Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Regiony must go on (No. 4)

    Inscenace What the f**k is going on? se neptá na stav světa ani na situaci na Ukrajině. Česko-ukrajinským tématem je na Regionech například populární Červona Šapočka (rozuměj Červená Karkulka) ve dvojjazyčné verzi Divadla Drak pro děti obou národností.

    Česko-ukrajinským tématem je na Regionech populární ЧЕРВОНА ШАПОЧКА (rozuměj Červená Karkulka) ve dvojjazyčné verzi Divadla Drak pro děti obou národností. Foto Milan Hajn

    Adaptace povídky Stefana Zweiga Dopis neznámé manželů Morozovových z Teatr Vizavi Kyjev obdržela Velkou cenou mezinárodní akademie umění a bude se hrát v Besedě. Vlivem nepředvídatelných okolností však zůstávám věrná v úvodu zmíněnému anglickému titulu, za kterým stojí mezinárodní skupina s českými kořeny NIE Theatre. Koneckonců ta otázka pasuje k prenatálnímu hrdinovi divadelní adaptace románu Iana McEwana Skořápka (Divadlo Petra Bezruče) a položila jsem si ji v souvislosti s inscenací Zkrocení zlé ženy v podání pánské části ansámblu pražského Divadla pod Palmovkou.

    Mezinárodní společenství NIE Theatre umí s teenagerovskou tématikou dobře pracovat. Foto archiv souboru

    Poslední týden školního roku je ideální doba k návštěvě divadla. V ulicích a sálech potkávám celé třídy i menší skupinky. Na představení s názvem What the f**k is going on? sedí jedna školní partička v mé blízkosti a z výrazů je znát, že pocitům hrdinky rozumí. Mezinárodní společenství NIE Theatre umí s teenagerovskou tématikou dobře pracovat a návodné scénáře mohou v hormonální bouři zasvítit jako maják. „Nie“ mi evokuje pubertální negaci, za níž se někdy ukrývají velmi vážné psychické problémy. Mentální anorexie patří k nejhůře léčitelným.

    „Nie“ mi evokuje pubertální negaci, za níž se někdy ukrývají velmi vážné psychické problémy (představitelka hlavní role Nora G. Svalheim). Foto Pinterest (zde)

    Modelový příběh vznikl ve spolupráci s norským divadlem Bragateatret a kromě angličtiny v něm zazní norština a čeština. Odehrává se v kulisách dívčího pokoje ve středu hlediště. Dívka přirozených ženských tvarů dostane iPhone s internetem a během surfování se stále častěji vrací k obrázkům vychrtlých těl. Kvůli pocitu nedostatečnosti se uzavírá před světem a rozejde se s nejlepší kamarádkou, štíhlou holkou, která zrovna začíná chodit s jejich přitažlivým spolužákem. Frustrace vrcholí agresivitou vůči celému světu a odchodem do izolace. Řešení je samozřejmě v obnovené komunikaci s nejbližšími.

    Osobní výpověď dětské hrdinky stojí na výkonu norské herečky mladinkého vzhledu Nory G. Svalheim. Foto archiv

    Osobní výpověď dětské hrdinky stojí na výkonu norské herečky mladinkého vzhledu Nory G. Svalheim. V prologu se obrací k divákům s odhodláním podbarveným nejistotou, zda nebude za upřímnou výpověď souzena, a chytá se každého náznaku porozumění. Z věkově smíšeného publika s ní nonverbálně komunikuje parta za mými zády. Cesta ke vzájemnému pochopení se skládá z ilustrativních situací. Dívka například zhmotní představu sebe samé v plavkách jako Godzillu, jejíž dupot rezonuje celým dračím Studiem. Bezradní rodiče a babička se pouštějí do vlastních diagnóz. Za největší strašáky platí drogová závislost, těhotenství nebo nešťastná láska. Anorexie nikomu na mysl nepřijde, ta bude strašákem příští generace. Vcítit se do situací druhých, pochopit myšlenkové pochody a důvody jednání je cíl, ke kterému inscenace směřuje. Přitom si zachovává nadhled. Generační rozdíly a multikulturnost generují humorné situace. Babička předvádí namísto aerobiku spartakiádní sestavu a přednáší Puškina, matka vidí všechno „easy“ a nedovtipný otec dceři nechtě pomáhá skrývat její psychický problém. Obdobně jako v psychoterapeutické praxi se zástupnými symboly blízkých stávají plyšová zvířátka, jež je charakterizují. Vedle herectví a aktuálně nahlíženého tématu jsem ocenila i promyšlenou koncepci projekcí. Motivy z internetu se v nich řetězí způsobem, jakým je přijímá a zpracovává dívčí mozek v hormonální bouři.

    Odpoledne se hormonální bouře prohnala Studiem Beseda. Ostravské Divadlo Petra Bezruče přivezlo adaptaci novely britského spisovatel Iana McEwana Skořápka. V parafrázi na Hamleta se lidský plod v matčině lůně dozví o plánované vraždě svého otce. Komplotu milenců – matky a strýce – pochopitelně nedokáže zabránit. Brilantní text upravila pro divadlo Miřenka Čechová a inscenaci koprodukovala její Spitfire Company. Oproti mému očekávání vytvořili specialisté na fyzické divadlo poměrně tradiční činohru. Vtip originálního spojení tkví v perfektně zvládnuté pohybové akci – ať už jde o rvačku, sex nebo porod. Živočišnost a fyzično ostře kontrastuje s křehkostí prenatálního hrdiny, kterého ztvárnila Kateřina Krejčí.

