ve středověku, Klášterní detektivka, Mistr a jeho Fámulus, Sherlock Holmes 12. století atd. atd. ad infinitum.

    ///

    Rudolf Leška (1984) absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v roce 2007, kde dodnes studuje v doktorském studijním programu na Ústavu práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního. Během studia absolvoval roční stipendijní pobyt na Právnické fakultě Univerzity Ludvíka Maxmiliána v Mnichově (2007) a studium na Právnické fakultě Univerzity San Francisco, které zakončil titulem LL.M. v oboru práva duševního vlastnictví a technologií (2011). Zaměřuje se na mediální právo a práva k nehmotným statkům, zejména právo autorské. Od roku 2007 je členem advokátní kanceláře Vyskočil, Krošlák & spol.


    Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 49)

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Petře,
      hned otáčím Tvůj argument v poslední odpovědi. Umberto Eco sice mohl nazval svůj román jakkoli, ale jak má druhý překladatel přeložit „jinak“ jeho román Il nome della rosa než opět Jméno růže? Dle Tvého rozkladu ale na to už nebude mít právo.

      25.11.2012 (18.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      „Na pomoc“
      jsem si jednoho ze svých nejlepších studentů za celých těch 18 let pozval pouze v tom smyslu, že jsem chtěl mít konečně kultivovaného a bystrého oponenta, který mi v polemice nic nedaruje, což Rudo bezezbytku splnil.
      Pokud jde o Jméno růže, nejsem překladatel, ale i tak si dovedu vymyslet tucet více či méně přiléhavých a rozhodně možných překladů – kauza „Jak je důležité …“ dokazuje, že překlady názvů mohou být opravdu velice volné, a že to je často k dobru věci.
      Co je po jméně?; Růže je růže; Tajemství v knihovně; Tajemná knihovna; Knihovna nebo bludiště?; Detektiv Baskerwille zasahuje; Vy nevíte, co byl středověk; Trůn nebo oltář? Boj o investituru – prolog; Vraždy v klášteře; Jméno je jméno je jméno…; Minulý život doktora Watsona: novic Adso; Sherlock Baskerwille a jeho fámulus; Neolizujte si prsty, když listujete! Ztracený Aristoteles.

      25.11.2012 (19.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Na překlad Jméno růže
      má samozřejmě právo úplně každý, protože ten nevymyslel překladatel nýbrž autor, jakkoli italsky. To je stejné jako třeba u jiných komedií O. Wilda: An Ideal Husband, Lady Windermere´s Fan nebo u prózy The Picture of Dorian Gray – česky Ideální manžel, Vějíř lady Windermerové, Obraz Doriana Graye.
      Z toho hlediska mi přišlo svého času nesmylné, že Ypsilonka musela hrát americkou komedii Some likes it hot pod názvem Horké to někdo rád, protože překladatel filmu si nárokoval práva na Někdo to rád horké. To se ovšem nedá „ošetřit zákonem“, od toho je soudce, aby zákon interpretoval a aplikoval.
      Jak je důležité míti Filipa je originální kreace, kdežto Někdo to rád horké je prostý mechanický překlad, na kterém není nic kreativního k chránění. Navíc je to překlad, který ani trochu nenaznačuje dvojsmysl, kterré americký název v sobě skrývá.

      25.11.2012 (19.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Ondřej Doubrava

      Profilový obrázek

      Podle mého názoru
      Wildův název pracuje s hezkou hříčkou, a je tedy dobré ji přiblížit českému divákovi a to se povedlo, a tudíž vlastně originální Wildův název konečně přiblížila i českému divákovi, je to tedy ve výsledku podobný příklad jako to Jméno růže. Jistě, chtělo to kongeniální myšlenku, která se poprávu ujala (občas to tak být prostě musí) a J. Z. Novákovi za ni patří dík a možná by si zasloužil v budoucích překladech a jejich vydáních vždy alespoň noticku, protože lépe nebo jinak to i s tou myšlenkou přeložit asi nepůjde, ještě s ambicemi na podobné zlidovění, to si přiznejme.
      Ale dle mě nejde chránit jak zlidovělý název (leda jakousi ochrannou známkou??), tak Filipa, neb je to obyčejné jméno. Takže souhlasím spíš s panem Leškou. Trochu bych polemizoval s tím, že neexistuje nic jako „název překladu“, ten překlad se přeci jen nějak jmenuje a zároveň tak přibližuje a pojmenovává původní dílo, a tak se třeba stalo, že muzikál Little Shop of Horrors má legitimní názvy dva, ve filmových kruzích je to Malý krámek hrůz, v těch divadelních díky Ivovi T. Havlů Kvítek z horroru (počet r je různorodý 🙂 a skoro se to i změnilo, nutno podotknout, že název Iva T. Havlů byl první, přesto je jasně dle mých zkušeností zakořeněný spíše Malý krámek hrůz ).
      Kauza je to rozhodně zajímavá, spíš jsem za, aby pokud je název díla naprosto zlidovělý, ale dílo samotné už potřebuje nově přeložit, mohl se používat dle libosti. Chápu, že tady se hraje i o tu myšlenku v ději, ale však se myslím lze domluvit. Nestalo se tak náhodou už v případě NDM Ostrava?

