Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Stát se členem Cirkopolis (No. 1)

    Žižkov v průběhu tohoto týdne již pošesté ožívá novým cirkusem; k Paláci Akropolis a Ponci se letos navíc nově připojí i Kasárna Karlín. Festival Cirkopolis včera odstartoval na „vrchu Akropolis“ představením Loop francouzské umělecké skupiny Cie Stoptoï.

    Základním materiálem žonglérského dua Neta Oren a Gonzalo Fernandez jsou bílé plastové kroužky a tři žonglérské míčky. Foto Robin Montrau

    Tvoří ji žonglérské duo Neta Oren a Gonzalo Fernandez a bubeník Gaëtan Allard. Souprava bicích a kovová hrazda, připomínající triangl, mohou navodit očekávání dramatické show, ve skutečnosti se však o nikoho strachovat nemusíme a sympatičtí umělci nabízejí především zábavu. A to na první pohled velmi jednoduchou – jejich základním materiálem jsou totiž bílé plastové kroužky a tři žonglérské míčky. O velké žonglování se přitom nejedná, manipulace s nimi chvílemi připomíná spíše objektové divadlo a tvůrci si hrají s takovými vlastnostmi materiálu, jako je jeho ohebnost, což jim umožňuje kroutit kroužky v nejrůznější smyčky (odtud název představení) a pak už jen čekat, kam se vymrští, a pokusit se je zachytit svým krkem.

    Zní to dětsky? Přesně takovým dojmem tahle show působí. Spoustu času stráví žongléři číháním na kroužky na všech čtyřech nebo v této pozici pobíhají po scéně, čímž připomínají aportující pejsky. Tuto linku ostatně zahájí již prvním výstupem, který se odehraje ještě bez kroužků, když za zády bubeníka číhají na jeho paličky, jež jim vzápětí začne házet v čím dál zběsilejším tempu. Jejich počínání je přitom dětsky naivní, a to jak v pohybech, tak v reakcích na četné množství chyb, nad kterými prostě jen pokrčí rameny, plácnou si rukou nebo ve výskoku hruďmi o sebe a bezstarostně přejdou k dalšímu triku.

    Tenhle faktor mě na celé show mrzel nejvíce, jednak proto, že chyby přicházely opravdu často a třeba už ve chvíli, kdy ještě nebyla nastolena daná forma: tedy když například Fernandez nechytil hned jednu z prvních bubeníkem zahozených paliček, čímž trojici připravil o gradaci a pointu v tom, že bubeník má po ruce paliček tolik, kolik najednou ani ve dvou lidech chytit prostě nejde. Totéž pak platí pro samotnou práci s kroužky a míčky, které vlastně vůbec nebyly použity ke svému prvotnímu účelu – tedy k žonglování. Oren si míčky střídavě přehazovala různé části těla a pokládala si je na krk či na paže a čekala, až jí je kolega elastickým kroužkem odcvrnkne zpět do ruky, nikdy při tom všem však nepřišel moment, že by byly ve vzduchu všechny tři míčky. A totéž platí i pro kroužky, jejichž odlišné využití je zde opravdu překvapivé – ale bylo by mnohem více, kdyby k němu došlo až po chvíli a v kontrastu s klasickou žonglérskou show.

    Nechci umělcům křivdit, ale vzhledem k tomu, jak často chybovali, bych tipla, že v těchto řemeslných novocirkusových dovednostech příliš zběhlí nejsou – a proto se také rozhodli vydat jinou cestou. Jejich bezstarostnost společně s Allardovým exhibicionismem byly na jednu stranu sympatické a zábavné, na druhou stranu mi bylo opravdu líto, že jsem třeba číslo, kdy Fernandez balancuje se zkrouceným kroužkem na čele a Oren za ním běhá po čtyřech jako pejsek a čeká, až bude moci vymrštivší se kroužek zachytit, prostě neviděla. Fernandezovi totiž spadl kroužek velmi záhy a znovu už se o toto číslo nepokusil. Proč? Vždyť podstatným rysem nového cirkusu je napětí a spoluúčast přejících diváků – a ty měli rozverní tvůrci jednoznačně na své straně.

    Gaëtan Allard žonglování pouze nedoprovází dramatickým podkresem, ale spousta situací přímo vychází z jeho přítomnosti na scéně, a žonglérům je dokonce rovnocenným hereckým partnerem. Foto Robin Montrau

    Velmi naopak kvituji organické zapojení hudební složky a bubeníka (a chvílemi také kytaristy) do děje. Ten žonglování pouze nedoprovází dramatickým podkresem, ale spousta situací přímo vychází z jeho přítomnosti na scéně, a žonglérům je dokonce rovnocenným hereckým partnerem. A když si v závěru žongléři vytvoří z kroužků jakési konstrukce, které si navlečou na hlavy a společně s Allardem jimi bubnují, zabezpečí tím představení skutečně originální, vtipně ulítlou tečku.

    Cie Stoptoï – LOOP. Žonglování a manipulace s předměty: Neta Oren, Gonzalo Fernandez, bicí: Gaëtan Allard, scéna: Éric Longequel, juggling look: Wes Peden. Psáno z představení 10. 2. 2019 v Paláci Akropolis v rámci festivalu Cirkopolis.

    ///

    Více na i-DN:

    Cirkopolis


    Komentáře k článku: Stát se členem Cirkopolis (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,