Divadelní noviny Aktuální vydání 1/2025

Kulturní měsíčník pro divadlo a jiné umělecké obory

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

1/2025

ročník 34
28. 1. 2025
Můj profil

Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

UDÁLOSTI: Přehlídka Zaráz 2025 – Mezi Zlínem a Uherským Hradištěm

Osmý ročník přehlídky divadel Zlínského kraje Zaráz 2025 se letos konal od úterý 7. ledna do čtvrtka 9. ledna. Slovácké divadlo Uherské Hradiště a Městské divadlo Zlín během tří festivalových dnů představily divákům, odborné veřejnosti a studentům divadelních škol po třech inscenacích.

Přehlídku zahájila na scéně zlínského Studia Z adaptace románu předčasně zesnulé tamní rodačky Hany Andronikové Zvuk slunečních hodin v režii Natálie Deákové. Komorní dramatizace Kataríny Koišové pro čtyři postavy se odehrává o silvestrovské noci právě odcházejícího přelomového roku 1989, během níž dochází k náhodnému setkání dvou emigrantů Daniela (Rostislav Marek) a starší ženy Anne (Jana Tomečková) v horském středisku v Coloradu. Jejich původně společenský dialog o událostech v Československu postupně přechází do osobnější roviny, až oba nečekaně zjistí, že je pojí víc, než se zdálo… Natália Deáková se patřičnými inscenačními složkami snažila zatraktivnit až příliš literární dramatizaci a nepodbízivě si pohrávat s atmosférou jednotlivých retrospektivních dějových linek, ať už se jednalo o pobyt v Indii nebo věznění v koncentračních táborech apod. Se čtveřicí herců také našla adekvátní výrazové polohy, díky nimž dialogy, často přecházející do dlouhých monologů, udržely pozornost publika a nepůsobily melodramaticky. Inscenace zaujala především díky silnému příběhu a jeho citlivému uchopení režisérkou.

Druhý festivalový příspěvek patřil Gombárově zdařilé dramatizaci Orwellovy Farmy zvířat Slováckého divadla Uherské Hradiště. Vyjma zbytečně protahované úvodní tiskové konference, která sáhodlouze uváděla diváky do děje, měla inscenace velmi svižné tempo. Z výtvarně opulentní podívané, v níž dominuje sehranost pohybově nadaného uherskohradišťského souboru, silně promlouvají hlavní témata Orwellova textu, jako jsou manipulace s informacemi a postupný porevoluční návrat k diktatuře…

Slovácké divadlo Uherské Hradiště. Inscenace Farma zvířat. FOTO Kuba Jíra

Druhý festivalový den otevřela hříčka dramatika Pavla Moleka Monument pro Hradiště v režii uměleckého šéfa Slováckého divadla Uherské Hradiště Lukáše Kopeckého. Jde o komediální fiktivní příběh pohrávající si s myšlenkou, komu by se mohla v minulosti v Uherském Hradišti stavět velkolepá socha, kdyby se události po Mnichovské dohodě odehrály jinak. Problém inscenace spatřuji především v nedůslednosti groteskní stylizace, kvůli níž na jevišti vznikají hluchá místa. Ocenění hodný je zejména výkon Pavlíny Hejcmanové v roli bufetářky, jež celý děj s nadsázkou relativizuje. Škoda, že tvůrci postavu nezapojili do dění ve foyeru před představením a o pauze… Šlo by o příjemné zpestření celého večera. I v tomto případě je nutné ocenit výtečnou souhru hereckého souboru.

Výše uvedené tvrzení dokládá i nastudování Mayenburgovy hry Ošklivec v režii Terezy Říhové uváděné na Malé scéně. Inscenace, která se překotně žene vpřed, sice ohromí precizní hereckou souhrou, nicméně se z ní vzhledem k režijní koncepci vytrácejí hlavní témata, jež kvůli zvolenému tempu podobně rychle padají pod stůl.

Slovácké divadlo Uherské Hradiště. Inscenace Ošklivec. FOTO Kuba Jíra

Poslední festivalové dopoledne patřilo opět Městskému divadlu Zlín a tentokrát hře Antona Pavloviče Čechova Racek. Inscenace Patrika Lančariče působila herecky nevyrovnaně. Ačkoli jí nelze upřít překvapivý výklad několika postav (zejména Máši v podání Karolíny Vlčkové) a scén, včetně překvapivého a originálně vymyšleného závěru, který se potenciálním divákům nesluší prozrazovat, z výsledku není úplně zřejmé, proč divadlo po tomto textu sáhlo a rozhodlo se jej nastudovat.

Odpověď na otázku, proč uvést Harwoodovu hru Garderobiér, byla naopak nasnadě. Soubor disponuje herci Luďkem Randárem a Gustavem Řezníčkem, kteří jsou pro role Sira, respektive Normana typově vhodní. V režii Šimona Dominika vznikla velice poctivá herecká inscenace, která má díky pečlivému vykreslení charakterů a motivací postav dar zaujmout.

Letošní ročník i přes dílčí výhrady stejně jako vloni poukázal na fakt, že jsou obě divadla Zlínského kraje ve velmi dobré kondici. Za rok (snad) opět na viděnou!

Zdroj náhledového obrázku Městské divadlo Zlín a Slovácké divadlo Uherské Hradiště.


Komentáře k článku: UDÁLOSTI: Přehlídka Zaráz 2025 – Mezi Zlínem a Uherským Hradištěm

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*



Obsah,