      25.11.2012 (20.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Klára Špičková

      Profilový obrázek

      Jako dramaturg
      inscenace NDM v Ostravě Jak důležité je mít Filipa (překlad Pavel Dominik) si dovoluji podotknout. Bez nového současného překladu bychom tuto inscenaci nerealizovali. Kvality nového překladu byly rozhodující ve volbě tohoto titulu. Vzhledem k originálu v angličtině – Jak důležité je být Ernestem / být seriózním – jsem přesvědčena, že se v názvu musí adekvátně objevit jméno, o které celou hru běží, a navíc jméno Filip je v češtině spojeno s další vhodnou vlastností – s duchaplností. Panu J.Z. Novákovi za to patří dík. To, že je Filip spojen s duchaplností a s fištrónem ale není jeho dědické právo. Vše je namířeno nedůstojně ke zmatení diváka! A jde jen o peníze – o to, aby nový překlad nemohl být vůbec realizován se jménem Filip! Ale nikdo po panu Hilském nebo Joskovi také nechce, aby se vzdali jména Klubko nebo Puka nazývali Robinem nebo ještě hůře! V Uherském Hradišti vše dospělo k absurdnímu názvu: „Jak důležité je ho mít“. Napadá mě „penis“? Nebo „dědice“? Ano, jak důležité je být dědicem. Nejde o divadlo. Je to mnohem horší soudní precedens. Povstává zde otázka možnosti vytvořit vůbec nový překlad známé značky. Proč se vůbec děje, že je dnes jedním starým překladatelem zablokovaný celý Dürrenmatt, že mnozí překladatelé žádají o autorizaci, dědicové o tyto posmrtné nesmyslné ochrany? Vylučují tak jen své kolegy z překladatelské soutěže… A to je mnohem větší újma, která se dnes českému divadlu a jeho hrám děje. Ať žije kauza Filip, ještě že ho máme!
      PS: Právě došlo předběžné opatření soudu, že z názvu hry musíme vypustit jméno Filip.

      21.12.2012 (16.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Pokud jde o problematiku uměleckých hodnot,
        shoduji se s vámi totálně! Nemám sebemenší pochybnost o tom, že nový překlad je lepší – je „up to date“ – než 60 let starý překlad J. Z. Nováka.
        Nelišíme se v názoru estetickém, či, chcete-li, uměleckém, lišíme se v názoru etickém, potažmo právním: Na sémantiku jména Filip v češtině nemá samozřejmě nikdo patent. Ovšem na jeho použití v překladu této komedie má, po mém soudu, „patent“ právě J. Z. Novák, resp. jeho dědicové. Dokládá to mj. elementární skutečnost, že před Novákem to prostě nikoho nenapadlo. Je to JEHO NÁPAD, a proto i JEHO AUTORSKÉ PRÁVO.
        Samozřejmě, že jde o peníze, od toho přece zákon o autorských právech je! A o peníze jde konec konců i vašemu divadlu, které moc dobře ví, že na jiný název by se vstupenky prodávaly hůř. Nedělejte, prosím, z lidí, kteří chtějí dostat peníze, na které mají právo, zločince či alespoň nemravy. Takové socialistické názory na majetek už snad máme za sebou, jinak by kupř. nemohly proběhnout restituce.
        O tom, že uherskohradišťská „finta“ je nemravná a hloupá, jsem už psal v DN i zde také – opět se shodujeme.
        Jinak se ale shoduji především s oním „předběžným opatřením soudu“. Od samého začátku těchto polemik tvrdím totéž: Za nápad použití jména Filip v překladu komedie O. Wildea je třeba zaplatit (s dědici se finančně dohodnout) nebo si vymyslet jméno jiné. Skutečnost, že adekvátní alternativa pravděpodobně neexistuje, na věci nic nemění. Patentovaných vynálezů, které se nedají nahradit něčím jiným, je spousta.

