Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Reportáž Zahraničí

    REPORTÁŽ: S Moskoviádou na cestách

    Od 26. února do 4. března vyrazilo Divadlo X10 na zájezd do Berliner Ensemble (scéna Neues Haus) a Deutsches Schauspielhaus (Malá scéna). Pracuji pro divadlo jako produkční, která koordinuje sekci rekvizity a kostýmy. V rámci této výpravy jsem si vyzkoušela společně s asistentkou scénografie Magdou V. roli právě rekvizitářky a garderobiérky. Vedoucím zájezdu, jak jej trefně během cesty nazvala naše zvukařka Magda K. se stal můj velmi technicky zdatný kolega Tomáš Sosna, který společně s našim manažerem Kryštofem Koláčkem akci zorganizovali.

    Foto: autorka textu

    24. února –Malá inventura

    Ještě před odjezdem nás čeká Malá inventura. V duchu doufám, že se nic nepokazí, nezničí nebo nerozpárá a hlavně nezapomene, protože do odjezdu zbývají už pouze dva dny.

    25. února – Hon na rychloopravny oděvů

    Protože zákon schválnosti pro tyto příležitosti funguje dokonale a téměř pravidelně, pokazil se zip u kalhot jednoho z kostýmů, takže mám minimálně na nedělní dopoledne o zábavu vystaráno. Zásadní je najít rychloopravnu oděvů, kde mají v neděli otevřeno. Brouzdám internetem. Je to napínavé, ale mám štěstí. Paní po mém naléhání slíbí, že kalhoty opraví za pár hodin. A teď vyrazit do divadla a všechno sbalit, zejména klást důraz na veškeré fólie do meotarů a rekvizity, ale zapomenout nesmím ani na kostýmy. Naštěstí scénografický minimalismus napomáhá ke zjednodušení přípravného procesu.

    Foto: autorka textu

    26. února – A jedem!

    V pondělí přesně ve 12:00 startuje nakládka. Praktikábly a latě brouzdají naší pasáží do přívěsu. Jako poslední na řadu přichází „má sekce“ – kostýmy a rekvizity. Pečlivě si počítám, jestli jsou všechny krabice v autě a v duchu si přeříkávám produkční mantru: všechno dopadne dobře, všechno dopadne dobře. Po druhé hodině vyrážíme směr Berlín, napínavá cesta začíná, čtu si Berlínský zápisník Dory Kaprálové. Ne, není to náhoda.

    27. února – Vyložit a adaptovat se

    V 10:00 stojíme před Neues Haus, jedné ze scén Berliner Ensemble a jsme připraveni k vykládce. Z náměstí před divadlem nás pozoruje socha Bertolda Brechta. Slunce se schovává za mraky. Naše jevištní technika, ale také praktikábly, rekvizity a kostýmy nalézají v půvabném black boxu nový, dočasný domov. Neues Haus se od X10 liší; prostor kolem jeviště není průchozí, herci se zde proto například nemohou převlékat za elevací a různě se kolem ní pohybovat, ale domácí nám se vší aktivně pomáhají. Na večer je téměř vše připraveno na zítřejší zkoušku a představení. Srším zvědavostí, jak tamní publikum bude na inscenaci reagovat.

    28. února – Zlomte vaz!

    1. část

    Dopoledne probíhá zkouška, na které se snažíme najít nová, alternativní řešení, a to jak z hlediska technického (světlo, zvuk, titulky) a scénografického (umístění rekvizit a kostýmů), tak z perspektivy herectví. Rovněž řešíme organizaci večera, což mám běžně na starosti já. Pro každé představení je důležité, aby správně odstartovalo: znamená to, že musíme s našimi berlínskými kolegy vymyslet, v jaký moment a jakým způsobem budeme informovat herce o tom, že mohou vyrazit na jeviště. Moskoviáda se v Neues Haus pomalu, ale jistě zabydluje a my s ní, a to nejen v prostorech divadla, ale také zdejší kantýny, kde během pauz pobýváme. Stíháme i kratší výlety, mými dnešními cíli jsou Braniborská brána a Židovský památník. Počasí procházkám přeje.

    2. část

    Neues Haus večer doslova září, žluto-černá kostka zaujme už z dálky. V hlavě mi běží myšlenky: Jak bude tamní publikum reagovat na Moskoviádu? Bude se smát stejný vtipům jako u nás v Čechách? Bude ho stejně děsit? Dnešní večer jsem v prostorách šatny, kde sleduji představení ze záznamu a při tom řeším svou produkční agendu. Zpoza dveří se ozývá smích. Nejvíc bodoval u diváků Václav Marhold, a to zejména se svou „bujónovou etudou“. Po představení přichází do herecké šatny umělecký šéf divadla a blahopřeje naší čtveřici, že nehráli jako čtyři herci, ale jako dvjnásobek, že jejich energie ho uchvátila. Poté následuje diskuze samotným Jurijem Andruchovičem, ale bohužel Ich spreche kein Deutsch a taky se musím postarat o rekvizity a kostýmy.

