Slovensky, česky, intenzivně…
Patřil do okruhu jedinečných středoevropských autorů, ohraničeného jmény Robert Musil, Hermann Broch a Ödön von Horváth: Sándor Márai, maďarský spisovatel, který v roce 1948 opustil vlast a světové proslulosti dosáhl až po své smrti koncem 80. let. O zfilmování jeho novely Svíce dohořívají usiloval Miloš Forman, ale nakonec ji pro film získal maďarský režisér István Iglódi. Je to oslňující text o vášni, pomstě, lásce, smrti, zrazeném přátelství a nostalgii po ztraceném světě c. k. rakousko-uherské monarchie. Velké dějiny do něj pronikají jakoby zpovzdálí, jen v náznacích se vzpomíná na život v prvních letech minulého století a pouze z drobné poznámky se dozvídáme, že právě probíhá Bitva o Británii.
Konrád (Jiří Dvořák, vlevo) na Henrikovy (Martin Huba) osudové otázky neodpoví FOTO DAVID KONEČNÝ
Divadelní adaptaci této Máraiovy prózy vytvořil britský dramatik a scenárista Christopher Hampton, u nás dobře známý z několika inscenací Nebezpečných vztahů, napsaných podle Laclosova románu. S názvem Oheň a popel ji v souběžném slovenském a českém překladu uvádí brněnské Divadlo Bolka Polívky.
Na scéně krb s řadou hořících svíček uprostřed ohniště, stolek s gramofonem na kliku, křeslo, tři tříramenné svícny, židle a dvě olbřímí zrcadla, do nichž se promítají siluety tří protagonistů příběhu. Sporé kulisy pro nelítostný slovní duel dvou dávných přátel, bývalých důstojníků Konráda a Henrika, doprovázený mrtvou Henrikovou ženou, která je ovšem jenom fikcí, představou v jeho mysli. Právě ona je příčinou následujícího konfliktu, který nemá řešení. Ani na konci hry nedojde ke smíření, a jak to všechno ve skutečnosti bylo – zda se např. Konrád pokusil při lovu zavraždit Henrika –, se nedozvíme. Na Henrikovy osudové otázky Konrád neodpoví, odchází a domácnost zámku kdesi v maďarské Pustě se vrací do starých kolejí. Opravdu? Jako každé silné drama je i Oheň a popel otevřen nejrůznějším výkladům.
Martin Huba, jenž má v představení nejobsažnější part, hraje Henrika nervně, v neustálé tenzi. Rozčileně rázuje po jevišti, důstojnost vysloužilého c. k. generála střídá se vztekem dítěte, válejícího se na podlaze, chvílemi vzbuzuje lítost a chvílemi byste jej nejraději zabili. Hra gest a svalů, tiché prosby, po nichž následuje křik, zoufalství a vzápětí mužská tvrdost… Ani na okamžik z něj nespustíte oči. Je to mimořádně intenzivní herecký výkon, který v divadle hned tak neuvidíte. Jiří Dvořák má k dispozici mnohem méně textu než Huba. Jeho Konrád je nicméně Henrikovi rovnocenným soupeřem. Na scénu přichází s maskou dandyho, světáka, jehož nic nerozhodí. Úsměvy a úšklebky se však pod tíhou Henrikových výčitek a obvinění rychle mění v obličej z kamene. Wlasta Laura jako Kristina to má v inscenaci nejtěžší. Je mrtvá, němá, bloumající zámeckým pokojem jakoby bez duše. Vtiskuje představení tajemnou, mysteriózní atmosféru a její jevištní existence je díky tomu nepřehlédnutelná.
Jemně propracovaná režie Romana Poláka je důsledně rozpouštěná v hercích a jen několik výrazných detailů, rozsvěcování a zhasínání svícnů v pravý čas, padající závoje či důmyslná práce se světly dává tušit, že byl režisér na zkouškách přítomen.
Pro diváka nostalgicky vzpomínajícího na Československo je hřejivé slyšet po mnoha letech na jevišti současně češtinu a slovenštinu. Pikantní je, že Sándor Márai po celý život Československo nenáviděl a Košice, v nichž se narodil, považoval za ukradené maďarské město.
Divadlo Bolka Polívky, Brno – Christopher Hampton: Oheň a popel. Slovenský překlad Dana Silbigerová, český překlad Jitka Scoffin, režie Roman Polák, dramaturgie Vladimír Procházka, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Katarína Hollá. Premiéra 18. listopadu 2023 (psáno z pražské premiéry ve Studiu DVA 4. února 2024).
Komentáře k článku: Slovensky, česky, intenzivně…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Miriam Jankůjová
Krásné představení. Herecký koncert obou pánů.
21.02.2024 (16.44), , Trvalý odkaz komentáře,