        21.12.2012 (19.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Petr Pavlovský

          Petr Pavlovský

          PS. V jednom je ovšem soud nedůsledný. Neměl by se spokojit s pouhým vypuštěním jména Filip z názvu hry. Měl by trvat na tom, že pro fiktivní postavu, pojmenovanou v originále Earnest, nesmí být jméno Filip použito vůbec, tedy v celé hře!

          21.12.2012 (19.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. LKa

      Profilový obrázek

      Chtělo by se vzlyknout:
      „…jak je důležité býti filuta“. Neboť zjevně pochybil překladatel, když vydráždil svými plagiátorskými kousky hada bosou nohou (spory o „Filipa“ se přece vedou již pár let), pak divadlo, které nedbalo zjevných rizik, v neposlední řadě tak trochu i dědicové, kteří spolu s renomovanými právníky hrotí spor ad absurdum, leč uznávám, že jsou striktně vzato částečně v právu…
      Poučení z toho plyne, že nutno býti filutou a jednat aspoň ze zdvořilosti předem se všemi zainteresovanými stranami. Nakonec uvést vlastní zmodernizovanou verzi s obligátním dovětkem „na motivy hry O. Wilda napsal XY…“. Jenže blíží se už večer tříkrálový (viz dílko jiného Wildy, doslova Dvanáctý večer…), a v té době se všelijaké věci dějí, aneb cokoliv chcete… Tudíž uvidíme, co na to řekne soud.

      22.12.2012 (19.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • R. Charvát

        Profilový obrázek

        Nejprve malá poznámka.
        To už DN klesly tak hluboko, že v tažení proti novému překladu Wildeovy hry „Jak důležité je mít Filipa“ přijde vhod i anonymní komentář (viz téměř vzlykající LKa)? A obviňovat jednoho z nejrenomovanějších překladatelů, jako je P. Dominik, z plagiátorství je hloupost a nestydatost – ještě k tomu anonymně?!
        Dobrých a kultivovaně přednesených argumentů ve prospěch nového překladu zaznělo přesto na těchhle stránkách dost, a tak se divím, že se někteří diskutéři pořád motají v kruhu. Pokud vím, P. Dominik požádal už začátkem tohoto roku Adama Nováka (žádné „dědice“ – papírově jsou sice dva, ale soudit se chce jeden) o schůzku, na které ho chtěl seznámit se svým záměrem vydat nový překlad Wildeovy komedie a vysvětlit mu některé sporné záležitosti, byl ovšem nevybíravě odmítnut. Tolik k radám o dohodě. Ta by byla v tomhle případě zřejmě lepším řešením, ale boužel…
        Nemyslím si, že titul překladového díla by měl být v každém případě autorsky chráněn. K tomuhle tématu zde myslím uvedl případnou argumentaci Rudolf Leška. V několika evropských jazycích vyšla Wildeova hra v nových překladech a se zachováním staršího názvu – a nikde nedošlo k žalobám. Mimochodem se domnívám, že komentáře k tomu, co je v překladu možné a přípustné, by se měly ponechat těm, co tomu opravdu rozumějí – tedy zkušeným překladatelům a translatologům.
        ČT nedávno uvedla dokument k jubileu výtvarníka Th. Pištěka „Byl jsem při tom“. Stejně se jmenuje i dabovaná verze filmu H. Ashbyho, která vznikla v ČT roku 1985, i pozdější v produkci televize Nova, ale i překlad novely Jerzyho Kosinského „Being There“, který pořídil J. Jirák, a letošní dramatizace uváděná v Divadle na Vinohradech. Na vzniku zmíněných verzí se podíleli minimálně tři překladatelé – jelikož ctí tradice a mají daleko k tomu, čemu se říká „česká malost“ – navzájem na sebe žalobu nepodali a neučinili tak ani v případě zmíněného dokumentu.

        25.12.2012 (17.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          Pane Charváte,
          Váš příspěvek do diskuse – či možná až pře – kolem dané kauzy bude zde zcela utopen, neb většina čtenářů i diskusí se nyní soustředí na text Zákaz Filipa! (http://www.divadelni-noviny.cz/zakaz-filipa). Možná byste tento svůj komentář (především jeho druhou část) mohl dát i tam. To je ale technická připomínka.