    Foto: autorka textu

    29. února – Berlínské repete

    Během dopoledne jsme si odpočinuli, některým z nás se dokonce povedlo prozkoumat Berlín, mě například Charlie Check Point a jeho okolí. Poprvé vidím Moskoviádu jako divák, ne jako organizační dozor ve střehu. Prožívám nepopsatelný hluboký zážitek. Tentokrát publikum bylo svými reakcemi tišší, ale o to napnutější. Ponurou atmosféru dovršil Jurij Andruchovič se svou kapelou Karbido. Žánr přesně nedovedou specifikovat: Možná experimentální, alternativní, poetické nebo dokonce magické? Po dlouhé době mi vytrysknou slzy během kulturní akce. Jurij Andruchovič, který celý dobu zpíval německy a v sedě, najednou povstal. Za ním se spustilo video se záběry z nynějšího konfliktu na Ukrajině a přepnul do ukrajinštiny. Celé to bolelo.

    1. března – Směr Hamburk

    Vstáváme brzy, abychom vše stihli naložit do auta a vyrazili směr Deutsches Schauspielhaus v Hamburku. Někteří z nás během cesty spí, já si opět čtu Berlínský zápisník Dory Kaprálové a mám pocit, že již autorce po této návštěvě lépe rozumím. V divadle se opět dočkáme příjemného přijetí a pomoci. Dokonce nám kolegyně z garderoby pomohou opravit zip u kalhot, který se opět pokazil. Black box vystřídal rovněž komorní sál, ale se světle šedou omítkou a s elevací s červenými sedačkami.

    Foto: autorka textu

    2. března – Emoce a současnost

    1. část

    Od 10:00 stejně jako v Berlíně probíhá zkouška. Elevace lze díky dvou bočním vchodům obejít, tudíž se herci mohou pohybovat úplně stejně jako na své domovské scéně, proto i rekvizity a kostýmy budou mít připraveny na téměř stejných místech, jak jsou zvyklí. Akorát strop sálu je nižší, což trochu kazí efekt z promítání meotarů. Jakmile se doladí světla a zvuk, máme čas na odpočinek. Rozhodnu se pro výlet k Labské filharmonii, počasí k toulání přímo vyzývá.

    2. část

    S našimi hamburskými kolegy jsme se domluvili, že budu hlídat ve foyer pro případ, že by některý z diváků přišel se zpožděním, nebo nastal jakýkoli jiný problém. Nic takového se nestane, naopak v průběhu představení dohromady odejdou tři diváci. Důvod? Od uvaděčů se dozvídám, že téma bylo pro odchozí příliš těžké a inscenace i skrze herecké výkony příliš intenzivní, myšleno v pozitivním slova smyslu. Poslední divačku, která opustila sál, si vyzpovídám sama, protože se rozhodla posečkat na diskusi s Jurijem Andruchovičem. Lámanou angličtinou mi vysvětluje, že se na představení dívat nemůže, když se ve světě děje to, co se děje. Asi patnáct minut filozofujeme nad tím, jak je v něčem úloha diváka, ale i tvůrce náročná a bolestivá. Pak slyšíme zpoza sálu velmi hlasitý a hbitý aplaus. Diskusi však opět nemohu zprostředkovat, protože kromě toho, že neumím německy, se musím opět postarat o rekvizity a kostýmy.

    3. března – Hamburské repete

    Ráno u snídaně mě u stolu pozdraví neznámá paní a ptá se, zda jsem z toho hostujícího divadla z České republiky. Pokývám hlavou. Začne mi hluboce děkovat, že jsme přijeli. Že oni sami s manželem dorazili na Moskoviádu až z Mnichova, kde bychom mimochodem mohli také někdy udělat zastávku. Mám radost za celý tým, usmívám se a popřeji jí další příjemné kulturní zážitky. Zároveň si uvědomuji, že mentalita německého a českého diváka se od sebe navzájem liší, ale na druhou stranu nechci zobecňovat, nebylo by to fér

    Během představení mám opět roli dozoru ve foyer. I dnes dochází ke konfrontaci s publikem, protože odchází opět jedna divačka, která vysvětluje, že nejen herci umí svým projevem vystihnout palčivost současné situace, ale to samé dokáže i zvukové složka inscenace. . Že ze sálu musela zkrátka odejít, protože pocítila úzkost, a to jak psychickou, tak silně fyzickou. . V posledních třiceti minutách představení se do divadla dobývá jakýsi pán, který nám vysvětluje, že mu ujel vlak, a proto dorazil pozdě, přes to by chtěl vidět i konec představení. Váhám, jestli ho pustit, ale vzhledem k jeho naléhání, ze kterého cítím určité nadšení pro divadlo, ho pouštím. Herci jsou opět ověnčeni dlouhým potleskem, a ještě k tomu z velké části ve stoje. Poté balíme v rychlém tempu, ale s o to větší ostražitosti.

    Foto: autorka textu

    4. března – Jedeme zpátky domů!

    V autě je ticho. Všechny po vydatném putování s Moskoviádou omráčila únava. Dočetla jsem poslední záznam z Berlínského zápisníku Dory Kaprálové a teď si pouštím audio dokumenty včetně jednoho od Zdeňka Chaloupky, a to Když to spadne, tak to spadne, který pojednává o tom, jak jsme si všichni postupně navykli na válku na Ukrajině.

    Na závěr bych ráda poděkovala všem mým kolegům ze všech sekcí (technika, zvuk, světlo, kostýmy a rekvizity, titulky) za povedený zájezd, zejména však Tomášovi Sosnovi – „vedoucímu zájezdu“ a našemu manažerovi Kryštofovi Koláčkovi, kteří společně vytvořili harmonogram celého výjezdu. Děkuji také hercům za jejich maximální nasazení a děkuji i našim berlínským a hamburským kolegům za přijetí.


    Komentáře k článku: REPORTÁŽ: S Moskoviádou na cestách

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,