    Nápad, obsadit nestorku ostravského souboru proti typu, není tak prvoplánový, jak na první pohled vypadá. V předloze se zdůrazňuje, že plod čerpá informace z rádia. V inscenaci mi tenhle výklad nepřipadal tak jednoznačný. Nenarozený glosátor s nonšalancí šlechtice, ironií emancipované spisovatelky a vášní pro vybraná vína je pro mne podobenstvím staré duše v nové inkarnaci, někoho, kdo si tykal s vinaři i politiky, a ví, do jakého světa se vědomě rozhodl narodit. Kdo dokáže z otce před vraždou vysát intelekt energetickou cestou. Herecké kvality Bezručů jsou jistota, ale troufám si tvrdit, že bez expresivity Markéty Matulové (Trudy) by koncepce (tak, jak ji chápu) nefungovala. Těhule s tváří Madonny se potýká s neforemným tělem jako s jízdou na lochnesce. Dlouho zůstává záhadou, zda je (Ger)Truda ztělesněním blondýny z dehonestujících vtipů, nebo obětí vlastních hormonů. Vzhledem k okolnostem jsou oba aspekty tragické.

    Po variaci na Hamleta následoval v Klicperově divadle originální Shakespeare z Divadla pod Palmovkou. Komedie Zkrocení zlé ženy vždycky popuzovala feministky a je vlastně s podivem, že při současné genderové hysterii neskončila na indexu. Režisér Michal Lang učinil vstřícný krok, když podle alžbětinské tradice obsadil do inscenace pouze mužské herce, byť v závěru svůj korektní záměr s gustem shodil. „Zkrocenka“ s prvky travesty a odkazy k mafiánským praktikám je velká fraška a hodně nenáročná zábava. Myslím, že úspěch velice záleží na rozpoložení herců, respektive – a v duchu přidané repliky – na jejich chuti „si zablbnout“.

    Energie tanečních čísel byla strhující. Nejen z nich jsem cítila vliv Jana Klaty, který na Palmovce obdobně razantně režíroval Shakesparovo Něco za něco (a Goethova Fausta). Vyprodaný Klicperák se bavil a aplaudoval. Nejvíc výstupem imitujícím videoklip skupiny Queen I want to break free. Zraněného Jakuba Albrechta v roli Kateřiny sice alternoval Jaroslav Blažek, ale bezpochyby to byla náhrada plnohodnotná.

    Letně nenáročný večer jsem uzavřela letmě poslechem hradeckého big bandu Factorial! Orchestra, známého originální interpretací známých skladeb funku, popu a moderního jazzu.

    NIE Theatre, Hvalstad (Norsko) / Cambridge (Velká Británie) What the f**k is going on? Režie: Alex Byrne, hudba a sound design: Gregory Hall, scénografie a kostýmy: Mari Lotherington, dramaturgie: Kjell Moberg, produkce: Kjell Moberg, Iva Moberg. Hrají: Kieran Edwards, Iva Moberg, Nora Svalheim, Elisabet Topp, Leila Zarou. Premiéra ve Studiu Divadla Drak 27. června 2022 na festivalu Regiony v Hradci Králové.

    Divadlo Petra Bezruče, Ostrava – Ian McEwan, Miřenka Čechová: Skořápka. Režie: Miřenka Čechová, Petr Boháč, překlad: Ladislav Šenkyřík, dramaturgie: Anna Smrčková, scéna: Lucie Žilák Labajová, kostýmy: Lucie Žilák Labajová, hudba: Martin Tvrdý, light design: Martin Špetlík. Hrají: Kateřina Krejčí, Markéta Matulová, Lukáš Melník, Ondřej Brett, Yvona Stolařová, Markéta Haroková, ze záznamu: Norbert Lichý, Marcela Čapková. Premiéra 1. října 2021. Psáno z uvedení ve Studiu Beseda 27. června 2022 na festivalu Regiony v Hradci Králové.

    Divadlo pod Palmovkou, Praha – William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy. Režie: Michal Lang, překlad: Martin Hilský, dramaturgie: Iva Klestilová, scéna: Miroslaw Kaczmarek, kostýmy: Miroslaw Kaczmarek, hudba: Sebastian Lang, pohybová spolupráce: Maćko Prusak. Hrají: Martin Hruška, Jakub Albrecht, Adam Vacula, Ondřej Veselý, Stavros Pozidis, Pavel Skřípal, Denny Ratajský, Tomáš Dianiška, Jan Teplý, Martin Němec, Radek Valenta, Daniel Krečmar. Premiéra 24. září 2021. Psáno z uvedení na Hlavní scéně Klicperova divadla 27. června 2022 na festivalu Regiony v Hradci Králové.

    ///

    Více o inscenaci Skořápka na i-DN:

    Křup. Kdopak se tu klube?


    Komentáře k článku: Regiony must go on (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,