Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Toto je vaše cesta

    V srpnu se na festivalu Jiráskův Hronov odehrál incident, o kterém se nakonec psalo a na veřejných sítích diskutovalo víc než o jeho programu. V závěru představení náchodsko-kladsko-pražské skupiny D.R.E.D. Totování, kdy se herci vydali do sálu mezi diváky, technik divadla fyzicky napadl herečku.

    O incidentu přemýšlím od svého odjezdu z festivalu. Jeho společenská nepřijatelnost je nezpochybnitelná. Inscenace se neprohřešovala proti žádnému z lidských práv. Mohla snad někoho nudit nebo jí nemusel rozumět, ale nesdělovala, ba ani nepředváděla nic, co by bylo proti humánnímu systému hodnot, které vyznáváme. Toto je tvoje cesta, tak zněla poslední slova každého z aktérů, s nimi procházeli mezi diváky a s nimi nás vyprovázeli ven z divadla, když už jsme se rozhodli odejít. Dalo by se tedy říci, že službu konající divadelní technik si tím, že dosti surově inzultoval mladou herečku v reakci na zmíněnou větu, svoji cestu vybral hned na místě. Cestu násilí, cestu bez respektu, ale upřímně řečeno, taky cestu strachu. V gestu, jímž dal najevo, kdo je v Jiráskově divadle pánem (a opravdu dal herečce takovou facku, že kdyby okolo nebyli diváci, kteří ji zachytili, mohla si ošklivě ublížit pádem na opěradlo sedadla nebo nějakým jiným způsobem v nepřehledném prostředí divadelních řad). Přiznal se tak k tomu, že se bojí hlasů, které říkají, že pánem nad jinými nemá být nikdo, jen sám nad sebou smí člověk panovat, a to je jeho cesta.

    Myslela jsem na toho muže a nemohla se ubránit fabulacím o tom, co se mu asi děje v osobním životě, že to vyústilo v násilí. Možná se bojí o svou budoucnost, už se nedokáže učit novým věcem, požadavky účinkujících souborů ho rozčilují a znejišťují, komedianti s ním možná nejednají příliš uctivě, kromě toho i divně vypadají a on nerozumí jejich uměleckému sdělení. Myslí si, že to není žádné divadlo (což taky vykřikl, když se hnal po herečce překračující sedadla po hranách opěradel). Chtěl by, aby se věci vrátily do řádu, jaký pamatuje, a zapomíná přitom, že nic takového neexistuje, že si jen selektivně vybral z paměti, co se mu hodí. Násilí doprovází apelem na ochranu majetku a bezpečnost, univerzálního to argumentu autoritářů.

    Začíná se ve společnosti nahlas mluvit o cestách, jakými zesiluje svou moc nad veřejným míněním tradicionalismus, o tom, že je podporován – i finančně – z kruhů, které potřebují kategorické soudy a patriarchální disciplínu, aby oddálily změny, kterých se bojí.

    Kterých se bojí jako cesty do zásvětí, což bylo v podstatě i téma inscenace souboru D.R.E.D., v jejímž závěru k napadení herečky došlo.


    Komentáře k článku: Toto je vaše cesta

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,