Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ta výslovnost!

    Příběhy z oblasti alternativní historie jsou mimořádně přitažlivé. Jeden z nich vysílá rozhlasová stanice Vltava: několikadílnou dramatizaci detektivního románu Roberta Harrise Otčina. Německo válku neprohrálo, Říše sahá od Atlantiku po Ural. Vede válku se „zbytkovým“ SSSR. Snaží se dosáhnout spojenectví s USA. Kennedy má přijet na oslavy 75. narozenin milovaného vůdce AH. I já jsem si kladl otázku, jak by svět vypadal, kdyby válka skončila opačně, zda by třeba došlo k „obrodnému hnutí“, k „nacismu s lidskou tváří“, k reflexím pravicového proudu Hegelovy dialektiky na univerzitách atp. Harris ponechává Německo nezreformované. Známí nacisté zůstávají ve svých funkcích. Zajímalo mě, jak je to s vysokým nacistickým pohlavárem (překlad používá ne zcela vhodného pojmu papaláš), který byl nalezen zavražděný v Havelském jezeře, Josefem Bílerem. Tak zní v dramatizaci vyslovované jméno. Podobně znějící jména jsou v němčině celkem běžná: namátkou spisovatel Manfred Bieler či basilejský (i Brookův) herec Urs Bihler. Zvážil jsem možnost, že jde o nesprávnou výslovnost, a zjistil jsem, že Josef Bühler skutečně žil (což posluchače sotva napadne, ač je to v souvislosti s textem důležité). Po obsazení Polska působil Bühler jako zástupce guvernéra v tzv. generálním gouvernementu v Krakově. Tam byl v roce 1948 odsouzen k smrti a popraven. V románu je Bühler zraněn polskými partyzány, vyřazen ze služby a jako penzista zavražděn. Případ vyšetřuje major policie s ne moc německým jménem Xavier March (výborný Jiří Vyorálek, je radost poslouchat, jak dovede znázornit jeho odstup k režimu). To je opět čteno důsledně neněmecky – i hlasatelkou – Marš (Marsch – německy pochod). Že by byl policista cizinec? Vzhledem k tomu, že jde o postavu fiktivní, to nehraje velkou roli. Ovšem, například Francouzi vyslovují běžně Žán Palaš, Vaklaf Avel, ba i Žán Ü. To jsou ale postavy tak známé, že lze domyslet, o koho jde. Správná výslovnost je důležitá právě u osob skutečně existujících, ale méně známých. Nechápu, proč si v rozhlase na takové „maličkosti“, jako je výslovnost cizích jmen a slov, nedávají pozor.


    Komentáře k článku: Ta výslovnost!

    1. Petr Feyfar

      Profilový obrázek

      Mezitím
      bylo vysílání dramatizace ukončeno. Na konci vysílání byly osoby a jejich skutečné osudy – obdobně jako jsem to učinil já – specifikovány. Bieler zmizel a objevil se Bühler. Ale neradujme se: jedna z hlavních hrdinek překročila hranice Německa do Švýcarska přes Valdšut. Ve skutečnosti se toto hezké historické městečko na Rýně jmenuje Waldshut, což se čte Valdzhůt.

      26.12.2016 (19.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,