          Co se týká Vašeho podivení,
          komu DN (resp. i-DN) dávají v diskusích prostor, je to věc otevřenosti daného serveru. Za diskutéry neodpovídáme, ani je neobjednáváme. Jsem toho názoru, že i anonymní příspěvky, pokud nejsou pod mírou „zákonnosti“ či základních principů etiky, do diskusí patří. Nechci vstupovat do svědomí těch, kdo se anonymem kryjí, ale je to jeho (anonyma) věc. Dokážu si představit, že k tomu má seriózní důvod. Anebo jen hravý, odlehčující. A někdy i zlý a podvratný. I to je možné a i s tím je třeba (a často nutné) se popasovat. Možná není tento princip správný a budeme-li s nimi (anonymy) mít špatné zkušenosti, svůj liberální přístup v budoucnu změníme (dělá to např. blog NaDivadlo). Názory LKa mi vůbec nepřijdou dehonstující, spíš jde podle mne o poučené, lehce ironické poznámky oživující příliš zaťaté názory ostatních.
          Co se týká přístupu DN k dané kauze (a nejen k ní) – nabízíme i-DN jako prostor pro otevřenou diskusi, snažíme se být maximálně neutrální a texty i polemiky především monitorujeme. A chceme a budeme tak činit i v dalších divadelních problémech a kauzách.

          26.12.2012 (15.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Bude to nejspíš Veta za vetu 🙂

      22.12.2012 (19.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Jedinečnost této kauzy
      spočívá v tom, že ačkoli je celý nový překlad samozřejmě lepší (je aktuální), tu fintu s Filipem musel převzít, protože nic srovnatelně šikovného se v češtině vymyslet prostě nedá.
      Jediné možné pozitivní řešení je po mém soudu smírná dohoda Pavla Dominika s dědici na nějakém klíči, podle kterého by se tantiémy rozdělily. („Klíč dohodou“, nemusí to být zrovna půl na půl.)
      Jinak po mém soudu nezbývá, než hrát nový překlad (nové překlady) bez jména Filip, což znamená vrátit se k praxi před Novákovým „objevem“ – před rok 1949. Takových, jistěže výtečných překladů mohou pak být tucty, ale všechny budou mít nemilý handicap: Homonymum Filip (jmenovat se Filip – mít Filipa) budou postrádat. A tak to bude až do roku 2071, kdy končí autorská práva dědiců J. Z. Nováka.

      23.12.2012 (1.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • LKa

        Profilový obrázek

        Pokud překladatel v novém překladu
        alespoň výslovně neuvedl, že si dovoluje vypůjčit kongeniální řešení svého kolegy Nováka s „Filipem“, protože lepší nenašel, zle pochybil. Plagiát je nedovolené přejímání/napodobení uměleckého výtvoru bez udání vzoru/autora, na to autorský zákon pamatuje. Soud následně může stanovit paušální poplatek za každé použití řešení s „Filipem“, jako je tomu např. s Golemem, kolem kterého rovněž zuřil spor dědiců. Čímž bude problém navěky věků vyřešen…
        Zajímavé bude, co to bude stát pana překladatele, potažmo divadlo, protože za užití (byť jednorázové) postavy Golema (na čemkoliv a kdekoliv z čehokoliv) se platí dědicům práv cca 150 000,- …pokud se nepletu…

        23.12.2012 (17.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Pikantnost:
      dědičku autorských práv a tvůrce původní sošky Golema, dceru sochaře Horejce, zastupoval ve sporu advokát Rudo Leška. Spor zcela jednoznačně vyhráli.

      23.12.2012 (23.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. LKa

      Profilový obrázek

      Panu Charvátovi
      děkuji za filipiku na můj účet a odpouštím mu, že nechápe rozdíl mezi anonymem a pseudonymem (tolik k nicku LKa). Zároveň se stále více domnívám, že překladatel PD pochybil, byť by jeho troufalost byla dlážděna dobrými úmysly.
      Info pro všechny ty, kdož tolerují libovolné plagiátorství: zástupcem žalující strany (tj. držitele autorských práv po p. Novákovi) je advokát Dobřichovský a v pořadu Události, komentáře vystupoval velmi sebevědomě. A pokud si dobře vzpomínám, tak vícero pokusů o neoprávněné užití notiček z cizí písničky ve vlastní skladbě vždy skončilo prohrou hříšníka u soudu, což je precedens do jisté míry použitelný i pro případ PD.
      Překladatelský postup J.Z. Nováka s použitím Filipa namísto původního „Ernesta“, kterým se alespoň trochu vynasnažil příjemci překladu v jiném jazykovém kódu i odlišných reáliích vynahradit efekt slovní hříčky v jazyce originálu, je unikátní řešení a za mých časů studia uměl podobné kousky trefně analyzovat prof. Ilek. Celá kauza mi nedělá radost, ale právo spíše svědčí žalobci, ať se to může komukoliv nehodit do krámu.
      Pan R.Ch. by se měl tudíž přestat rozčilovat a měl by především za všech okolností ctít autorská práva, byť celý spor může shledávat malicherným. Pokud se PD nedokázal s AN dohodnout, neměl nad tím mávnout rukou, poněvadž se mohl svým postupem následně dopustit „sensu lato“ i bezdůvodného obohacení. A to už není žádné drobné faux pas.

      27.12.2012 (20.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Aleš Kaňka

      Profilový obrázek

      Dobrý den,
      využívám Vaší nabídky, pane Pavlovský, a jelikož se o věc zajímám, těším se na slíbené materiály.
      Přeju hezký den a děkuju.
      ak

      04.07.2013 (16.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Ales Kanka

      Profilový obrázek

      Je zajímavé,
      že v otázce pravděpodobně neexistujících práv překladatele na titul existuje jakási soudní pře a v případě opakovaného publikování textů, které Wilde nikdy nenapsal pod jeho jménem, se nic neděje a nikoho to nezajímá. Doporučuji podrobnější pohled na pornografii Lady Fuckingham a hru Lordi. U obou je Wildeovo jméno užito zřejmě čistě z komerčních důvodů.

      04.07.2013 (17.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Na rozdíl od J. Z. Nováka
        je O. Wilde po smrti víc než 70 let, takže to nikoho finančně nezajímá
        🙂

        05.07.2013 (1.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Aleš Kaňka

          Profilový obrázek

          Finančně určitě ne, ale z principu? Je to přece podvod. Vám nevadí, že se pod proslulým jménem, jehož nositel je již dlouhou dobu mrtev, publikují z komerčních důvodů falza? To tady za chvíli bude pěkný chlív, ve kterém se bude orientovat jen odborník. Každá konina ponese jméno Hašek, Čechov, Kafka nebo Kundera, aby se prodala, a Kundera vstane z hrobu. Co udělá pedagog, řekne-li mu student, že Wilde po Baladě o žaláři v Readingu napsal ještě hru Lordi a že jeho prvotinou byla Lady Fuckingham? Co když se to dostane do učebnic (vyloučit se to nedá, známe stav věcí)?
          Omlouvám se za chybnou interpunkci v minulém komentáři. Správně má být: v případě opakovaného publikování textů, které Wilde nikdy nenapsal, pod jeho jménem se nic neděje a nikoho to nezajímá.

          12.07.2013 (23.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Petr Pavlovský

            Petr Pavlovský

            Problém učebnic si pedagogové jistě vyřeší sami. Z právního hlediska je tu ale po mém soudu zásadní otázka eventuálního klamání spotřebitele tzv. falešnou inzercí.
            Prodávat falešně označené zboží je zajisté trestné, kupř. namalovat obraz, prodávat jej a tvrdit, že je od Picassa. Podobně by mělo být trestné prodávat vstupenky na představení hry, připisované divadlem podvodně nějakému klasikovi.

            12.07.2013 (23.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

            • Aleš Kaňka

              Profilový obrázek

              Kde berete svou jistotu, nevím, ale doufám v totéž. Je navíc fakt, že tyto jevy jsou v současnosti okrajové.
              Problém je v tom, že Wilde se nemůže bránit. Paragraf na ochranu osobnosti mohou uplatnit jen děti a ty už nežijí. Nevím, jak je to s klamáním spotřebitele, tuším ale, že případná žaloba by s sebou nesla povinnost bezesporně dokázat, že Wilde ty texty skutečně nenapsal. Ač je to na první pohled každému, kdo Wildea čte, zřejmé, u soudu s tím může být nákladná potíž.

              14.07.2013 (14.26), , Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,